Dva největší výrobci oceli ve Spojeném království – indická Tata Steel a British Steel v čínském vlastnictví – varují, že bez finanční pomoci státu nezvládnou tlak na snižování emisí ve svém odvětví. Pokud se s vládou nedohodnou, budou nuceni z Británie odejít. Země by se tak stala jedinou velkou ekonomikou bez vlastní výroby oceli a tisíce lidí by přišly o práci, upozorňuje deník The Financial Times.
Tata Steel UK je dceřinou společností stejnojmenného indického konglomerátu. Zaměstnává přes čtyři tisíce osob a ročně vyrobí 3,6 milionu tun oceli, materiálu, který je jedním z hlavních vstupů například v automobilovém nebo stavebním průmyslu. Ocelárny však zároveň patří k nejhorším znečišťovatelům životního prostředí. Pokud má Spojené království dostát svému závazku dosáhnout uhlíkové neutrality v polovině století, musí přimět tento sektor, aby přestal produkovat veškeré emise skleníkových plynů nejpozději v roce 2035.
Možností, jak toho dosáhnout, by mělo být několik. Jedním je využívání elektrických pecí. Uhlí může být nahrazeno ekologičtějšími palivy, například vodíkem či zemním plynem. Ve hře jsou rovněž technologie na zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. Zelená transformace v každém případě nebude levná.
Evropský Green Deal: Co to je a jak má pomoci životnímu prostředí:
Analytici odhadují, že jen dekarbonizace továrny Tata Steel ve velšském Port Talbotu vyjde na dvě miliardy liber, více než 55 miliard korun. „Na přechod k alternativním technologiím potřebujeme významné investice a podporu vlády,“ tvrdí šéf Tata Steel T. V. Narendran. „Dohoda je dnes o to naléhavější, že se potýkáme s vysokými cenami energií,“ dodal. V podobném duchu se vyjádřila konkurenční British Steel z čínské skupiny Jingye.
Obě ocelárny jednají o možnostech podpory s britskými ministry, které ovšem nečeká jednoduché rozhodování. Kritici především poukazují na to, že ani Tata Steel, ani Jingye dosud veřejně nepředstavily žádné konkrétní plány na dosažení uhlíkové neutrality.
„Pokud by své závody zavřely, Británie by se stala jediným moderním hospodářstvím bez vlastní výroby oceli. Možnost nechat toto odvětví padnout je tak naprosto vyloučena,“ myslí si Chris McDonald z britského výzkumného centra Materials Processing Institute.
Ocelárny na svém území bude muset v nejbližších letech dekarbonizovat také Česká republika, pro niž by potenciální kolaps odvětví znamenal daleko větší problém než pro Británii. Velmi aktivní je v tomto směru ostravská Liberty, která oznámila ambiciózní cíl dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů do konce roku 2030.
„Transformace spočívá zejména v modernizaci ocelárny za 8,6 miliardy korun. Stávající tandemové pece nahradíme dvěma hybridními elektrickými pecemi, které umožní využívat vyššího podílu šrotu než dosud a omezit tak naši závislost na dovážených surovinách, jako jsou železná ruda a uhlí,“ vysvětluje vedoucí pro komunikaci v Liberty Ostrava Barbora Černá Dvořáková. „Obě pece, které dodá italská firma Danieli, budou uvedeny do provozu v průběhu roku 2025,“ doplňuje.
Ani tuzemské podniky zřejmě nezvládnou dekarbonizační proces samy. Liberty Ostrava žádá na transformační projekty o podporu Modernizační fond Evropské unie a Státní fond životního prostředí.
„Investice do dekarbonizace výroby oceli je extrémně finančně náročná, proto Evropská unie vyčlenila v Inovačním fondu 38 miliard eur (zhruba 925 miliard korun – pozn. red.) do roku 2030 na dekarbonizaci energeticky náročných odvětví,“ potvrzuje Voldřich. „Je ovšem potřeba ozelenit také regulaci finančního systému tak, aby se investorům vyplatilo do udržitelných technologií investovat. Spojení soukromého a veřejného kapitálu je klíčové, abychom mohli ekonomiku transformovat, a to se netýká jen výroby oceli,“ uzavírá analytik.
