„Děkuji za důvěru a doufám, že se mi podaří získat důvěru těch, kdo pro mne dnes nehlasovali,“ řekl Schulz po zvolení. V krátkém vystoupení upozornil na některé výzvy, které podle něj stojí před nynější Evropskou unií, například vysokou nezaměstnanost, nerovnost ve společnosti i mezi unijními zeměmi. Připomněl také vyjednávání o obchodní smlouvě TTIP se Spojenými státy, potřebu změn v energetické politice, trvající boj s klimatickými změnami, bezpečnost dodávek energií či problematiku nelegální migrace.
Schulzovo zvolení na dalších dva a půl roku do čela europarlamentu není překvapením. Jde o výsledek dohody mezi socialistickou frakcí S&D a Evropskou lidovou stranou (EPP), jejíž kandidát, bývalý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker by měl být v polovině měsíce parlamentem zvolen do čela Evropské komise.
V tajné volbě získal Schulz 409 z 612 platných hlasů. Vydáno bylo 723 hlasovacích lístků. Podle následných vyjádření poslanců měli jeho kandidaturu podpořit také členové liberální frakce ALDE. Socialistická frakce má celkem 191 členů, lidovci 221 a liberálů je 67, dohromady má tak tato většina teoreticky až 479 hlasů ze 751.
| Schulz jako první obhájil post předsedy |
|---|
| Schulz je prvním politikem od roku 1952 (kdy vzniklo Společné shromáždění jako předchůdce EP), který zastává funkci předsedy europarlamentu druhé období po sobě. Doposud pouze západoněmcký křesťanský demokrat Hans Furler vykonával funkci předsedy shromáždění (v prvním případě ještě Společného shromáždění, podruhé již Parlamentního shromáždění) dvakrát. Mezi jeho dva mandáty však úřadoval Robert Schumann. Jinak všichni ostatní předsedové si vystačili se standardním obdobím 2,5 roku. |
V krátkém předvolebním vystoupení Schulz zdůraznil unikátní roli Evropského parlamentu jako sněmu, která zastupuje občany z 28 států EU. Připomněl, že jako je základem práce unie přeshraniční spolupráce, měla by v europarlamentu být základem schopnost pracovat přes hranice politických uskupení.
Po volbě historicky první znovuzvolený předseda také poznamenal, že své povinnosti hodlá brát velmi vážně. „My jsme srdcem evropské demokracie - našim úkolem je přijímat právní předpisy a dohlížet na jejich provádění,“ prohlásil Schulz. Evropská unie podle něj získá důvěru občanů tím, pokud je pomůže ochraňovat. „Pravidlo respektu a lidské důstojnosti by mělo být vodítkem veškeré naší činnosti a drtivá většina členů tohoto parlamentu se jím bude řídit,“ myslí si.
Lidovci květnové eurovolby vyhráli, a proto podle dohody předchozí parlamentní reprezentace měli právo prosazovat do vedení komise svého kandidáta. Socialisté byli druzí. Junckera minulý týden nakonec přes odpor britského Davida Camerona poslancům ke zvolení nabídli ostatní premiéři a prezidenti unijních zemí přesto, že někteří měli soukromé výhrady k tomu, jakým způsobem jim parlamentní dohoda zúžila prostor pro vlastní výběr.
Euroskeptici se během hymny otočili zády
Po volbě následoval protest protievropsky smýšlejících poslanců, kteří se rozhodli vyjádřit svůj nesouhlas se symboly Evropské unie při Ódě na radost, kterou zahrál Štrasburský symfonický orchestr. Během tónů Beethovenovy skladby, která je neoficiální hymnou EU, se někteří členové protievropských stran otočili k symfonikům zády. „Neuznáváme vlajku ani hymnu,“ popsal podle BBC důvod protestu jeden ze 24 nově zvolených europoslanců britské strany UKIP, z nichž se většina ke gestu připojila.
Přidal se k němu i český europoslanec Petr Mach, jehož Strana svobodných občanů sdílí podobný postoj k unii a jejím symbolům. „Žádná evropská hymna a vlajka prostě neexistují. Voliči v referendu odmítli evropskou ústavu, podle které měla mít EU oficiální hymnu a vlajku,“ napsal Mach na svém facebookovém profilu.
Protikandidáti neměli šanci
V důsledku dohody mezi EPP a S&D bylo už před volbou jasné, že žádný z trojice Schulzových protikandidátů nemá šanci na úspěch. O křeslo předsedy Evropského parlamentu se ucházeli ještě Pablo Inglesias ze Španělska, nominovaný levicovou frakcí GUE/NGL, Rakušanka Ulrike Lunaceková za Zelené a konzervativec z ECR Sajjad Karim z Británie.
Volbou předsedy zahájil svou činnost nově složený Evropský parlament. Schůze dnes začala slavnostně. Ódu na radost, která je jedním ze symbolů EU, zahrál novým poslancům Štrasburský symfonický orchestr. Odpoledne a ve středu schůze pokračuje volbou 14 místopředsedů a pěti kvestorů.
Nástupem do europarlamentu pozbyli mandát v české Poslanecké sněmovně Stanislav Polčák a Kateřina Konečná. Jiří Pospíšil se jej už vzdal prohlášením na červnové schůzi Sněmovny. Křeslo senátora pak opustil Jaromír Štětina.
| Schulz (58) působí v EP už 20 let, od roku 2012 je jeho předsedou |
|---|
| - Předsedou EP je již od ledna 2012. Předtím od července 2004 šéfoval druhé nejsilnější frakci v EP - Pokrokovému spojenectví socialistů a demokratů (S&D, dříve Strana evropských socialistů, PES), do jejíhož čela byl zvolen opět minulý měsíc. |
| - Europoslancem je od roku 1994. Působil v podvýboru pro lidská práva a poté v letech 1996 až 2000 ve výboru pro občanské svobody. Od roku 2000 čtyři roky předsedal skupině Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) v EP. |
| - Martin Schulz se narodil 20. prosince 1955 v Hehlrathu (dnes součást města Eschweiler v Severním Porýní-Vestfálsku). Vyučil se knihkupcem a poté pracoval v různých knihkupectvích a nakladatelstvích. V roce 1982 si založil vlastní knihkupectví ve městě Würselen, jehož majitelem byl do roku 1994. |
| - V letech 1984 až 1987 byl radním města Würselen a poté byl až do roku 1998 jeho starostou. |
| - Již jako devatenáctiletý vstoupil do Sociálnědemokratické strana Německa (SPD). Od roku 1999 je členem jejího nejvyššího vedení. |
| - Schulz je ženatý a má dvě děti. Je fanouškem fotbalového týmu 1. FC Kolín nad Rýnem a držitelem řady vyznamenání (mimo jiné francouzského Řádu čestné legie) a čestných doktorátů. |
| - Kromě rodné němčiny hovoří též francouzsky, anglicky, nizozemsky a italsky. |
| - Letos v dubnu se Schulz v Praze zúčastnil konference k 10. výročí vstupu ČR do EU, na níž představil svou vizi budoucí unie. Podle ní by se část ztracené důvěry občanů v tuto instituci mohla vrátit přenesením části unijního rozhodování zpět na národní úroveň. |
