Ropná velmoc Venezuela je na pokraji hladovění, režim hledá obětní beránky

Venezuela

Venezuela Zdroj: Reuters

Provládní akce ve Venezuele
Provládní akce ve Venezuele
Provládní akce ve Venezuele
Provládní akce ve Venezuele
Venezuela
11
Fotogalerie

Obyvatelé Venezuely musejí stát dlouhé hodiny před obchody, aby nakonec zjistili, že už není co koupit. Těm, kteří své šance chtějí zvýšit příchodem před otvírací dobou, hrozí jízda v „Drákulově autobusu“. Tedy zatčení a obvinění z protispolečenských aktivit. Režim tak hledá obětní beránky, na které se snaží svalit vinu za chronický nedostatek potravin a dalšího základního zboží.

Státem řízené hospodářství vyznačující se spoustou regulací a štědrých sociálních programů má problémy se zásobováním už řadu let. Poslední ránu mu ale zasadil pokles světových cen ropy, jejíž prodej tvoří drtivou většinu příjmů státu v zahraniční měně. Aby se na dovozu potravin, léků a dalšího zboží závislá ekonomika držela nad vodou, musela by se surovina prodávat kolem stovky dolarů za barel.

Stát však za ni nyní utrží stěží 40 dolarů. Mezinárodní měnový fond předpokládá, že HDP země letos klesne o deset procent. Ceny naopak letí strmě vzhůru, MMF letošní inflaci odhaduje na více než 700 procent. Lidé si tak nemohou spoustu zboží dovolit. Na dotované potraviny se zase stojí nekonečné fronty. „Čekala jsem ve frontě od tří od rána a dokázala jsem sehnat akorát dvě tuby pasty. Tak asi dnes povečeřím pastu,“ citovala CNN devatenáctiletou dívku.

Podle studie nedávno zveřejněné v americkém Diario Las Américas je země na pokraji hladu. Téměř tři čtvrtiny lidí nemají optimální výživu. Více než polovina Venezuelců tvrdí, že někdy chodí spát hladová. Čtvrtina obyvatel je vážně ohrožena nedostatkem bílkovin a je odkázaná na místní hlízy, například juku, a na ovoce. Patnáct procent pak sdělilo, že se musí spoléhat na odpadky vyprodukované komerčními zařízeními.

Materiál také ilustruje těžkosti se sháněním potravin. Více než polovina lidí uvádí, že je kupuje na černém trhu. Téměř padesát procent obyvatel tvrdí, že si už někdy vzali na shánění jídla volno v práci.

Průzkumná agentura Datanalisis v létě uvedla, že průměrný nakupující stráví za měsíc ve frontě 35 hodin, což je trojnásobek oproti roku 2014. „S tím jak se ekonomika hroutí, se život smrskl jen na fronty. V ulicích máme masy lidi, kteří soupeří o vzácné zboží. Nevyhnutelně se dostávají do konfliktů, rvaček, podvodů, na co si jen vzpomenete,“ popsal venezuelskou realitu pro AP zástupce agentury Luis Vicente Leon.

Vláda hledá viníky všude, jen ne u sebe 

V zemi, kde běžně zůstávají nepotrestány i nejvážnější zločiny, bylo podle organizace na ochranu lidských práv Movimiento Vinotinto letos zatčeno už téměř deset tisíc lidí za hromadění zboží, přeprodávání potravin, či dokonce za stání ve frontě mimo prodejní dobu. Organizace přitom podotýká, že zákony nestanovují jasně, co je vlastně zakázáno.

Vládě podle nich jde jen o to, aby mohla ukázat prstem na údajné viníky všeobecné nouze. „Hon za jídlem začal ve čtyři ráno, když se Alexis Camascaro vzbudil, aby se dostal do fronty před supermarketem. Když dorazil, byla před ním už stovka lidí. Camascaro se však nikdy nedostal dovnitř. Náklaďák s vojáky přijel ještě za tmy, zatkli jeho a téměř dalších třicet lidí, které si vybrali z fronty zřejmě náhodně,“ vyzvedl list The Washington Post s odkazem na právníka zadrženého muže jeden z případů.

