„Pokud budou škrty v obraně pokračovat, bude to mít negativní vliv na naši schopnost poskytnout obranu a ochranu našemu obyvatelstvu,“ varoval koncem minulého měsíce Rasmussen. Podle něj je navíc nesmysl, aby země škrtaly ve výdajích na zbrojení, když zbrojařský průmysl může pomoci hospodářskému oživení. „Pokud přiškrtíme útraty na obranu příliš, riskujeme, že se ekonomická situace ještě zhorší,“ poznamenal.
Propast se prohlubuje
Šéf NATO upozorňuje, že nejde jen o klesající výdaje, ale také o prohlubující se nerovnost zátěže jednotlivých zemí. „Nejen mezi Severní Amerikou a Evropou, ale i mezi evropskými spojenci,“ píše se v jeho výroční zprávě. Odhaduje se v ní, že Spojené státy se na financování paktu loni podílely ze 72 procent. Ještě před pěti lety byl jejich příspěvek o čtyři procentní body nižší.
Druhým největším „donátorem“ vojenského bloku byla s necelými sedmi procenty Británie, její podíl ale mírně klesl. Třetí Německo si nepatrně pohoršilo na 4,6 procenta. (Země však dlouhodobě dává na armádu méně než 1,5 procenta HDP). Nezanedbatelně klesla francouzská i italská účast.
Těžké časy v posledních dvou letech dohnaly dvě hlavní evropské síly – Londýn a Paříž – k úzké spolupráci. Viditelným příkladem jsou operace v Libyi a Mali. Země uspořádaly i společné námořní cvičení a jejich piloti si vyzkoušeli bojové letouny partnera. Britští důstojníci podotýkají, že sbližování nenahlodala ani výměna ve francouzském prezidentském křesle.
Jenže existují i třecí plochy – obě země by rády získaly od Indie velkou zakázku na stíhačky. Je přitom patrné, že v tomto směru budou muset zřejmě přinést oběti. „Nemůžeme si už déle dovolit mít (Eurofihter) Typhoon versus Rafale. Je plán na jeden budoucí bojový systém, francouzsko-britský,“ řekl v těchto dnech Reuters nejmenovaný zdroj z francouzské armády.
Řekové plní normu
Svérázným evropským případem je Řecko, které přes své finanční problémy stále dvouprocentní limit ctí, i když už ne s tak velkou rezervou jako dřív. „Dá se říci, že jeho obranné výlohy poklesly vzhledem k tomu, jak moc se propadl hrubý domácí produkt,“ řekl nedávno New York Times Alexander Kritikos z berlínského Institutu pro hospodářský výzkum. „Ale armádní rozpočet je stále velmi vysoký. A je také hodně napadán velkými oběťmi škrtů, tedy střední třídou a chudými lidmi,“ dodal.
Pikantní je, že tři čtvrtiny výdajů jdou podle listu jen na samotný armádní personál. Atény se přitom jen minimálně podílí na kolektivních misích. Kupříkladu v Afghánistánu mají deset vojáků. I když se podle amerického deníku nikdo z aliance nechce k dění v zemi vyjadřovat, neoficiálně její důstojníci tvrdí, že nedokázala využít ekonomickou krizi k reformě, jež by mimo jiné snížila stavy a zprůhlednila nákupy armádního vybavení.
Náskok NATO se snižuje
Řecko je extrémní případ, Rasmussen však opakovaně upozorňuje na to, že pokud bude současný trend škrtů v obraně pokračovat, Evropa ztratí ve světě na významu a poklesne i síla paktu jako celku. Zajímavé je proto globální srovnání. Zatímco v roce 2003 se NATO podílelo na celosvětových obranných výdajích z 69 procent, v roce 2011 to už bylo jen 60 procent.
Podíl Evropy a Kanady přitom poklesl z 24 procent na devatenáct. V souvislosti se zbrojařským boomem často zmiňovaná Čína vyskočila ze čtyř procent na osm, Rusko ze dvou na čtyři. Očekává se přitom, že nastolený trend bude pokračovat.
