Toto zestátnění však patrně nevyjde, protože vládní rétorika se v poslední době poněkud zmírnila. Hovoří se o převzetí dluhu ve výši 150 miliard forintů (téměř 13 miliard korun) za podíl ve firmě a jiných formách vládní pomoci. Například o možných dalších investičních stimulech či odpuštění daní a podobně. Jednání mezi představitelem vlády a managmentem Dunaferru už začala, mezitím ale rostou pochybnosti o potřebě či užitečnosti jakékoli transakce. Navíc není ani jasné, jestli vlastníci vůbec chtějí firmu prodat či jinak vyhovět maďarské vládě.
Vládní vyjednávač požádal vedení železáren, aby během jednání neměnilo stav zaměstnaných, ale začátkem týdne proniklo do tisku, že Dunaferr by mohl ze 7500 pracovníků až 2300 lidí vyhodit v rámci reorganizace či omezení výroby. To by se vyrovnalo loňskému tahu Nokie ve městě Komárom. Proslovensko ces propouštění už začal, první výpovědi jsou připravené.
Někdejší generální ředitel Dunaferru László Tóth označuje údaje o ztrátách společnosti za „hru s čísly“. „Prodávající se dostal do výhodnější pozice poté, co vláda projevila jednoznačnou snahu o záchranu pracovních míst,“ konstatuje. Odborná média vládu otevřeně kritizují. Publicista György Lázár tvrdí, že jde o neetické politizování, aby Dunaferr nezkrachoval před jarními parlamentními volbami. „Slibovat záchranu firmy za peníze daňových poplatníků je podvod,“ dodává.
Nešťastný Dunaferr Největší maďarské železárny a ocelárny byly zprivatizovány v roce 2004 za vlády socialisty Pétera Medgyessyho za symbolickou cenu 18 milionů eur. Kupec se přitom zavázal investovat dalších 250 milionů eur a vyrovnat asi dvacetimilionový dluh, ale především zachovat osmitisícový stav zaměstnanců. Majitelem se nejdříve stala ukrajinská společnost Donbass, potom různí ruští a ukrajinští oligarchové. Největším vlastníkem by v současnosti měla být ruská Vněšekonombanka. Po prvních projevech krize Orbánova vláda uvažovala i o odkoupení Dunaferru, ale plán nevyšel, údajně kvůli tvrdohlavému postoji ruské banky.
