Spolumajitel Finepu Kocián uvízl ve Vietnamu kvůli koronaviru | E15.cz

Spolumajitel Finepu Kocián uvízl ve Vietnamu kvůli koronaviru

Tereza Zavadilová

Další významný tuzemský manažer, spolumajitel developerské společnosti Finep Michal Kocián, přiznal nákazu koronavirem. Oznámil to zaměstnancům Finepu v interním mailu, který má redakce deníku E15 k dispozici. 

„Na začátku března jsem odjel na krátkou cestu do Vietnamu, tedy v době, kdy se situace zdála výrazně méně katastrofická než v současné chvíli. Samozřejmě jsem i v té době zvažoval rizika a uvažoval o zrušení cesty, ale spíše z důvodů komplikací v dopravě než ze zdravotních. Sám jsem žádné zdravotní problémy neměl a Vietnam byl dáván za příklad země, která nad virem zvítězila a již tři týdny nehlásila žádný nový případ,“ popisuje Kocián.

Čtvrtý den pobytu se kvůli únavě a bolesti hlavy nechal testovat, výsledek byl pozitivní na vir koronaviru a nemoc Covid-19, kníž se přidal oboustranný zápal plic. Manažer byl kvůli horečkám a problémům s dýcháním hospitalizován ve vojenské nemocnici, dýchací přístroj ale nebylo nutné použít. 

Jak sám Michal Kocián ve firemním sdělení píše, tak se chtěl sám nechat otestovat, aby měl jistotu, že případně nenakazí jiné cestující v letadle. Osobně byl ale přesvědčený, že žádný koronavir nemá.

V nemocnici byl v kontaktu s českou ambasádou a standardně byl, dle jeho slov, v kontaktu s lidmi z Finepu a podílel se na činnosti firmy. Kocián je nyní vyléčen, opakované testy jsou negativní, ale zůstává nadále ve Vietnamu a podle svých slov bude řešit otázku návratu domů. Mluvčí Finepu David Jirušek nechtěl záležitost komentovat.

Milí kolegové, 

za prvé bych rád poděkoval za spoustu milých zpráv, které od Vás dostávám. Jelikož nestíhám na všechny odpovídat, dovolím si takto poděkovat společně a současně nasdílet svůj příběh, o který jsem v této podobě rozhodně nestál. Jelikož je ale s dobrým koncem, tak snad to bude v dnešní složité době mírným povzbuzením.

Na začátku března jsem odjel na krátkou cestu do Vietnamu, tedy v době, kdy se situace zdála výrazně méně katastrofická než v současné chvíli. Samozřejmě jsem i v té době zvažoval rizika a uvažoval o zrušení cesty, ale spíše z důvodů komplikací v dopravě než ze zdravotních. Sám jsem žádné zdravotní problémy neměl a Vietnam byl dáván za příklad země, která nad virem zvítězila a již tři týdny nehlásila žádný nový případ.

Čtvrtý den pobytu, tedy den před plánovaným návratem, jsem se ale rozhodl jít nechat otestovat do autorizované nemocnice. Žádné typické příznaky koronaviru jsem neměl, ani horečku a ani problémy s dýcháním, cítil jsem se jen unavený a bolela mě hlava. Popravdě mě trochu znervózněl mediální případ Toma Hankse a jeho manželky, kteří měli stejné příznaky a měli positivní test. Chtěl jsem se tedy nechat otestovat, abych měl jistotu, že případně nenakazím jiné cestující v letadle. Osobně jsem byl ale přesvědčený, že žádný koronavir nemám. 

K mému velkému překvapení ale testy vir potvrdily, a k tomu oboustranný zápal plic. Byl jsem ihned hospitalizován v nemocnici, přičemž druhý den přišlo zhoršení zdravotního stavu. Dostal jsem vysoké horečky a začal jsem mít problém s dýcháním. Děkuji bohu, že jsem v té době neseděl v letadle, jak kvůli mně, tak zejména kvůli všem ostatním.