Tato aktivita vojáků, nahánějících nad ránem před obchody lidi stojící ve frontách, se oficiálně označuje „Drákulův autobus“. Za mřížemi končí také lidé, kteří nemají účtenky jako důkaz původu koupeného zboží nebo u sebe mají dle vojáků podezřele vysokou hotovost. Mezi další nařčení patří prodej místa ve frontě.

Ulice měst se plní opuštěnými psy

Jednou z obětí venezuelské krize se stali domácí mazlíčci. Lidé,
kteří nemají dost stravy ani pro sebe, je ve stále větší míře zanechávají
na ulicích. Přesná čísla neexistují. Stanice na ochranu zvířat
z předměstí Caracasu však letos v létě zaznamenala každý den
zhruba desítku opuštěných psů a koček. Ještě před rokem byly
podobné případy ojedinělé. Přeplněné útulky pořádají pro majitele
školení, kde je učí, jak pro své svěřence sehnat levné krmení. Konzervy
a granule mohou nahradit třeba zobem pro kuřata. Problémy
nakrmit hlavně velké masožravce mají i zoologické zahrady.

Když prezident Nicolás Maduro začal v roce 2014 stíhat firmy za údajné pokusy o destabilizaci ekonomiky, nikdo netušil, že zajde ve svém pronásledování tak daleko. Advokátka Clara Ramírezová washingtonskému listu sdělila, že od počátku roku zastupovala už šest lidí, kteří byli obviněni z toho, že kupují potraviny, aby je posléze zpeněžili na černém trhu.

„Všichni to byli normální lidé, muži a ženy s rodinami, co se snažili sehnat nějaké jídlo, aby nakrmili své děti,“ líčí. Obvinění jsou podle ní většinou po pár dnech propouštěni. Výjimkou ale nejsou případy, kdy skončí na týdny či měsíce ve vazbě, než se dočkají soudu.

Těžební sektor je v hluboké krizi 

Produkce v zemi s největšími prokázanými ropnými rezervami soustavně klesá. Zatímco v roce 2014 se těžilo téměř 2,7 milionu barelů za den, letos v létě to bylo už jen přes 2,3 milionu. Když byl v roce 1998 zvolen prezidentem Hugo Chávez, získávalo se zhruba o milion barelů více než nyní.

Z tenčících se ropných výnosů nezbývají peníze téměř ani na platy zaměstnanců, natož na údržbu, investice a na zahraniční experty. Odboráři dokonce podle The New York Times tvrdí, že státní společnost PDVSA svým zaměstnancům přestala poskytovat nové helmy, boty a rukavice. Za těchto okolností ustávají i přátelské dodávky ropy na Kubu.

Potíže Venezuely ilustruje i fakt, že země dováží surovinu od svého úhlavního politického nepřítele, Spojených států. USA jí dodávají lehkou ropu, s jejíž pomocí Caracas ředí svoji těžkou pro export. Venezuelská produkce lehké ropy šla totiž v posledních letech dolů obzvlášť rychlým tempem a země nemá na ředění ani dostatek nafty. 

Odvolat Madura se stále nedaří

Odchod prezidenta Nicoláse Madura si vzhledem k hospodářské krizi podle průzkumů přejí zhruba dvě třetiny Venezuelců. Státní aparát se ale všemožně snaží znemožnit včasnou realizaci referenda o jeho odvolání. Podle nedávného výroku volební komise by se hlasování mohlo uskutečnit nejdříve v prvním čtvrtletí příštího roku.

Pokud by se konalo až po 10. lednu, znamenalo by to, že po zbytek volebního období dovládne socialistický viceprezident Aristóbulo Istúriz a nic podstatného se stejně nezmění. Opozice už sesbírala téměř dva miliony podpisů pod petici, vyzývající k vypsání referenda. Nyní po ní volební komise požaduje, aby mezi 26. a 28. říjnem shromáždila podpisy 20 procent všech voličů.

Odpůrci prezidenta chtěli, aby se tato podmínka vztahovala k celonárodní úrovni. Komise ale nařizuje její splnění v každém z 23 venezuelských států. Zamítla také požadavek na 19 500 volebních přístrojů, poskytne jich jenom přes pět tisíc. „Porušují ústavu, ukazují naprostý nedostatek respektu k občanům,“ uvedl opoziční lídr Jesus Torrealba. Varoval současně, že nespokojenci zorganizují další masové protesty. „Země je připravena bojovat,“ podotkl.