Vývoj na turecké politické scéně představuje velké překvapení zejména v Evropské unii, pro kterou byl Davutoglu v posledních měsících hlavním vyjednávacím partnerem v rámci řešení migrační krize. Podle tureckých médií stojí za Davutogluovým pádem jeho neshody s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, kterému jsou vyčítány autoritářské sklony.
Davutoglu řekl, že za stávající situace nebude usilovat o setrvání v čele AKP. Dodal, že strana nadále bude mít pevnou vládu, a ubezpečil, že on sám zůstane Erdoganovi loajální. Podle televize France 24 se ani nečekala roztržka uvnitř AKP, protože si její členové jsou vědomi toho, že by šlo o politickou sebevraždu v době, kdy země čelí vážným bezpečnostním hrozbám.
Zástupci turecké opozice nicméně rezignaci premiéra vidí zejména jako výsledek „puče“ organizovaného z prezidentského paláce. „Odstoupení Davutoglua bychom neměli vnímat jako vnitrostranickou záležitost, všichni zastánci demokracie by se měli postavit tomuto palácovému převratu,“ řekl dnes lídr opoziční Lidové republikánské strany (CHP) Kemal Kiliçdaroglu. Stejně to vnímá i jeden z vůdců prokurdské Lidové demokratické strany (HDP) Selahattin Demirtaş. „Lidé vás zvolili a ta osoba z paláce chce rozhodovat o tom, kdo bude zemi vládnout. Tomu se říká převrat,“ vzkázal premiérovi. „Je zjevné, že být poslušný na 99,9 procenta (prezidentskému) paláci nestačí,“ dodal.
Ačkoli Davutoglu dál zůstane poslancem za AKP a hodlá prezidenta podporovat, stojí i podle tureckých médií za jeho nečekaným odchodem hlavně neshody s Erdoganem. Poté, co si Erdogan po svém nástupu do prezidentského úřadu v roce 2014 bývalého ministra zahraničí vybral za premiéra, se ukázalo, že Davutoglu má na mnoho věcí poněkud odlišné názory než hlava státu. Byl například proti pronásledování novinářů kritizujících vládu a hlavně prezidenta, zastával umírněnější postoje ohledně armádní ofenzivy proti kurdským separatistům na jihovýchodě země a zejména byl jen vlažným zastáncem změn ústavy, které Erdogan požaduje ve snaze ustavit v zemi prezidentský systém. Ten by umožnil získat více pravomocí.
Spor vyvrcholil během jednání o migrační dohodě
Francouzský deník Le Monde uvedl, že spory mezi oběma politiky vyvrcholily během vyjednávání migrační dohody Ankary s Evropskou unií. Davutoglu prý s Erdoganem neprobíral ani základní body chystané dohody s Bruselem, ať již šlo o požadavek na bezvízový styk či na zpětné přijímání blízkovýchodních uprchlíků, kteří se z Turecka dostali do Řecka.
Zrušení vízové povinnosti je toužebným přáním mnoha tureckých obyvatel, proto Davutoglu získal velkou popularitu, jíž se prezidentovo okolí začalo obávat, píší komentátoři. Podle tureckého deníku Cumhuriyet roste Davutogluovi podpora také v turecké armádě, v tajných službách a v diplomatickém sboru.
Premiér je populární
Spekuluje se, že Erdogan a jeho okolí se začali obávat rostoucí popularity premiéra, který byl mimo jiné proti pronásledování novinářů kritizujících vládu a hlavně prezidenta. Zrušení vízové povinnosti je toužebným přáním mnoha tureckých obyvatel. Podle tureckého deníku Cumhuriyet roste Davutogluovi podpora také v turecké armádě, v tajných službách a v diplomatickém sboru.
Naopak Erdoganovu pozici oslabují překážky při prosazování změny ústavy, která by posílila jeho pravomoci. V tomto ohledu podle všeho vyčítal Davutogluovi vlažnost, s jakou premiér na ústavních změnách pracoval. Davutoglu dnes řekl, že přijal potřebné kroky, a vyjádřil naději, že ústavní změny budou brzy realizovány.
