Šéf technické komise MAK Alexej Morozov řekl, že na vině posádky, v níž bylo bezděčné brzdění fatálním momentem, se komise shodla jednomyslně. Letadlo bylo v pořádku, podmínky pro start standardní a počasí příznivé.
Problém byl v nedostatečném přeškolení posádky, která si do modernějšího stroje Jak-42 přenesla zvyky ze staršího letounu Jak-40. V tomto typu jsou na podlaze kabiny opěrky pro podpatky, zatímco v Jaku-42 nikoli. Vyšetřování potvrdilo, že při rychlosti 170 kilometrů za hodinu, tedy ještě před odlepením od země, zaznamenaly palubní přístroje nárůst brzdné síly, která nemoha vzniknout jinak, než že se jeden z pilotů bezděčně opřel do neexistují opěrky – ve skutečnosti tedy do brzdného pedálu – při současném přitahování řídicí páky. Letadlo se proto odpoutalo od země až za koncem dráhy a při nízké rychlosti. Stroj tedy nemohl rychle nabrat potřebnou výšku, narazil do antény a zřítil se.
Morozov také uvedl, že v krvi druhého pilota Igora Ževelova byly zjištěny stopy fenobarbitalu, léku, který je s řízením letadel neslučitelný. Šetření odhalilo, že pilot se léčil s chorobnými neurologickými změnami, které se projevovaly zpožděnou reakcí rukou a nohou.
"Lidským faktorem" se prý maskují vady techniky
Ruský list Izvestija napsal, že ženy a kolegové pilotů, kteří při havárii zahynuli, však úřední verzi nevěří a chtějí nezávislé vyšetřování. „Při všech katastrofách z poslední doby byli piloti označeni za viníky. Svalit veškerou vinu na mrtvou posádku je tendence současného vyšetřování,“ řekl advokát Igor Trunov, který hájil zájmy pozůstalých po leteckých nehodách v Irkutsku, Doněcku a Permu.
Také letecký expert Vladimir Grudin, který vyšetřoval desítky leteckých nehod, připomíná, že chybě posádky vždy předcházejí další okolnosti, které se pak opomíjejí. Názor podporují i odborníci z ústavu letecké a vesmírné medicíny; ti rovněž tvrdí, že selhání lidského faktoru prý často maskuje vady techniky.
