Přesná podoba budoucího svazku zůstává nejasná, propagátoři zatím poněkud vágně hovoří o napodobení evropského modelu. Idea unie není nijak nová, zřejmě ji však urychlily revoluce v arabském světě a s nimi související dění. Země Perského zálivu se také bojí, že vzrůstající napětí mezi Íránem a Západem může vést k válce, a chtějí se proto na tuto možnost připravit.
Rijád se domnívá, že Teherán podněcuje šíity k nepokojům, což se týká hlavně Bahrajnu, kde mají majoritu, přestože je u moci sunnitská dynastie. Jejich úspěch by mohl přenést povstání do východní provincie ropné velmoci, ve které žije většina saúdskoarabských šíitů a jsou tam rozsáhlá ropná naleziště.
Rada pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC) vládě v Manámě pomohla už loni, když po protestech opozice vyslala do Bahrajnu vojenské jednotky. Zatímco v případě Manámy půjde spíš o formální potvrzení už existující spolupráce, některé země se plnému sjednocení v obavě ze ztráty samostatnosti brání.
„Katar na to vše pohlíží jako na saúdskou snahu podkopat bilaterální vztahy států (Perského) zálivu,“ citovala agentura Reuters nejmenovaný zdroj blízký katarské vládě. Liberálnější členové rady se obávají zejména toho, že by Saúdská Arábie mohla požadovat zavádění konzervativnějších pravidel, než na jaká byli dosud zvyklí.
Ani všichni Saúdští Arabové ale nejsou ze sjednocování nadšení. „Jestliže se připojíme k Bahrajnu, riskujeme import jejich problémů,“ uvedl politolog Abdulláh al-Šamari.
