Nástup mladého Michaila Gorbačova do funkce generálního tajemníka KSSS v roce 1985 bývá považován za pomyslný začátek konce Sovětského svazu. S Gorbačovem přišly reformy, které měly zachránit bipolární rozdělení světa, paradoxně však přispěly k jeho konci. V roce 1991 Sovětský svaz definitivně zanikl. Připomeňme si pomocí unikátních snímků náladu v rozpadajícím se omšelém impériu.
Začalo to Gorbačovem, skončilo to pučem a následným rozpadem Sovětského svazu. Díky gorbačovským reformám, které notoricky vešly ve známost jakožto perestrojka a glasnosť, se sovětská společnost postupně začala probouzet z iluze o funkčnosti socialismu. S Gorbačovem přišel pokus o sebereflexi a o reformy v hospodářské oblasti.
„Přestavba a urychlení, tato dvě slova byla v Gorbačově reformátorské strategii rozhodující. Dalším významným slovem byla glasnosť neboli veřejná informovanost, označující odhalování nedostatků bránících perestrojce a urychlení,“ píše ruský historik Andrej Zubov ve druhém díle své rozsáhlé publikace věnované moderním dějinám Sovětského svazu a Ruské federace.
Gorbačov se snažil zaměřit na efektivitu nově budovaných projektů. V Sovětském svazu bylo velmi časté, že některé (například developerské, řečeno dnešní terminologií) projekty zůstaly nedokončené – ať už proto, že se ukázaly být vlastně nesmyslné, nebo by jejich dokončení stálo stát příliš mnoho peněz.
