Příjmy firem, které by podléhaly dodatečnému zdanění, musí pocházet z 50 a více procent z pasivních zdrojů (dividendy, zisky právnických osob, prodej akcií). Zahraniční dcery polských firem, které podle definice vykonávají „skutečnou hospodářskou činnost“, novým odvodem postižené nebudou.
Rezort tím chce zabránit převodům zdanitelných zisků do zemí, které podle něj představují „škodlivou daňovou konkurenci“. Tak se v úředním jazyce nenazývají jen daňové ráje, nýbrž také všechny země, v nichž platí výhodnější daňové sazby než v Polsku.
Dodatečné zdanění bude použitelné, pokud zahraniční daň alespoň u jednoho druhu příjmu je o čtvrtinu nižší než polská (tedy pokud je sazba nižší než 14,25 procenta, protože jak korporátní daň, tak daň z kapitálových výnosů je v Polsku nastavena na 19 procentech). Polské ministerstvo financí se odvolává na fakt, že jde o osvědčený model a že podobná řešení již uplatnila řada jiných zemí v Evropské unii i většina největších států mimo společenství.
Právník Jarosław Żemantowski z kanceláře Ozóg i Wspólnicy návrh popisuje jako „optimalizační opatření, zhutnění daňové soustavy“. Jako cílová země pro investice tak Polsko možná trochu ztratí na atraktivitě, ale je těžké předvídat, zda tento krok může investory přimět k odchodu, nebo v Polsku usazené firmy k přestěhování do zahraničí, říká Żemantowski. V každém případě návrh podle něj nepředstavuje univerzální řešení, které by mělo být povinné pro každého. Subjekty se vlastně musí docela snažit, aby se na ně povinnost vztahovala, zdůrazňuje právník.
