Poté, co nedávno ústavní soud zrušil část úsporného balíku ve výši zhruba 1,3 miliardy eur, zavázal se Coelho, že částku ušetří jinak. Ministři financí eurozóny mu za to slíbili sedmiletý odklad splátky úvěru ve výši 78 miliard eur, konečný souhlas bude ale záviset na zjištění mise věřitelů. Premiér by měl konkrétní kroky představit v těchto dnech, jeho plán ale už získává obrysy. Hovoří se mimo jiné o zvýšení důchodového věku z 65 let o rok či dva. V zemi zřejmě ubude učitelů, za odcházející do důchodu se už nebude hledat náhrada. Některé školy patrně čeká zavírání. Lidé si také pravděpodobně připlatí za zdravotní péči.
Vzhledem k tomu, že HDP země šlo loni dolů o 3,2 procenta a pro letošek se očekává 2,3procentní propad, má politika vlády stále menší podporu. „Úsporná opatření očividně nefungují. Většina našeho hospodářství zmizela, firmy krachují. Neexistují žádné investice a vláda se stará jen o to, jak zaplatit naše půjčky. Krize bude hlubší a hlubší,“ řekl britskému listu The Telegraph poradce největšího portugalského odborového svazu Augusto Praça.
Podobný názor sdílí i profesor ekonomie Pedro Pita Barros, podle něhož už země dosáhla limitů pro úspory, aniž by byl zřejmý jejich efekt. Upozornil na to, že kvůli současnému stavu hospodářství z Portugalska utíkají mozky. „K tomu, aby se věci pohnuly kupředu, potřebujeme nutně investice v soukromém sektoru,“ je přesvědčen.
V zemi roste i odpor k EU, přesněji k jejím členům, prosazujícím přísnou fiskální politiku. Bývalý socialistický premiér José Sócrates prohlásil, že severoevropské státy podléhají komplexu nadřazenosti.„Myslím si, že je čas říci Německu, že čeho je moc, toho je příliš,“ zdůraznil.
Nejpesimističtěji vidí budoucnost exprezident Mário Soares, podle něhož země nikdy nebude schopná dluhy ve výši 123 procent hrubého domácího produktu splatit. „Když nemůžete platit, je jediným řešením neplatit,“ citoval ho deník Financial Times.
