Severské země se v posledních měsících odhodlávají k nepříjemnému nahlédnutí do minulosti, kdy se snažily o asimilaci původních obyvatel, dříve označovaných za Laponce. Na jihu Evropy národnostně nejednotné státy narážejí na touhu malých etnik po větší suverenitě.
Původním obyvatelům severu Skandinávie Sámům, dříve známým spíše pod výrazem Laponci, se stále více daří prosazovat své zájmy. Polovina z odhadem stotisícového etnika žije v Norsku, kde má už téměř tři desítky let vlastní parlament. V červnu se ale téma tohoto lidu dostalo i na program celostátního zákonodárného orgánu. Přijal legislativu umožňující vznik komise, jež má zkoumat historii Sámů. Bude pátrat po křivdách, které na nich byly páchány během snah o jejich ponorštění v devatenáctém a dvacátém století.
„Musíme oslovit sámské komunity a zeptat se jich, co si od komise slibují. Lidé by měli dostat příležitost vyprávět své příběhy. Mnoho z nich dosud nebylo vyřčeno. Proces ponoršťování byl rozsáhlý a netýkal se pouze vzdělávacího systému,“ řekla listu The Independent Barents Observer šéfka sámského parlamentu Vibeke Larsenová. Lidem tohoto původu bylo například upíráno užívání jejich jazyka, obyvatelé nemluvící norsky si nemohli ani koupit či pronajmout půdu. Celkově s nimi úřady často jednaly jako s občany druhé kategorie nebo mentálně postiženými.
Od osmdesátých let uplynulého století se Norsko snaží křivdy finančně kompenzovat různými programy a před dvaceti lety se etniku dostalo královské omluvy. K rozhodnutí zřídit obdobnou komisi dospělo jen o pár týdnů dříve i Finsko. Otázka účtování s minulostí je aktuální i ve Švédsku, kde debatu rozpoutal film Sámská krev z minulého roku. Líčí osudy mladé příslušnice etnika, která se vzepřela předsudkům a rasismu třicátých let 20. století a usiluje o vzdělání a lepší život.
„Lidé se mě ptají, jak k tak hroznému zacházení s lidmi mohlo docházet ve Švédsku, přední zemi v ochraně lidských práv,“ podotkla režisérka Amanda Kernellová během debaty k snímku. Letošní zpráva Amnesty International přitom podotýká, že země ještě zcela neukončila diskriminaci původních obyvatel, zejména v oblasti vlastnictví půdy.
O celkově lepšícím se postavení Sámů v severských zemích však výmluvně svědčí i nedávné rozhodnutí druhého největšího norského penzijního fondu KLP zbavit se investic do amerického ropovodu Dakota Access. Přesvědčil ho sámský parlament v rámci projevu solidarity k původnímu obyvatelstvu USA. Kritici projektu totiž tvrdí, že potrubí ohrožuje zdroj pitné vody pro rezervaci Siouxů Standing Rock a narušuje posvátná indiánská území.
Jestli Sámové prosadí svou i v případě plánované železnice z finského Rovaniemi do norského Kirkenesu na pobřeží Barentsova moře zatím není jasné. Původní obyvatelstvo si stěžuje, že bylo vynecháno z diskuze o výstavbě, přestože má trať vést přes „jeho“ území a může negativně ovlivnit tradiční způsob obživy místních. Poukazuje na to, že dráha přetne pastviny sobů a zkomplikuje jejich migraci. Předsedkyně finského sámského parlamentu.
Tinna Sanila-Aikiová zdůrazňuje, že rozptýlit obavy jejího lidu a získat jeho souhlas bude náročné. „Jestliže některé komunity řeknou ne, pak to bude znamenat ne,“ podotkla minulý měsíc v médiích.
Inuité chtějí více dohlížet na dění v Arktidě
O větší vliv na dění ve svém životním prostoru usilují také Inuité v Grónsku společně se svými příbuznými v Kanadě, USA a Rusku. Lobbují mimo jiné za stálé křeslo v Mezinárodní námořní organizaci (IMO), agentuře OSN pro regulaci námořní dopravy. Mají obavy, že vzrůstající pohyb lodí v severských vodách, který umožňuje tání ledu, bude mít nepříznivý dopad na jejich potravinovou bezpečnost.
