Přerozdělování azylantů se má podle návrhu EU opakovat i při dalších krizích

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: ctk/ap

K přerozdělování žadatelů o azyl mezi zeměmi EU by mělo v budoucnosti docházet vždy ve chvíli, kdy bude některý z členských států zasažen "neproporčně velkým přílivem občanů třetích zemí nebo osob bez občanství". Hlavní slovo při spouštění takových kroků chce mít Evropská komise. Návrh na budoucí trvalé řešení situací jako je ta, na kterou nyní unie v případě Maďarska, Itálie a Řecka reaguje dvojicí jednorázových opatření, projednají ministři vnitra a spravedlnosti evropské osmadvacítky.

„Krizová situace by měla být takového rozsahu, že vytvoří výjimečný tlak i na dobře připravený a funkční azylový systém,“ stojí v materiálech komise. Zohledněna bude také velikost země, které se problém bude týkat.

O spuštění relokací z dané země bude rozhodovat unijní exekutiva na základě různých srovnání počtů žadatelů o azyl v dané zemi, například za poslední půl rok, vzhledem k předcházejícímu roku či s ohledem na celoevropský průměr v přepočtu na obyvatele za poslední rok a půl.

Informovány budou členské země a europarlament a pokud nebudou mít do měsíce námitky, začne mechanismus fungovat, nejdéle bude moci být spuštěn na dva roky.

Diskutovaným prvkem nynějšího návrhu je situace, kdy potenciálně přijímající členská země může relokaci na rok odmítnout z výjimečných důvodů, například v případě rozsáhlé přírodní pohromy. V takovém případě by ovšem měl tento stát přispět do evropského rozpočtu částkou odpovídající 0,002 procenta hrubého domácího produktu tak, aby pomohl ostatním zemím, které jeho „výpadek“ budou muset nahradit.

Materiál upozorňuje, že důvody pro odmítnutí musí být v souladu s článkem evropských smluv, který hovoří o úctě ke spravedlnosti, o nepřípustnosti diskriminace, toleranci, rovnosti a dodržování lidských práv včetně práv příslušníků menšin. Novým „přerozdělovacím“ řešením chce komise nahradit letos už dvakrát použité krizové kroky.

V květnu navrhla přerozdělení 40 tisíc žadatelů o azyl z Itálie a Řecka za dva roky, tento týden kvůli gradující krizi přišla s dalšími 120 tisíc, tentokrát také z Maďarska. Země visegrádské skupiny, včetně Česka, "kvóty na uprchlíky" jasně odmítají.

Formálně se má jednat o úpravu dublinské úmluvy, k jejímuž přijetí bude potřeba souhlas členských zemí i europoslanců. Stejně jako u nyní využívaného krizového mechanismu si budou moci Británie a Irsko vybrat, zda se chtějí na věci podílet, Dánsko má dojednanou výjimku, která jeho zapojení neumožňuje.

Do dalších zemí EU by podle navrhovaných pravidel mohla být předána stejná kategorie žadatelů o azyl jako v nyní spouštěném krizovém řešení - tedy jen osoby ze zemí, u nichž je velká pravděpodobnost, že ochranu v zemích unie skutečně získají.

Kvóty podle velikosti populace

Právně to znamená žadatelé ze zemí, u nichž nichž byla úspěšnost žádostí o azyl v poslední čtvrtletní statistice přes 75 procent. V současnosti do této kategorie patří jen Syřané, Iráčané a Eritrejci. Kolika lidí se bude přesouvání týkat má záviset na konkrétní situaci, materiál ale také zmiňuje horní hranici 40 procent z počtu těch, kdo v dané zemi v posledním půlroce požádali o azyl.

Distribuční klíč, tedy „kvóty“, mají být založeny na velikosti populace přijímajících zemí, jejich hospodářském výkonu a v menší míře na údajích o nezaměstnanosti a počtu v předchozím období udělených azylů.

Představa, jak budou lidé do jiné země EU předáváni, opět připomíná nynější krizové řešení. Členské země by čtvrtletně informovaly, kolik osob mohou převzít.

Státy EU v krizi by společně s evropskými agenturami identifikovaly žadatele o azyl, kterých by se program mohl týkat. Přijímající země bude moci konkrétní osobu odmítnout, jen pokud představuje bezpečnostní ohrožení. Celá procedura by neměla trvat déle než dva měsíce.

Projekt povinných kvót počítá s možností odmítnout azylanta

Evropská komise v rámci svého projektu povinných kvót pro rozdělení migrantů mezi unijními zeměmi počítá s tím, že v určitých případech bude mít přijímací země možnost konkrétní osobu odmítnout.

Vyplývá to z návrhů komise, které v pondělí v Bruselu na mimořádné schůzce projednají ministři vnitra a spravedlnosti evropské osmadvacítky. Odmítnout přijetí konkrétní navržené osoby má být možné například z bezpečnostních důvodů.

Stejně jako v květnu i nyní návrh komise předpokládá přerozdělení jen těch žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří mají reálnou šanci v řízení skutečně azyl získat. V současnosti tak budou uvnitř EU přemísťováni jen občané Sýrie, Iráku a Eritreje, důraz má být kladen na „ohroženější skupiny“, včetně dětí.

Představou evropské exekutivy je, že členské země budou v pravidelných intervalech oznamovat, kolik lidí jsou v danou chvíli schopné převzít. Maďarsko, Řecko a Itálie pak ve spolupráci s Evropským azylovým podpůrným úřadem (EASO) a zástupci přijímající země přímo identifikují osoby, které splňují stanovené podmínky.

Ve snaze zabránit tomu, aby přemístění žadatelé o azyl odešli do třetí země, například z ČR do Německa, mohou přijímající členské země například zvážit pro dotyčné povinnost pravidelného hlášení se na úřadech

Návrh komise mimo jiné uvádí, že jiné zemi nebude předán nikdo, komu nebyly odebrány otisky prstů pro snadnou příští identifikaci. Země mohou konkrétní osobu odmítnout přijmout například z bezpečnostních důvodů. Procedura by neměla trvat déle než dva měsíce.

Evropská komise slibuje přemísťování podpořit 780 miliony eur (přes 21 miliard korun) z unijního rozpočtu. Přijímající země získá 6000 eur za každého přijatého žadatele o azyl, stát, který jej předává pak 500 eur na cestovní výdaje. Přemísťovaní žadatelé mají mít právo být přesunuti s rodinou do stejné země, o řízení a definitivním rozhodnutí musí být včas informováni.

Ve snaze zabránit tomu, aby přemístění žadatelé o azyl odešli do třetí země, například z ČR do Německa, mohou přijímající členské země například zvážit pro dotyčné povinnost pravidelného hlášení se na úřadech či je přímo podporovat především materiálně.

„Členské země by žadatelům (o azyl) neměly poskytovat národní cestovní doklady či jiné pobídky, včetně finančních, které by podpořily cestování do dalších členských zemí,“ uvádí komise. Pokud úřady třetí země žadatele o azyl naleznou a on se odmítne dobrovolně vrátit do státu, který jeho žádost vyřizuje, má tam být deportován.