Když v roce 2001 končil mandát populárnímu starostovi Rudymu Giulianimu, úspěšný miliardář Michael Bloomberg se rozhodl hrát vabank. Vstup do politiky ho už hodně dlouho lákal a liberálním Newyorčanům mohlo konvenovat i jeho členství v Demokratické straně. Jenže Bloomberg se zhlédl v odcházejícím úspěšném republikánském starostovi a rychle přeběhl do Republikánské strany.
Ostře sledované primárky měly proběhnout 11. září 2001. Kvůli teroristickým útokům byly ale odsunuty a později Bloomberg získal republikánskou nominaci s poselstvím, že otřesený New York potřebuje k ekonomické obnově úspěšného byznysmena. O tomtéž velmi těsně přesvědčil i celý New York a 1. ledna 2002 se ujal řízení města.
O 14 let později na Nový rok úřad předá nástupci Billu de Blasiovi. „1. ledna půjdu na inauguraci svého nástupce, pokud budu pozván, 2. ledna odjíždím se svou přítelkyní na první dovolenou po 12 letech na Havaj a na Nový Zéland hrát golf,“ popsal své nejbližší plány Forbesu. Ale nikdo nevěří, že populární starosta u golfu skončí. Mnozí by si přáli ho konečně zlákat do boje o prezidentské křeslo.
Informace, které byznys potřebuje
Bloomberg vděčí za svůj úspěch v byznysu, který mu umožnil pozdější vstup do politiky, především svému vyhazovu z práce. V roce 1973 se jako manažer stal partnerem v investiční bance na Wall Street Salomon Brothers. Jeho štěstí trvalo necelou dekádu. Banka změnila majitele a vysoký manažer Bloomberg dostal jako bolestné k vyhazovu 10 milionů dolarů.
Bloomberg však už nějakou dobu měl v hlavě vlastní byznys plán. Na Wall Street si všiml, jaká je poptávka po přehledných, rychlých a vysoce kvalitních finančních informacích. Založil informační agenturu Innovative Market Systems a v roce 1982 si banka Merrill Lynch objednala první desítky terminálů.
Nyní má firma již pod jménem zakladatele přes 300 tisíc terminálů a svůj primární byznys rozšířila i do médií vlastní televizí či v roce 2009 dokoupením prestižního časopisu BusinessWeek. Sedmý nejbohatší Američan Bloomberg s majetkem v hodnotě 31 miliard dolarů si ve společnosti drží 88 procent akcií, ale po konci starostování se ke svému zlatému vejci už vracet nechce. „Nevrátím se do Bloombergu ani nezaložím jinou společnost. Chci dělat jiné věci,“ prohlašuje.
Republikán s demokratickými názory
Jeho politická kariéra je podivuhodná především přeskakováním mezi partajemi, byť Bloomberg si léta drží celkem jasné a neměnné názory. V roce 2001 si ho město, kde je šestkrát více demokratů než republikánů, zvolilo jako velmi netypického republikána.
Sice souhlasil s Giulianiho nemilosrdným potíráním zločinu a inicioval tvrdá protiteroristická opatření, ale v sociálních otázkách zůstal demokratem. Podporuje liberální potratové zákony, výzkum kmenových buněk či sňatky homosexuálů. Republikánské pozice zastává spíše v ekonomice (New York přivedl k vyrovnanému rozpočtu) či v zahraniční politice.
| Michael Rubens Bloomberg |
|---|
| » narodil se 14. února 1942 v Bostonu » vystudoval Harvard » úspěšně se uchytil na Wall Street v bance Salomon Brothers » po propuštění z banky založil agenturu poskytující finanční informace; v roce 1982 agentura Bloomberg získala první klienty » úspěch firmy z něj udělal sedmého nejbohatšího Američana současnosti s 31miliardovým dolarovým majetkem » dlouholetý demokrat se v roce 2001 stal republikánem a vyhrál volby starosty New Yorku, vítězství zopakoval ještě dvakrát » s manželkou Susan Brownovou se rozvedl, nyní žije s Dianou Taylorovou » je štědrým filantropem |
Postoj k válce v Iráku je ale obyčejným Newyorčanům jedno. Bloomberg je zajímá konkrétní legislativou pro město. Na jaře si například zjednal respekt zákazem prodeje velkých balení slazených nápojů v restauracích. Toto tažení za zlepšení zdraví obyvatel města mu ale soud jako „svévolné a vrtošivé“ nakonec zakázal.
