Jihočínský Šen-čen, který je jedním z nejrychleji se rozvíjejících měst světa, vede v minimální měsíční mzdě – je na úrovni 1320 jüanů (přibližně 3700 korun). Peking zase drží prvenství v základním ohodnocení hodinové práce, zaměstnanec si tam za tu dobu nevydělá méně než 13 jüanů (37 korun).
Růst minimální mzdy souvisí s vládní snahou o podporu domácí spotřeby. Někteří odborníci však zpochybňují, že jde o politické rozhodnutí. „Nízkopříjmoví pracovníci v obou přímořských městech i vnitrozemských městech zaznamenali v posledních dvou letech zvýšení minimální mzdy, ale růst byl způsoben nedostatkem pracovní síly,“ uvedl podle Global Times Liu Kaiming z ústavu, který se zabývá pracovním trhem a vzděláváním.
Nedávná odborová zpráva tvrdí, že 64 procent zaměstnaných obyvatel Šanghaje má problémy se svými příjmy vyjít. Mnozí z nich si myslí, že pracují příliš těžce a jsou za odvedený výkon velmi málo ohodnoceni. Materiál přitom uvádí, že průměrný plat místních obyvatel se mezi lety 2006 až 2009 zvyšoval zhruba o deset procent ročně.
Podle studie společnosti KPMG vydělává na zvyšování nákladů na čínskou pracovní sílu a s tím souvisejícím odchodu firem nejvíce Bangladéš a Indonésie. Podle ní jsou čínská minima až čtyřnásobně vyšší, než v některých jiných zemích jižní a jihovýchodní Asie. Míní ale, že si Čína přesto udrží svoji dobrou pozici díky rozvinuté infrastruktuře a vysoké produktivitě práce.