Hrozící komplikace ve vztazích s EU kvůli Davutogluově odchodu naznačil již ve středu na internetu bývalý švédský ministr zahraničí Carl Bildt, podle něhož důvěryhodnost turecké cesty do EU stojí a padá s nynějším tureckým premiérem.
| Ahmet Davutoglu |
|---|
| - Do úřadu premiéra Davutoglu nastoupil v srpnu 2014, když byl jeho předchůdce, Recep Tayyip Erdogan, zvolen prezidentem. Ve volbách v červnu 2015 přišla strana AKP o nadpoloviční většinu a musela hledat koaličního partnera, což se nepovedlo. Davutoglu tedy vytvořil prozatímní vládu a prezident Erdogan vypsal nové volby, ve kterých loni v listopadu získala AKP absolutní většinu a Davutoglu následně zformoval vládu třetí. |
| - Jeho vláda čelila nové eskalaci konfliktu s radikály z PKK po porušení dvouletého příměří v červenci loňského roku. |
| - Úsilí Turecka o vstup do EU učinil Davutoglu jedním z hlavních cílů své vlády. Letos v březnu se podílel na dohodě EU o vracení migrantů, požadoval více peněz pro Turecko na pomoc syrským uprchlíkům a předložil plán na spojení návratu migrantů z řeckých ostrovů do Turecka s přesídlováním syrských uprchlíků přímo z Turecka do EU. |
| - V dubnu jednal o tomto tématu v Turecku s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a rovněž usiloval o zrušení vízové povinnosti pro Turky mířící do EU. Merkelová zase naléhala na ustavení bezpečné zóny pro utečence na syrské straně hranice s Tureckem. |
| - Davutoglu byl také kritizován, že nedokázal zvládnout politickou korupci a rostoucí autoritářské tendence ve své vládě. |
| - V letech 2009 - 2014 Davutoglu byl ministrem zahraničí, stranu AKP vede od srpna 2014. V roce 2011 jej zvolili do parlamentu. |
| - Do nejvyšší politiky vstoupil profesor Davutoglu po volbách v listopadu 2002, po kterých nastoupila k moci Erdoganova strana AKP. Davutoglu se stal hlavním poradcem Erdogana, který byl premiérem od března 2003, a od té doby působil ve všech Erdoganových vládách. Působil i jako zvláštní vyslanec Turecka při řešení mezinárodních problémů. |
| - Je považován za hlavního představitele takzvané „neo-osmanské“ politiky, jejíž snahou je posílení role Turecka v mezinárodní politice, hlavně potom v oblastech Blízkého východu, severní Afriky, Balkánu a Kavkazu, kde chce Turecko hrát roli lídra. |
| - Davutoglu je tvůrcem politiky „nulových problémů se sousedy“ a jako ministr zahraničí tak například stál za podpisem historické dohody obnovující diplomatické vztahy s Arménií. Současně bylo patrné ochlazení vztahů Turecka s Izraelem. |
| - Narodil se 26. února 1959 ve městě Taşkent (provincie Konya). Vystudoval ekonomii (obor veřejná správa) a politologii na Bosporské univerzitě v Istanbulu. Tamtéž získal doktorát z politologie a mezinárodních vztahů. |
| - V roce 1990 se stal asistujícím profesorem na Mezinárodní islámské univerzitě Malajsie (UIAM), kde založil katedru politologie, jíž do roku 1993 šéfoval. |
| - V letech 1995 až 1999 přednášel na Marmarské univerzitě v Istanbulu, poté byl do roku 2004 profesorem na tehdy nově založené univerzitě Beykent v Istanbulu, na níž vedl katedru mezinárodních vztahů. |
| - Profesor Davutoglu je autorem řady publikací o zahraniční politice, které byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně angličtiny, arabštiny, japonštiny, perštiny či ruštiny. |
| - Kromě mateřské turečtiny hovoří Davutoglu anglicky, německy a arabsky. |
| - Davutoglu je od roku 1984 ženatý; manželka je lékařka a mají spolu čtyři děti. |