Námořní doprava je sice pro odlehlé komunity životně důležitá, její rozšiřování však s sebou přináší velká ekologická rizika. Plavidla mimo jiné ruší mořské živočichy. „Mořští savci jsou vytlačováni z tradičních lovišť Inuitů, což místním komunitám ztěžuje přístup k potravě,“ podotkl pro The Independent Barents Observer kanadský odborník na udržitelnou dopravu Andrew Dumbrille. „Potřebujeme, aby během některých částí roku, v době lovecké sezony, nemohly lodě určitou oblastí proplouvat,“ dodal.
Inuité se také bojí zplodin z dopravy a havárií, ropné skvrny by se v místních podmínkách likvidovaly zvláště nesnadno. Žádají, aby lodě používaly méně toxické pohonné látky. „Palivo z těžkých ropných frakcí užívané velkými loděmi by mělo být v Arktidě zakázáno. My máme nejvíc co ztratit,“ zdůraznil pro Radio Canada International vlivný kanadský inuitský politik Tagak Curley. Inuitům dělají starosti i plány na těžbu ropy a plynu v regionu.
Grónští představitelé lidu si stěžují i na to, že mají od zpřísnění hraničních kontrol po 11. září 2001 zhoršené možnosti volného pohybu do Kanady, kde má mnoho Inuitů příbuzné. Jejich kontakty a spolupráci by podle nich usnadnila společná správa polynie, tedy nezamrzlé části moře obklopené ledem, na severu Baffinova zálivu. „Inuité chtějí vytvořit správcovský režim pro polynii, jelikož, ač jsou rozděleni zemí, žijí z jednoho moře,“ uvedl podle serveru NunatsiaqOnline někdejší grónský premiér Kuupik Kleist.
Katalánci plánují samostatnost, Benátčanům stačí širší autonomie
V některých evropských zemích působí stále větší pnutí soužití většinového obyvatelstva s minoritou, která se domnívá, že má nárok na vlastní stát či alespoň rozsáhlou autonomii. Jedním z nejvýraznějších příkladů jsou Katalánci, kteří plánují 1. října uspořádat referendum o nezávislosti.
Počátkem měsíce šokovali Madrid záměrem odtrhnout se v případě úspěchu v hlasování od zbytku země do 48 hodin.
Madrid chce udržet Barcelonu za každou cenu Španělská vláda okamžitě přispěchala s ujištěním, že nic podobného nedovolí. „Chci říct všem Kataláncům, všem Španělům, aby si udrželi víru v budoucnost, jelikož autoritářské bludy nikdy nenaruší klid a harmonii našeho demokratického státu,“ prohlásil premiér Mariano Rajoy.
Podle něj bude hlasování jasným porušením ústavy a justice jeho organizátory v Barceloně varuje, že se vystaví trestnímu stíhání. Jednota organizátorů plebiscitu se přitom drolí. Někteří ministři katalánské vlády vyjadřovali nad plánem pochybnosti, což vedlo k obměně týmu. Poslední průzkumy navíc naznačují, že snaha o odštěpení může ztroskotat na stanovisku obyvatel regionu.
Problémy s udržením jednoty má také třeba Moldavsko, kde nemá separatistické tendence jen proruské Podněstří. Na jihu země žije zhruba 150 tisíc Gagauzů turkického původu, kteří už dlouho usilují o emancipaci. Přestože obyvatelé autonomní oblasti nebojují momentálně přímo o nezávislost, žádají výrazně jiný zahraniční kurz země, než prosazuje proevropská vláda v Kišiněvě.
Letos oslavili třetí výročí od státem neuznaného referenda, v němž jednoznačně odmítli integraci Moldavska do Evropské unie a vyslovili se pro větší příklon k Rusku. Na konci minulého roku šéfka autonomie Irina Vlachová ostře vystoupila proti otevření civilního centra NATO v zemi. V červnu se zase objevily zprávy, že Kišiněv vyhostil pět ruských diplomatů za nábor Gagauzů pro boj na Ukrajině. Italské regiony požadují více nezávislosti S dědictvím rozdrobenosti se potýká Itálie, kde mají obyvatelé bohatého severu pocit, že ke zbytku země příliš nepatří.
Tento postoj v politice dlouhodobě reprezentuje Liga severu. Na jaře pak dva regiony, Lombardie a Benátsko, ohlásily záměr uspořádat v říjnu referendum o širší autonomii. Hnacím motivem jejich počínání jsou finance. Tedy stejně jako v případě Katalánska názor, že příspěvek oblastí do státní kasy značně převyšuje to, co jim z Říma plyne zpět. Roli ale hraje i pocit kulturní a etnické svébytnosti. Benátčané usilují o to, aby jejich nářečí bylo uznáno za jazyk a oni za jednu z menšin.