Pak se zhruba po třech až čtyřech dnech situace otočila a stav se začal pomalu zlepšovat, ale první dny byly skutečně náročné a popravdě mě napadaly i ty černější myšlenky. Myslím, že jsem v relativně dobré fyzické kondici a bez dalších nemocí, ale dostat se do podobného stavu v pozdějším věku nebo v kombinaci s jinými nemocemi považuji za skutečně kritický stav. Současně dnes naprosto chápu zoufalost italských nebo španělských lékařů, pokud se jim sejdou podobné případy v desítkách nebo stovkách v jedné nemocnici. Dostával jsem kombinovaná antibiotika, dýchací přístroj stál celou dobu vedle lůžka (i když jsme ho nakonec nemuseli použít) a díky skvělé péči lékařů a veškerého personálu vojenské polní nemocnice jsem byl propuštěn jako zdravý, dokonce s několika negativními testy za sebou.

O čem jsem ale chtěl hovořit je to, jak se celý národ ve Vietnamu k ohrožení postavil. Měl jsem to možnost sledovat online a na vlastní kůži, jak se situace vyvíjela a jak se k ní lidé stavěli. Po potvrzení mého testu úřady zavřely hotel, kde jsem bydlel. Současně prostřednictvím médií oslovili všechny, kteří byli se mnou v kontaktu, v restauracích, na letišti a tak. Prý se údajně přihlásilo až 200 lidí, kteří šli do dobrovolné karantény a všichni byli ihned otestováni. Dokonce do karantény šel i personál celého oddělení nemocnice, kde mi odebírali první testy, a to jsme přitom celou dobu já i oni nosili roušku. 

Všichni včetně úplně cizích lidí mi ale následně psali milé a povzbudivé zprávy, tedy pro mě relativně nepředstavitelná situace v Evropě. Když jsme si cca po týdnu psali s lékařským týmem v karanténě (můj první test), velmi jsem se jim omlouval za komplikace, které jsem jim způsobil. Jako odpověď přišla společná fotka s tím, že vše je v pořádku, od toho jsou tady a že mi všichni drží palce, abych se co nejdřív uzdravil. Musím popravdě říct, že jsem se setkal s nesmírně pozitivním přístupem nejen zdravotníků, ale i recepčních z hotelu, taxikářů a všech ostatních, které jsem na cestě potkal. Například mi pro mě cizí lidé přivezli věci z hotelu, koupili z vlastního kredit na místní mobil, nebo mi personál nemocnice kupoval z vlastních peněz ovoce, a nikdy mi nedovolili jim to zaplatit. Ani neumím vyjádřit vděčnost za tento neuvěřitelně nezištný a šlechetný přístup. Osobně mám pocit, že se celý národ pod hrozbou viru semknul, všichni přijali zodpovědnost osobní i za celou společnost, ale přitom bez kritizování nebo jiných negativních projevů. Vir berou jako hrozbu, které je nutné společně a statečně čelit a všichni si vzájemně pomáhají, což ne neuvěřitelné krásné sledovat.   

Současně byly ty neplánované tři týdny ve Vietnamu dobrým časem k přemýšlení, přemýšlení o rodině i o práci. Jsem moc rád, že všichni u nás ve firmě, zejména ti, kteří tvoří první linii obchodu, tak skvěle zvládli tuto pro nás naprosto bezprecedentní situaci. Navíc komplikovanou vývojem téměř ze dne na den. Podstatná část z vás pracuje z domova a tomu jste přizpůsobili komunikaci i způsob práce. A ti, kteří jste museli zůstat v kontaktu s klienty, jste prokázali neuvěřitelnou šikovnost a flexibilitu. Přijali jste zásadní hygienická opatření, šijete roušky pro sebe i pro naše klienty, upravili jste všechny procesy, ale stále pokračujete v činnostech jako před nouzovým stavem. Naše firma téměř nezpomalila, když jste během prvních dvou týdnů byli schopni podepsat 170 klientských smluv. Kéž by všichni fungovali (nebo mohli fungovat) jako vy, máte můj hluboký respekt!

Jinak zůstávám zatím stále ve Vietnamu, před sebou mám další dobrodružství v podobě řešení cesty domů. Jsem ale na příjmu, připraven pomáhat s čím budu moci. Přeji vám všem především pevné zdraví. Věřím, že stejně jako každá krize, zanechá v nás i tato nakonec to dobré a současně pomůže odpovědět na otázku každého z vás, tedy co je pro vás v životě opravdu důležité. Věřím, že z ní vzejdeme silnější, tak snad to nebude dlouho trvat 😊.

Michal Kocián

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!