Pandemie koronaviru uzavřela mezistátní hranice, brání pohybu zboží i služeb a dodává argumentační munici politickým jestřábům, kteří stáli za rozpoutáním obchodních válek. Nejspíš bude přibývat zastánců teorie, podle níž už dříve skončila éra globalizace a nyní žijeme v době deglobalizace. Nebo přinejmenším výrazného zpomalování globalizace, kterou nizozemský analytik nadnárodních trendů Adjiedj Bakas označil před pěti lety slovem „slowbalisation“.
Američané a Číňané nezakopali obchodněválečnou sekyru ani v době nemoci COVID-19, což se ukázalo už v první fázi epidemie, kdy jí čelila provincie Chu-pej. Americký ministr obchodu Wilbur Ross prohlásil, že by čínská infekce mohla usnadnit návrat pracovních míst z říše středu do Spojených států. Čínsko-americká přestřelka, do které se zapojil i prezident Donald Trump svými slovy na Twitteru o „čínském viru“, pokračuje dodnes.
Koronavirus po Číně silně zasáhl také zemi, která měla ještě před několika lety nabídnout světu obrovské obchodní příležitosti, tedy Írán. Na nenasycený íránský trh se chtěli vrhnout exportéři z celé zeměkoule, zastavily je ale další americké sankce. Koronavirus někdejší Persii ještě více odstřihl, což se projevilo i na omezené schopnosti izolovaného Íránu pandemii čelit.
Není čas na solidaritu
Další ránu ideálům mezinárodní spolupráce zasadil její neviditelný nepřítel ve chvíli, kdy se prvním velkým terčem nákazy v Evropě stala Itálie. Právě zadlužená země na Apeninském poloostrově by ve chvíli nouze potřebovala větší evropskou solidaritu a pomoc.
Tomu bránily dva zásadní faktory. Zaprvé šíření nemoci COVID-19 vede politiky k tomu, aby se soustředili v lepším případě na ochranu obyvatelstva vlastní země, v horším na svoje politické ambice. Zadruhé ožívají staré třenice z doby krize eurozóny. Země, které se ocitají v krizi, čelí méně či více skrývaným výtkám, že si za své problémy mohou samy, protože prohospodařily dobré časy.
Potvrzuje se, že důraz na národní zájmy sílí i v případě tak úzce propojených integračních uskupení, jakými jsou Evropská unie nebo eurozóna. Narušeny jsou také vazby EU s jinými oblastmi světa. Pandemie silně postihla španělskou ekonomiku, která je tradičním obchodním mostem mezi Evropou a Latinskou Amerikou.
Přístup, který minimálně v první fázi pandemie převažoval v mezinárodních vztazích, výstižně popsal poradce prezidenta Trumpa pro obchod Peter Navarro. „V krizích, jakou je tato, nemáme spojence,“ řekl konzervativní televizi Fox News. Pro pozorovatele trendů v globálním obchodu ale bude důležitější sledovat, jak se vyvine vztah Ameriky s jejím největším rivalem – Čínou.
Další osudy globalizace závisejí do značné míry na tom, jak se k sobě bude chovat stávající a nastupující hospodářská velmoc. Více slyšet mohou být zastánci tvrdé linie nejenom ve Washingtonu, ale také v Pekingu.
Měl Trump pravdu?
Pandemie – a zvláště její první čínská fáze – potvrdila podle Navarra správnost Trumpovy strategie převádět výrobu, pracovní místa a dodavatelské řetězce z Číny zpět do Ameriky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
