Rusko odmítá říkat Srebrenici genocida, rezoluci OSN vetovalo

Srebrenica

Srebrenica Zdroj: CC BY-SA 3.0: Michael Buker via Flickr

Rusko dnes vetovalo rezoluci Rady bezpečnosti OSN k 20. výročí srebrenického masakru. Krveprolití z roku 1995 navrhované usnesení odsuzovalo a označovalo za genocidu. Podle ruského velvyslance při OSN Vitalije Čurkina britský návrh rezoluce "není konstruktivní, je konfrontační a politicky motivovaný." Z celkem 15 členů Rady bezpečnosti se čtyři - Čína, Nigérie, Angola a Venezuela - zdržely hlasování a zbylých deset zemí hlasovalo pro, uvedla agentura Reuters.

Rezoluce se měla schvalovat již v úterý, hlasování bylo ale o den odloženo a Británie a Spojené státy se v mezičase snažily přesvědčit Rusko, aby usnesení nevetovalo.

Již dva mezinárodní soudy označily povraždění více než 7000 muslimských mužů a chlapců ve Srebrenici za genocidu. Ruský velvyslanec při OSN se ale odmítl zaměřit jen na Srebrenici s tím, že i bosenští Srbové a Chorvaté během války trpěli. Moskva proto namísto toho navrhovala, aby byly v dokumentu odsouzeny všechny závažné zločiny spáchané v devadesátých letech minulého století během válečných konfliktů v bývalé Jugoslávii.

„Vina za to, co se dělo v minulosti, je kladena jen na jeden národ,“ okomentoval ruské hlasování Čurkin. „Naše hlasování proti… nicméně neznamená, že jsme hluší k utrpení obětí ze Srebrenice a z dalších oblastí Bosny a Hercegoviny,“ dodal.

Podle britského velvyslance při OSN Petera Wilsona je Londýn ruským vetem „pobouřen“. „Rusové svým činem pošpinili památku všech, kteří zemřeli během genocidy ve Srebrenici,“ uvedl Wilson. „Rusko bude muset obhájit své chování před rodinami více než 8000 lidí zavražděných během nejhoršího zvěrstva v Evropě od druhé světové války,“ dodal.

Text rezoluce odsoudilo i Srbsko a bosenští Srbové. „Mezi Srby v Bosně a Hercegovině panuje shoda v tom, že tato rezoluce je protisrbská, protože nezmiňuje srbské oběti z oblasti Srebrenice. Proto nikdy nebude přijata všemi národy Bosny a Hercegoviny. Její přijetí (v RB OSN) z tohoto důvodu nebude mít pozitivní dopad,“ napsal již dříve v dopise generálnímu tajemníkovi OSN Srb Mladen Ivanić, současný předseda tříčlenné kolektivní hlavy bosenského státu.

Srbští a bosenskosrbští vůdci, kteří mají k Rusku velmi blízko, se snažili před hlasováním lobbovat u ruského prezidenta Vladimira Putina, aby si zajistili neschválení rezoluce. Srbský premiér Aleksandar Vučić na mimořádném zasedání vlády v úterý v noci uvedl, že Brity navrhovaná rezoluce „jen rozděluje“ a přispívá k vyvolávání nenávisti.

Subašičová: Rusko by se mělo stydět

Rusko by se mělo za své veto stydět, okomentovala hlasování Munira Subašičová, předsedkyně sdružení srebrenických matek, která při krveprolití přišla o svého manžela a syna. „Dvacet let poté Rusko ukázalo, že podporuje zločin namísto spravedlnosti,“ dodala. Srbský prezident Tomislav Nikolić naopak uvedl, že Rusko „zabránilo pokusu pošpinit celý srbský národ“ a projevilo se jako opravdový a čestný přítel.

