Mimořádné volby byly vyhlášeny v červenci. Poslanci tehdy Junckera obvinili, že ztratil kontrolu nad tajnou službou, jež údajně zneužívala své pravomoci. Zpravodajci podle vyšetřování nezákonně odposlouchávali politiky i další lidi. Agenturní peníze prý používali na nepovolené cesty. Další prostředky získávali tak, že luxusní auta pořízená za zvýhodněnou cenu prodávali za vyšší částky.
Premiér se bránil s tím, že tajné služby nebyly jeho prioritou. Nepodpořila ho však ani koaliční Lucemburská socialistická dělnická strana (LSAP) a Juncker podal demisi. Nyní je proto otázkou, s kým bude jednat o vzniku nového kabinetu. Na úkor CSV nejvíce posílila třetí, liberální Demokratická strana (DP). V šedesátičlenném parlamentu bude mít třináct křesel. Stejně tak i druhá LSAP, počet jejích poslanců se nijak nezměnil.
Juncker k volbě případného partnera zatím nic konkrétního neřekl. Zdůraznil jen, že vzhledem k třiadvaceti mandátům CSV není pochyb o hlavním hráči. „Mezi naší stranou a dalšími dvěma je obrovský rozdíl, takže si myslím, že bude zodpovědná za tvorbu vlády,“ podotkl. Lucemburský politolog Philippe Poirier míní, že Juncker pomýšlí spíš na DP než na bývalého spojence.
Vyloučit nelze ani vznik vlády bez Junckera. Liberálové a sociální demokraté dají dohromady většinu se zelenými, pěti křesly navíc disponují ještě dvě menší strany. Šéf LSAP Etienne Schneider se přitom netají ambicí stát se premiérem. „Koalice musí vzniknout do prvního prosincového týdne kvůli hlasování o rozpočtu,“ připomíná Poirier.
| Obhájce integrace |
|---|
| Přestože je Jean-Claude Juncker premiérem malého Lucemburska, je dobře známý v celé Evropě. Na počátku devadesátých let předsedal Radě ministrů financí členských zemí EU (ECOFIN) a patřil tak mezi hlavní tvůrce konečné verze Maastrichtské smlouvy. Proslul i jako smírce v německo-francouzských sporech. Od roku 2005 byl do letošního ledna šéfem takzvané euroskupiny. Kvůli tomu na něj ale v Lucembursku dopadla kritika, že se příliš soustředí na problémy eurozóny a zanedbává domácí témata. |
