Tereza Spencerová: USA aneb Padouch, nebo hrdina?

Donald Trump

Donald Trump Zdroj: CTK

Portál WikiLeaks zveřejnil balík e-mailů Národního výboru Demokratické strany a odhalil, že už i v primárkách se falšovaly výsledky ve prospěch Hillary Clintonové na úkor Bernieho Sanderse. Už tehdy měly teoreticky začít padat hlavy. A odstupovat politici. Nestalo se. Naopak Hillary vytáhla do protiútoku a z hackerského útoku obvinila Rusko. Bez důkazů, zato s argumentem, že to „přece každý ví“.

V době, kdy se i kybernetické útoky mohou považovat za důvod k vyhlášení války, je to obvinění krajně nebezpečné. Nicméně už sám fakt, že válku Rusku kvůli Hillary nikdo ve Washingtonu nevyhlašuje, tak trochu napovídá, že pravda bude asi jinde.

Ostatně Edward Snowden spolu s dalšími whistleblowery nebo špionážními experty mají za to, že všechny příslušné e-maily má k dispozici všudypřítomná Národní bezpečnostní agentura (NSA), tím spíš že ji Obamova administrativa pověřila „monitorováním politických stran“. Možná by tedy prý nebylo od věci hledat zdroj úniku právě tady.

Hillary by měla mít z ostudy kabát, ale nemá – raději se oblékla do hávu bojovnice proti Rusku a spolu s celou Demokratickou stranou a příslušnými médii označila svého protikandidáta Trumpa za Putinova špiona. Ne že by se nenašly body, na nichž by se Trump s Putinem shodl. Ale absurdnost podobných výkřiků snad není ani třeba komentovat. Trump vzápětí smeč vrátil, když rozjařeně vyzval Rusko, aby zveřejnilo i zbytek, tedy asi 30 tisíc e-mailů, pokud je samozřejmě má.

Ať Trump řekl nebo udělal cokoli sebepodivnějšího a ať se demokraté jeho zápory snaží přifukovat jakkoli, na popularitě mu to neubírá

Rozmetal tím dekády, možná i staletí dodržovanou tradici amerického volebního protokolu, jmenovitě povinnost „bojovat“ doma a nezvat si na pomoc vnější síly. Jistě, vliv peněz z tradičních lobbistických oblastí, jakými jsou například Izrael nebo Saúdská Arábie, hraje zcela běžně zcela zásadní roli v amerických volebních kampaních. Ale zvát si na pomoc rovnou ruské hackery, nedej bože pracující rovnou na Putinův příkaz, jak tvrdí Hillary? Snaha připomenout, že to byl jen vtip, Trumpovi moc nepomáhá.

Protistrana očividně nemá při zametání svých průšvihů na legraci čas ani náladu. Na druhou stranu zatím platí, že ať Trump řekl nebo udělal cokoli sebepodivnějšího a ať se demokraté jeho zápory snaží přifukovat jakkoli, na popularitě mu to neubírá. Ani když nyní rovnou paličsky varuje, že volby budou beztak zmanipulované.

Trapný příběh s manipulací ve prospěch Hillary už pomalu zanikl pod nánosem dalších a dalších hesel, která z amerických prezidentských voleb dělají málem souboj mezi Clintonovou a Putinem. Neuvěřitelná show v zemi, která se staví do role modelové demokracie, pokračuje. A do listopadového hlasování zbývá ještě mnoho času na mnoho skandálů. Ta podívaná bude ale únavná. O to víc, že na rozdíl od dobré detektivky není ani zdaleka zřejmé, kdo je padouch a kdo hrdina. Možná proto, že z pohledu běžného Američana, o nás v dalekém zahraničí ani nemluvě, jsou beztak jedna rodina.

Autorka je komentátorkou Literárních novin