Zláká ho prezidentský boj?
Bloomberg tak poprvé kandidoval na starostu jako čerstvý republikán, v roce 2005 byl už jako populární republikánský starosta zvolen velkým rozdílem. Ale pak ze strany odešel a jako nezávislý se pokusil prosadit změnu zákonů, aby mohl kandidovat i potřetí. Nutila ho k tomu prý finanční krize, která si ho žádala jako schopného manažera. Změna mu u voličů prošla a v roce 2009 vyhrál potřetí.
Nyní už kandidovat nemohl, nikoho nepodpořil, ale je jasné, že ostrý levičák Bill de Blasio nebyl jeho favorit. Všichni tak nyní čekají, co bude, až si Bloomberg užije dovolené. V politice jistě nekončí. „Mohl by se stát lídrem centristického, pragmatického a neideologického politického hnutí v naší zemi,“ nahazuje jednu z možných variant ve Forbesu Bloombergův přítel a známý životopisec Walter Isaacson.
Vládu přebírá netypický demokrat de Blasio
Zprvu vypadal Bill de Blasio v souboji o křeslo starosty jako outsider. Dosavadní ombudsman města byl kvůli zapálené podpoře sandinistické marxistické revoluce v Nikaragui nepřijatelný i pro řadu demokratů. Ale pak začal velmi efektivní kampaň. A uspěl.
Když newyorský ombudsman Bill de Blasio 27. ledna oznámil úmysl kandidovat na post starosty, mnozí si klepali na čelo. Demokraté si sice brousili zuby na post po Michaelu Bloombergovi, aby po 24 letech dobyli město, které k demokratům vždy tíhlo. Ale před de Blasiem se řadili mnohem vážnější straničtí kandidáti.
Demokraté sázeli na bývalého kongresmana Anthonyho Weinera, šéfku newyorské rady Christine Quinnovou či finančního kontrolora města Billa Thompsona. Nikoho nepřekvapilo, že v prvních průzkumech popularity před primárkami byl ostrý levičák de Blasio nejlépe na čtvrtém místě.
Budoucí starosta New Yorku Bill de Blasio (zdroj: Reuters)
Jenže pak nastoupil ostře do kampaně a výsledkem byla nejen demokratická nominace, ale pak i hladké vítězství ve volbách. Nikoho nenechal na pochybách, že po pragmatickém Bloombergovi bude chtít radikálně změnit řízení města: „Dnes chci hlasitě a jasně vyhlásit nový směr pro naše město,“ prohlásil o volební noci před zástupy podporovatelů.
Warren Wilhelm, tedy Bill de Blasio
Na rozdíl od odcházejícího starosty je de Blasio skutečně Newyorčan. Narodil se v roce 1961 do rodiny, která mu v mládí nebyla příliš oporou. Jinak by si asi rodné jméno Warren Wilhelm nechtěl kompletně změnit.
Jeho otec za druhé světové války bojoval v Pacifiku, přišel o nohu a v nové Americe se pokusil uchytit jako ekonom ve státní správě. Dopadlo na něj ale mccarthyovské tažení proti komunistickému vnitřnímu nepříteli. Stal se z něho alkoholik a od osmiletého Warrena odešel.
Teprve letos již jako úspěšný politik de Blasio doplnil smutný obrázek otce, když přiznal, že nakonec otec zvolil dobrovolnou smrt kvůli rakovině. Sám Warren si změnil křestní jméno a přebral dívčí příjmení matky. Na Kolumbijské univerzitě vystudoval mezinárodní a veřejná studia a nastoupil v roce 1984 poprvé do newyorské byrokracie.
