Slovensko má svou první úřednickou vládu v historii, která by měla rozhádanou zemi dovést k volbám 30. září. Prezidentka Zuzana Čaputová ke krajnímu řešení nepolitického kabinetu přistoupila poté, co se vláda bez důvěry pod vedením Eduarda Hegera (Demokrati) zhroutila a už technicky nebyla schopna vládnout. Chaosu využívá obrozený veterán tamní politiky Robert Fico i nástupci fašistů, kteří ovládli sociální sítě. Slovensko směřuje k volbám, po kterých nebude lehké vládnout.
Když se v roce 2020 ujímaly vlády strany OĽANO, Sme rodina, Za ľudí a Sloboda a solidarita (SaS), vypadalo to, že Slovensko vstoupilo do nové éry, ve které se těžiště moci přesunulo od strany Smer na druhou stranu spektra. V prezidentském paláci totiž v té době už rok seděla Zuzana Čaputová a nálada ve společnosti se po lavině protestů po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové zdála být značně nepřívětivá pro staré kádry. Jenže od té doby se atmosféra na Slovensku výrazně změnila.
Původně reformní vláda pod vedením lídra OĽANO Igora Matoviče se ihned po usednutí za kormidlo země musela vyrovnat s pandemií covidu-19. Právě koronavirová opatření a celkově způsob řešení pandemie byly jedním ze zásadních problémů, z nichž nakonec vyrostly spory, které se s vládou Igora Matoviče a následně Eduarda Hegera vlekly až do jejího bolestivého konce letos v květnu.
Výsledkem tak je, že součet volebních preferencí stran původní vládní koalice je podle posledního průzkumu 26,5 procenta, přičemž po volbách 2020 to bylo 51,1 procenta a solidní ústavní většina. Zároveň bývalý premiér Robert Fico a jeho strana Smer padly na dno volebních preferencí na počátku roku 2021 s necelými devíti procenty, nicméně v současné době jsou opět na první pozici s 18 procenty. Druhý je se 16 procenty Hlas Petera Pellegriniho, který se krátce po volbách odtrhl od Smeru.
Nejen Fico přišel o svého bývalého a věrného kolegu, kterému byl donucen přenechat post předsedy vlády. Paradoxně takřka stejný osud potkal také Matoviče, když uvolnil premiérskou židli pro Eduarda Hegera. Ten se postupně emancipoval, od Matoviče se odklonil a založil stranu Demokrati, kterou nicméně už stihl opustit například bývalý ministr zahraničních věcí Rastislav Káčer, původně jedna z hlavních tváří projektu.
Výsledkem chaosu a nestability na Slovensku je nová úřednická vláda ekonoma Ľudovíta Ódora. Prezidentka Zuzana Čaputová tak má na svědomí dva primáty: poprvé má Slovensko úřednickou vládu a poprvé v historii v jejím čele stojí člověk maďarské národnosti.
Už v prvních dnech vlády nového kabinetu se ukázalo, že navzdory tomu, že má jít o vládu politicky neutrální, půjde o jedno ze zásadních témat předvolební kampaně. Například podle Roberta Fica jde o vládu, kterou ovládá americký finančník maďarského původu George Soros. „Nikdy nebudeme akceptovat takový postup, který popírá principy parlamentní demokracie, o to víc, pokud se v éteru objevují jména lidí, které ovládá Sorosův svět neziskovek,“ uvedl krátce po jmenování vlády Fico. Premiér Ódor Ficovy výhrady nekomentoval, pouze přes média vzkázal, že straně Smer děkuje za nominaci do slovenské centrální banky.
Igoru Matovičovi se zase nezamlouvá způsob, jakým prezidentka Čaputová postupovala při sestavování, a proto považuje Ódorovu vládu za prezidentský kabinet. „Vzhledem k tomu, že prezidentka nedodržovala ústavní zvyklosti a nekomunikovala o tvorbě úřednické vlády s jednotlivými politickými stranami, tak v tomto případě to není klasická úřednická vláda,“ uvedl.
Konzervativní přetlak
Matovič se totiž za poslední roky proměnil z horlivého bojovníka proti korupci na politika, který pošilhává po konzervativních voličích. I z toho důvodu do jeho politické strategie zapadají útoky na vládu, kterou jmenovala vůdčí postava slovenských liberálů, tedy prezidentka Čaputová.
Obecně je v konzervativní části slovenské politiky značný přetlak. Mimo Matoviče o tyto voliče usilují také Demokrati Eduarda Hegera, Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), Sme rodina Borise Kollára a nově i strana bývalého premiéra Mikuláše Dzurindy Modrí. V podobných vodách voliče loví také krajně pravicová strana Republika a Slovenská národná strana (SNS).
