Přetrvávající tvorba vydatného počtu pracovních míst jen potvrzuje, že americké hospodářství utíká dalším velkým ekonomikám. V letošním prvním pololetí se tak pravděpodobně ještě zvýší rozdíl v tempu růstu Spojených států a Evropy, potažmo eurozóny.
Pohled na ekonomický výhled pro americkou ekonomiku ostře kontrastuje s tím pro ekonomiku zemí platících eurem. Eurozóna se v prosince poprvé po pěti letech propadla do deflace, tedy meziročního propadu cen, kterému se Evropská centrální banka (ECB) snaží zabránit. Roste tak pravděpodobnost, že ECB spustí program odkupu aktiv, takzvané kvantitativní uvolňování prostřednictvím kterého bude do chřadnoucí ekonomiky pumpovat levné peníze.
Posilující ekonomika Spojených států naopak zvyšuje očekávání, že Americká centrální banka (Fed), která kvantitativní uvolňování ukončila loni na podzim, začne v létě zvyšovat úrokové sazby, které drží na nule již přes pět let. “Fed se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně by kvůli ekonomickému růstu měla zvyšovat sazby na druhé straně padající ceny ropy a energií tlačí inflaci dolů, což velí držet sazby dole,” říká Aleš Mátl, investiční stratég Global Investment Strategy UniCredit Bank.
Inflace zůstává i na druhé straně Atlantiku pod dvouprocentním cílem Fedu. Další vrásky na čele šéfce Fedu Janet Yellenové a jejím kolegům dělají nízké mzdy. V prosinci průměrná hodinová mzda vyplácená v americké ekonomice klesla ve srovnání s listopadem o 0,2 procenta, což představuje meziroční nárůst jen 1,7 procenta. Méně než kolik by si představovala centrální banka.
Poslední čísla ze zámoří také ukazují, že míra nezaměstnanosti v posledním měsíci loňského roku klesla o další dvě desetiny procenta na 5,6 procenta. V eurozóně je bez práce 11,5 procenta práceschopného obyvatelstva. To je ve srovnání se Spojenými státy více než dvakrát tolik.
