V posledních hodinách se vyjednávání přímo na čtvrtečním a pátečním summitu EU v Bruselu soustředilo na poměrně konkrétní otázky související s řízením eurozóny nebo s britským sociálním systémem a volným pohybem osob v unii. Že na takové dohadování mnohdy nebyl hezký pohled, připustil v noci před novináři předseda Evropské rady Donald Tusk. Dohoda však obsahuje některé body, které mají pro Británii i pro budoucí Evropskou unii významné a obecnější důsledky.
Dohoda jednoznačně uvádí, že Londýn se vzhledem ke své specifické situaci nemusí podílet na další politické integraci EU. Britové si vyjednali, že až se budou příště otevírat a měnit evropské základní smluvní dokumenty, bude v nich uvedeno, že jejich formulace o „stále těsnější unii“ se Británie vůbec netýkají.
Dohoda dává novou možnost národním parlamentům členských zemí EU dosáhnout - pokud jich s tím bude souhlasit dostatečný počet -, aby se členské země musely přestat zabývat některým legislativním návrhem.
Francie dlouze hájila eurozónu
Británie, která má výjimku z povinnosti přijmout euro a jejíž londýnské City je zároveň významným finančním centrem, věnovala velkou pozornost otázkám vztahů mezi zeměmi eurozóny a členy EU, kteří společnou měnou neplatí. V této otázce dlouho panovaly spory především s Francií, která nechtěla dopustit, aby Británie mohla vetovat rozhodnutí eurozóny.
Dohoda těmto otázkám věnuje přes tři stránky, které jsou v zásadě pojistkami proti zasahování kontinentu do finančních záležitostí Británie. Krizové mechanismy spouštěné ve snaze bránit finanční stabilitu eurozóny se například nebudou moci dotýkat rozpočtů zemí mimo ni a otázky finančního dohledu zemí bez eura jsou jen jejich věcí, pokud se nerozhodnou jinak.
Spory naopak vůbec nebyly ohledně britské snahy posílit evropskou konkurenceschopnost a vnitřní trh, zmenšit administrativní zátěž unie a snažit se o aktivní obchodní politiku.
Dávky zůstávají, lze je ale omezit
Naopak až do pátečního večera se tvrdě vyjednávalo o čtvrtém koši Cameronových požadavků, které premiér veřejně formuloval loni na podzim v dopise šéfovi unijních summitů Tuskovi. Právě on následná vyjednávání koordinoval a řídil a na počátku února přišel s první verzí návrhu kompromisu.
Především Česká republika a ostatní země takzvané visegrádské skupiny (Slovensko, Polsko, Maďarsko) až do poslední chvíle odrážely Cameronovu snahu o co největší omezení výplat britských sociálních dávek občanům z jiných zemí EU. Spor se vedl především o zaměstnanecké benefity pro lidi, kteří přišli do Británie pracovat z jiných zemí unie.
Nakonec dohodnutý mechanismus takzvané záchranné brzdy umožňuje Britům v případě velké zátěže systému tyto dávky omezit nově příchozím na pracovní trh, a to až na čtyři roky. Tvrdá diskuse se ale vedla o době, po kterou může tato brzda existovat. Cameron v součtu několika prodlužování žádal celkem 13 let, výsledným kompromisem je jednorázových let sedm.
Jen pro Brity
Jako všechna unijní legislativa bude tento model formulován sice obecně, jeho podmínky - především odkaz na nepříspěvkový systém - však znamenají, že v praxi budou nových pravidel moci využít jen Britové.
Kompromis byl nakonec nalezen také v poměrně komplikované otázce přídavků, které Británie vyplácí pracovníkům z jiných zemí unie na děti, které zanechali ve své zemi.
Podle dohody začnou být pro nově příchozí na pracovní trh a u nově narozených dětí přídavky vypláceny v závislosti na životní úrovni jejich původní země. Pro ty, kdo už v systému v Británii jsou, platí do roku 2020 přechodné období.
Také princip indexace bude obecným pravidlem, Česko však získalo závazek Evropské komise, že jej nebude v budoucnu navrhovat pro jiné dávky, například pro starobní důchody. Model, ke kterému mohou sáhnout i země jako Německo či Rakousko, se navíc nemá týkat osob, které jen dojíždějí za prací do sousedního státu.
Celá v pátek dojednaná dohoda ovšem začne platit až poté, co se Britové v referendu vysloví pro setrvání v unii. Teprve pak Evropská komise předloží potřebné návrhy změn unijních pravidel, které budou muset ve standardním procesu odsouhlasit členské země EU a Evropský parlament.