Bosenskosrbské ozbrojené síly se v červenci 1995, na samém sklonku války v Bosně, zmocnily enklávy Srebrenica, která byla v té době pod ochranou jednotek OSN. Poté v okolí města povraždily sedm až osm tisíc muslimských (dnes bosňáckých) chlapců a mužů. Ostatky obětí tohoto masakru byly později nalezeny v různých masových hrobech. Řada lidí se ale dodnes pohřešuje.

Milníky bosenské války
Vznik separatistických republik (jaro a léto 1992 )Ještě než Bosna a Hercegovina v dubnu 1992 vyhlásila nezávislost na Jugoslávii, vznikla na jejím území Republika srbská, v čele s Radovanem Karadžićem. V červenci 1992 vyhlásili vlastní stát i bosenští Chorvaté – Chorvatskou republiku Herceg-Bosna, v čele s Matem Bobanem.

V severozápadním cípu Bosny v okolí Bihače pak vznikla autonomní oblast Západní Bosna, v jejímž čele stál bosňácký rebel Fikret Abdić, jenž bojoval proti vládním muslimským vojskům, ale udržoval i vztahy s Chorvaty a Srby.
Obléhání Sarajeva (duben 1992 – únor 1996)Metropoli Bosny a Hercegoviny obklíčila ještě Jugoslávská lidová armáda počátkem dubna 1992, její postavení včetně zbraní později připadlo bosenskosrbským jednotkám. Následujících 44 měsíců, zejména od září 1992 do srpna 1994, byli obyvatelé města vystaveni hmotnému nedostatku a ostřelování.

Vůbec nejkrvavější útok se stal 5. února 1994, kdy minometný granát zabil 68 lidí v tržnici Markale v centru města. O tom, kdo osudnou střelu vypálil, se dodnes vedou spory. Odhaduje se, že během blokády zahynulo přes 11 tisíc obyvatel.
Zničení Starého mostu v Mostaru (listopad 1993)Válka vtrhla do starobylého Mostaru už na jaře 1992. Kolem města zprvu bojovali Chorvaté obývající zejména západní břeh řeky, společně s Muslimy z východního břehu proti srbským jednotkám. Na jaře 1993 ale obrátili někdejší spojenci zbraně proti sobě.

Boje a dělostřelecké bombardování se nevyhnuly ani centru, Nakonec dělostřelecké granáty dolétly i na historický Srarý most, možná i proto, že přes něj Muslimové dopravovali zbraně či pitnou vodu. Most padl do vod Neretvy 9. listopadu 1993. V červenci 2004 byl most obnoven.
Masakr v Srebrenici (červenec 1995)V polovině dubna 1993 vyhlásila Rada bezpečnosti OSN v Bosně šest bezpečných zón. Jednou z nich byla Srebrenica, v níž na ploše 150 kilometrů čtverečních žilo kolem 45 tisíc lidí, jejichž bezpečnost měli zajistit nedostatečně vyzbrojení vojáci OSN z Nizozemska.

Srbové zahájili definitivní „vyčištění“ území 6. července 1995 ostřelováním raketomety. O pět dní později město obsadily srbské jednotky vedené generálem Ratkem Mladićem. Ženy, děti a starce dopravili Srbové na muslimská území, ale muže zabili. Počet obětí: přes osm tisíc.
Jednání o ukončení konfliktu (listopad 1995)Tlak mezinárodního společenství, další masakry civilistů (další útok na Markale, Srebrenica, ohrožení „bezpečné“ zóny v Goražde) a nakonec letecké útoky NATO proti srbským pozicím přiměly na podzim 1995 znepřátelené strany jednat.

V americkém Daytonu podepsali 21. listopadu 1995 dohodu představitelé Srbů (Slobodan Milošević; tehdy prezident Srbska), Bosňáků (Alija Izetbegović) a Chorvatů (Franjo Tudjman; prezident Chorvatska). Bosna byla rozdělena na Republiku srbskou a muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny.

Die Zeit: Dědictví Srebrenice