„Demokrati ztratili funkce v exekutivě, budou mít menší mediální pozornost a jejich lídr Eduard Heger je spojený se všemi neduhy vládnutí po roce 2020,“ popsal pozici expremiéra Hegera pro deník Pravda politolog Michal Cirner z Prešovské univerzity. Heger se proto snaží spojit s dalšími stranami, zejména s KDH, ale zkoušel oslovit i Progresívne Slovensko (PS), tedy mateřskou stranu Zuzany Čaputové, která se v minulých volbách do parlamentu nedostala o méně než tisíc hlasů.
Tyto snahy ovšem nejsou vyslyšeny, Hegerovo zatížení chaotičností vládnutí a kauzami bývalé vlády je zřejmě příliš velké. „Po fiasku Hegerovy vlády, která musela potupně skončit kvůli dotační kauze ministra Samuela Vlčana, je však zřejmé, že nikdo, kdo nemá sebevražedné sklony, se s Demokraty spojovat nebude,“ shrnul situaci komentátor Marián Repa. PS, které těží z neúspěchů nyní již bývalé vlády a jeho preference se pohybují kolem 14 procent, nabídku nepříjalo a KDH předvolební spolupráci taktéž odmítlo.
Smer a Republika
Už z naznačené situace je zřejmé, že skládání vlády po letošních volbách bude možná nejsložitější ve slovenské historii. Smer Roberta Fica se posouvá stále více do prostoru, kam se dříve odvážili pouze fašisté kolem Mariana Kotleby. V posledních měsících je jeho hlavní agendou kritika podpory Ukrajiny, silná protiamerická prohlášení a šíření teorie o tom, že slovenskou opozici řídí George Soros. Většina stran proto deklaruje, že s jeho stranou do vlády nepůjde.
Druhou stranou, která má výrazně nízký koaliční potenciál, je Republika. Tu založili bývalí členové fašistické LSNS Mariana Kotleby, kteří byli nespokojení s tím, že má Kotleba nad stranou příliš velkou moc. Hlavními postavami jsou europoslanec Milan Uhrík a poslanec Michal Mazurek, kterému před čtyřmi lety soud odebral poslanecký mandát kvůli rasistickým výrokům vůči romské menšině.
Republice se postupně podařilo získat na svou stranu bývalé voliče LSNS, strana vedená europoslancem Uhríkem má v současnosti preference kolem sedmi procent. Jejími voliči jsou ze tří čtvrtin muži a mezi mladými voliči do 30 let drží po PS druhou příčku se 13 procenty. Straně se daří mladé voliče efektivně oslovovat na sociálních sítích, politikům Republiky patří přední příčky v žebříčku účtů na Facebooku s největším dosahem. Mezi priority strany patří odchod z NATO, zabezpečení suverenity Slovenska a konec „zbídačování“ poctivých lidí. Právě Republika se v současnosti jeví jako možný partner pro Smer při skládání vlády.
Na druhé straně stojí politici jako Igor Matovič nebo předseda SaS Robert Sulík. Oba byli ve svých politických kariérách, které začaly před 13 lety, strůjci pádů dvou vlád. V roce 2011 Sulík a jeho strana způsobili konec vlády Ivety Radičové, konec aktuální vlády byl z velké části způsoben rozpory právě těchto dvou politiků. Otázkou tedy je, zda by s nimi někdo chtěl znovu zkusit štěstí.
Vyloučena v tuto chvíli není ani konstelace s hnutím Hlas Petera Pellegriniho jako ústředním bodem nové vlády. Ve veřejném prostoru se už nějakou dobu spekuluje, zda by mohly strany PS, SaS a Hlas vládnout společně. Tato spolupráce v současné době není vyloučená, ale pokud by k ní opravdu došlo, byla by zapotřebí notná dávka kompromisu ze všech stran. Nicméně pokud strany jako PS, SaS či KDH chtějí Slovensko zachránit před další vládou Smeru, je spolupráce s Hlasem zřejmě nevyhnutelná.
Už nyní je tedy jasné, že kampaň před volbami bude bolet celé Slovensko. Strany bývalé vládní koalice svou šanci ukázkově promrhaly a zemi naservírovaly zpět Robertu Ficovi a „jeho“ lidem. Pokud se po volbách zformuje vláda složená z demokratických stran, bude to zřejmě jejich poslední pokus přesvědčit slovenské voliče o tom, že spoléhat se na politika Ficova typu není cesta vedoucí k dobře fungujícímu státu.
