Politici chtějí imigrantům přivřít hranice

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Dva měsíce poté, co se německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich vyslovil pro zpřísnění režimu v schengenském prostoru volného přeshraničního pohybu, je toto téma opět na stole – konkrétně na stole dánského předsednictví v Radě EU. Leží na něm dopis, který napsal Friderich společně s francouzským protějškem Claudem Guéantem.

Oba politici v něm vyslovují obavy z nežádoucího přílivu přistěhovalců a doporučují, aby členské státy směly podle vlastního uvážení zavést kontroly na hranicích. „Má jít o opatření v mimořádné situaci a na časově neomezenou dobu,“ stojí v třístránkovém textu ze 17. listopadu, z něhož citoval deník Süddeutsche Zeitung.

Mimořádnou situací myslí autoři stav, kdy se vstupy do Evropy na jihu a východě kontinentu stanou propustnějšími, než by měly. Dočasnost je stanovena na třicet dnů. Kromě toho se může každá země rozmyslet, zda v Schengenu zůstane, či ne.

O návrhu, který považují pozorovatelé za pokus prezidenta Sarkozyho, jak dostat na svou stranu před prezidentskými volbami nerozhodnuté voliče, a kancléřky Angely Merkelové, jak svému spoluhráči na evropské scéně na poslední chvíli pomoci, budou jednat ve čtvrtek ministři vnitra EU. Rozhodnutí se čeká nejdříve v červnu, kdy končí dánské předsednictví. Sami Dánové vyvolali rozruch loni v květnu, kdy začali prověřovat příchozí při vstupu na své území.

Reforma schengenského projektu, po níž volají oba rezortní šéfové, budí kritiku v celé unii. Odpůrci poukazují na porušování jedné z největších vymožeností společenství a na příliš okaté načasování. Znalci navíc připomínají fakt, že propustnost hranic – s výjimkou těch vnějších – se řídí tak jako tak národními předpisy, s nimiž nemá Brusel co do činění. Dosavadní režim připouští kontroly v případě masových akcí, jako jsou třeba fotbalová utkání.

Evropská komise už dala najevo, že dopis obou ministrů považuje za příspěvek do debaty a nic víc.

Co zahrnuje schengenský prostor

Systém volného přeshraničního pohybu v EU vznikl v roce 1985, kdy se na něm dohodly státy Beneluxu, Francie a Německo. Postupně se přidávaly další státy, Česko v roce 2007. Teď je zapojeno 26 zemí. K přistěhovalecky nejoblíbenějším patří Francie, Německo, Velká Británie, Rakousko, Švédsko a Nizozemsko. Problémy bývají na řeckých hranicích s Tureckem, do něhož proudí syrští utečenci. Jih kontinentu zápolí s náporem běženců ze severní Afriky. Loni přišlo do Evropy po souši 55 tisíc cizích státních příslušníků, po moři 58 tisíc, kolem 1500 lidí utonulo.