K uskutečnění vize uhlíkově neutrálního státu do roku 2045 má Německu pomoci i vodík uplatňovaný v nejšpinavějších odvětvích. Berlín přitom nespoléhá jen na domácí produkci, spolupracovat hodlá i s africkými zeměmi. Dosluhující vláda vyčlenila 350 milionů eur, téměř 8,9 miliardy korun, které by měly do roku 2024 financovat rozvoj dodavatelských řetězců s tímto palivem mimo Evropskou unii.
Největší evropská ekonomika představila už loni národní vodíkovou strategii. Přispět by měla k ochraně klimatu v odvětvích, která produkují velké množství emisí, jako jsou ocelářství, chemický průmysl a těžká doprava. Počítá s tím, že rozvoj infrastruktury pro produkci, přepravu a pro skladování vodíku bude stát sedm miliard eur doma, další dvě miliardy půjdou na projekty v zahraničí.
Za to by Německo mělo do roku 2030 získat jen doma zařízení na produkci takzvaného zeleného vodíku o výkonu pěti gigawattů a do roku 2040 dvojnásobek. „Potřebujeme skutečně velká průmyslová zařízení, potenciálně dokážeme svůj produkt prodávat zákazníkům po celém světě,“ uvedla tehdy ministryně životního prostředí Svenja Schulzeová.
Letos v létě začaly námluvy se západoafrickými zeměmi. „Afrika tak může sama sebe zásobovat energií a zároveň profitovat z exportu. Německo pokryje své potřeby zeleného vodíku a bude mít hospodářský prospěch z exportu technologií,“ plánovala spolupráci ministryně školství a výzkumu Anja Karliczeková.
Koncem srpna Německo podepsalo dohodu o spolupráci s Namibií, ve které se zavázalo financovat vyhledávání lokalit pro produkci vodíku. Karliczeková při té příležitosti zdůraznila, že už začal globální závod o vývoj nejlepších technologií pro produkci vodíku a nalezení nejlepších míst.
Namibie má velký potenciál z hlediska výstavby větrných a solárních elektráren, jejichž energie může sloužit k výrobě zeleného vodíku. „Proto si myslíme, že jeden kilogram vodíku z Namibie bude nakonec stát 1,5 až dvě eura, což by byla nejkonkurenceschopnější cena na světě,“ slibovala si Karliczeková. S nyní uvolněnými prostředky se dá očekávat další rozvoj, o granty mohou žádat jak vědecké instituce, tak soukromé firmy.
Mezitím se rozvíjí infrastruktura na produkci vodíku přímo v Německu. V červenci kupříkladu položila základní kámen zařízení na produkci až 1350 tun zeleného vodíku ročně ve Wunsiedelu společnost Siemens. Dokončeno by mělo být příští léto. Společnost Shell v tu dobu otevřela velké zařízení na elektrolytickou výrobu vodíku v Severním Porýní-Vestfálsku.
Nyní je otázka, jak se k využití vodíkových technologií postaví budoucí vláda. Problémy totiž mohou nastat s barevným značením vodíku, tedy jeho ekologičností.
Zelený vodík se vyrábí elektrolytickým rozkladem vody pomocí elektřiny vyráběné v obnovitelných zdrojích. V současnosti se v Německu vyrábí zejména takzvaný šedý vodík ze zemního plynu. Takzvaný modrý vodík také vzniká ze zemního plynu, přičemž se zachytává vznikající oxid uhličitý. Existuje kupříkladu také tyrkysový vodík, kdy při výrobě z plynu neunikají emise oxidu uhličitého, ale vzniká pevný uhlík.
Předpokládaní partneři v budoucí vládě se neshodují na přijatelnosti různobarevných vodíků. Zelení dopředu hlásali, že by měl být využíván pouze zelený vodík, který ovšem nedokáže cenově konkurovat ostatním. Svobodní demokraté (FDP) ale věří, že v přechodné fázi může zemi sloužit i modrý vodík.
Ambice Zelených před volbami zpochybňovali i zástupci průmyslu. Představitelka společnosti E.ON Katherina Reicheová kupříkladu podle Deutsche Welle prohlásila, že debata nestojí tak, jestli v blízké budoucnosti využívat zelený nebo modrý vodík, ale zda modrý vodík nebo uhlí. Zelený vodík podle ní nebude k dekarbonizaci německého průmyslu stačit a omezit se pouze na něj by mohlo napáchat více škody než užitku.
Velkou výzvou je také přeprava vodíku. V současnosti se hovoří zejména o využití stávajících potrubí pro přepravu zemního plynu. Experimentuje se rovněž s loděmi na naftový i alternativní pohon, které by mohly převážet zkapalněný nebo stlačený vodík. Sami Zelení zdůrazňují, že otázka dopravy a nákladů na import zeleného vodíku ze vzdálených zemí zatím není vyjasněna.
