Petr Zahradník: I neformální summit má smysl, V4 se stává žádanou nevěstou
Proto je dobře, že se tento summit právě v tomto čase konal. A je dobře, že jeho moderátory byli předsedající Slováci, kteří na rozdíl od nás umějí priority nejen formulovat, ale též v praxi naplňovat. V tuto dobu představuje Bratislava rozumný silný hlas střední Evropy.
Uskupení členských států na úrovni Rady EU zůstává bezkonkurenčně nejmocnějším orgánem v EU, jemuž jsou Evropská komise či Evropský parlament jen více či méně vlivnými sekundanty. A právě na této úrovni je zapotřebí formulovat diagnózu a přijmout terapii pro nemocnou Evropu zasaženou migrační situací, bezpečnostními riziky a rozhodnutím o brexitu.
Je zapotřebí nastavit novou rovnováhu nejen mezi členskými státy v rámci unie, ale též nová pravidla pro jednotlivé instituce EU. Ty si v poslední době plíživě ukrajovaly pravomoci, které jim nepříslušely, až vznikl neprůhledný kompetenční chaos.
Brexit a okolnosti jej provázející přinesly zásadní ponaučení o tom, čím se má EU zabývat, aby přestala být zahleděna sama do sebe a aby její přínos byl jejím občanům na první pohled patrný. Nejde jen o tematický výběr prioritních oblastí (digitální trh, nová podoba energetického trhu, podmínky volného pohybu pracovníků, příprava nového finančního rámce), ale také o míru detailu. Ta když se přežene, je oprávněně vnímána jako nadměrný vnější zásah do národních záležitostí a odpovědností.
„Visegrádská čtyřka se v poslední době stává žádanou nevěstou. Může být nástrojem hledání nové rovnováhy.“
Říká se tomu subsidiarita a je to velmi citlivá záležitost, která je mnohdy v praxi nešťastně deformována frázemi a klišé.
Bratislavský summit konečně přinesl i šanci na prosazení silných společných regionálních zájmů. Například visegrádská čtyřka se v poslední době stává docela žádanou nevěstou – dlouhodobý zájem Slovinska nyní doplnila touha některých rakouských politiků stát se součástí středoevropské skupiny.
To by umožnilo silnější jednohlasnou rezonanci regionálních potřeb a požadavků v rámci celé unie. A mohlo by to do budoucna přispět k dosažení nové autentičtější rovnováhy v rámci unie. Optimisticky viděno, bratislavský summit by mohl být začátkem nezbytného unijního restartu, který bude nutné tvrdě odpracovat.
Určitě nebyl a nemohl být osudovou, automatickou spásou. Bez restartu bude zřejmě velmi obtížné hovořit o budoucí smysluplnosti a přínosnosti Evropské unie jako takové. I kdyby summit ve slovenské metropoli měl jen znovu připomenout, že Evropa jsme my všichni, nešlo by o ztracený den.
Autor je členem Evropského hospodářského a sociálního výboru