Za marxistickou revoluci
Jeho oponenti mu vyčítali především další práci. V roce 1987 nastoupil do sandinistické neziskové organizace Quixote Center, která vybrala v osmdesátých letech na 100 milionů dolarů humanitární pomoci pro Nikaraguu.
De Blasio se stal politickým organizátorem, který jezdil marxistickou revoluci podporovat potravinami a léky. De Blasio se tak jasně dal na stranu ideologů kolektivního vlastnictví a marxistického komunismu, zatímco americká konzervativní administrativa podporovala „contras“, proti sandinistické povstalce.
| Bill de Blasio |
|---|
| » narodil se 8. května 1961 pod jménem Warren Wilhelm, později si ho změnil » vystudoval Kolumbijskou univerzitu, ještě na škole pracoval pro newyorskou administrativu » po studiích dal přednost práci v neziskové organizaci Quixote Center, která podporovala marxistickou revoluci v Nikaragui » od roku 2001 je radním New Yorku za Brooklyn » od roku 2009 je městským ombudsmanem » s manželkou básnířkou Chirlane McCrayovou má dvě děti |
Republikánský protikandidát Joe Lhota samozřejmě toto mladické de Blasiovo poblouznění využil: „Podpora sandinistů de Blasiem se nekonala v roce 1917. Konala se o 70 let později, kdy krutost a vnitřní neúspěch komunismu byly každému rozumně uvažujícímu krystalicky jasné. De Blasiova strategie třídního boje pro New York je přímo jak z marxistických učebnic.“
Proti Bloombergovi jako ombudsman
Sandinistická kapitola nakonec de Blasiovi mnoho neublížila. Kandidát dokázal v kampani zdůraznit, jak se bil za lepší život Američanů a především Newyorčanů v pozdějších funkcích. V devadesátých letech za administrativy Billa Clintona v New Yorku a New Jersey budoval federální bydlení pro chudé a seniory. V roce 2000 se podílel na úspěšné senátní kampani Clintonovy manželky Hillary.
V roce 2001 se sám dostal do rady města za oblast Brooklynu a od té doby si místo drží. Po sedmi letech oznámil kandidaturu na post městského ombudsmana. Vyhrál volby a ve své jmenovací řeči v lednu 2010 celkem jasně vyzval starostu Bloomberga na souboj. Zaútočil na starostovu politiku vůči bezdomovcům, veřejnému školství či rozvoji města: „Dnes v noci si půjde skoro 16 tisíc dětí lehnout bez přístřeší – to je více než kdy předtím v historii našeho města,“ emotivně vmetl do obličeje Bloombergovi.
Touha ukončit Bloombergovu éru starostování tak u de Blasia nikoho nepřekvapila. Získal na svou stranu nečekaně hodně známých podporovatelů včetně celebrit, jako jsou herci Sarah Jessica Parkerová či Alec Baldwin. Velké plus pro de Blasia znamenala i jeho etnicky smíšená rodina, která zapůsobila na voliče afroamerického původu. Symbolem se stal jeho syn Dante s nepřehlédnutelným „afrem“ na hlavě.
Newyorčany bezpochyby čeká zastavení policejní praxe náhodných kontrol podezřelých osob, které podle nového starosty příliš často mířily na jiné než bílé obyvatelstvo. Horší časy také asi čeká finanční sektor, kterému de Blasio vezme mnohé daňové výhody a podpory. A obyvatele, kteří vydělávají nad půl milionu dolarů ročně, čeká zvýšení daní.
Z nových prostředků chce starosta postavit více dostupného bydlení či předškolních zařízení. Zároveň slibuje, že úspěch předchozích republikánských starostů ve snižování kriminality udrží. „Jsme jeden lid, který chce město posunout dopředu, ne zpátky,“ prohlásil de Blasio po svém zvolení.
