REPORTÁŽ: Děti v Chorvatsku navštěvují psychoterapeuty. Kvůli covidu se bojí objímat rodiče

„Moje dcera se mě bála objímat kvůli covidu, teď chodí k psychoterapeutovi,“ říká číšnice z Novalje.

„Moje dcera se mě bála objímat kvůli covidu, teď chodí k psychoterapeutovi,“ říká číšnice z Novalje. Zdroj: Anna Křížková

Kavárna v Novalje, ve které pracuje číšnice a bývalá novinářka.
Děti jsou podle ní ve velmi špatném psychickém stavu.
3
Fotogalerie

„Covid naše děti mentálně zničí,“ obává se číšnice a bývalá novinářka Tatjana Aksyonová z chorvatského ostrova Pag. Její šestnáctiletá dcera studuje v Rijece a všichni její spolužáci docházejí k psychologovi na terapie. Mají problém s běžným mezilidským kontaktem, bojí se objímat rodiče a pandemická situace je traumatizuje. „Dcera začala mít v poslední době velmi chmurné myšlenky, které začaly ohrožovat její běžný život,“ říká číšnice z městečka Novalja na ostrově.

Během reportáže jsme se sestrou zajely na ostrov Pag na severu Dalmácie. V těsné blízkosti ubytování jsme se v kavárně daly do řeči s číšnicí, bývalou novinářkou. Nejenže se trápí kvůli pandemii, která má přímý dopad na její finanční i psychický stav, ale denně se strachuje o duševní zdraví dcery. 

„Protipandemická opatření v Chorvatsku jsou zvláštní. Všichni předstírají, že poctivě nosí roušky a že je vše v naprostém pořádku, ale roušky ve školách jsou holý nesmysl,“ říká Aksyonová. Je přesvědčená, že roušky, které mají děti celé dny na obličeji, na nich napáchají nedozírné psychické škody. „Moje šestnáctiletá dcera se mě kvůli covidu nechtěla ani dotknout a odmítala mě obejmout. To je přece hrozně špatně,“ dodává. 

Celá třída na střední škole, do které chodí i dcera číšnice, trpí psychickými problémy. „Všechny děti ve třídě včetně mé dcery docházejí na terapie,“ uvedla s tím, že v poslední době začala mít dcera „velmi chmurné myšlenky“. 

Koronakrize zasadila obzvláště provozovatelům restaurací a hotelů v Chorvatsku těžkou ránu. „Pandemie sice ničí gastropodniky po celém světě, ale my jsme přímořský stát, který je zvyklý na nekonečné počty turistů. Opravdu trpíme,“ dodává číšnice. „Jsme zvyklí neustále někoho hostit; to je totiž z velké části život všech Chorvatů. Ale teď, když téměř nejsou turisté, je to hrozně smutné, to naše země dlouho nezvládne,“ varuje.

Ostatně právě pandemie přiměla novinářku opustit práci. „Cítila jsem se tak odloučená od lidí, že jsem se rozhodla pro práci v gastronomii, ve které se s lidmi budu alespoň občas potkávat,“ vysvětluje Aksyonová. Nyní pracuje na dvou místech aby vše finančně utáhla. „Jsem unavená a znechucená z celé té covidové situace. Svět se musí brzy zmátořit, tohle už dlouho neutáhneme,“ stýská si.