Z pohledu hospodářských výsledků bychom Turecko řadili spíše někam do Asie. Jeho HDP rostl ve druhém čtvrtletí téměř devíti procenty, rychleji než čínský a skoro třikrát rychleji než ekonomika Německa. A záhy se objevilo mediální klišé o „evropské Číně“. S takovými příměry je třeba zacházet opatrně – turecký příběh je totiž výrazně jiný než čínský. Že obě ekonomiky rostou podobným tempem, to je ještě nestaví na tutéž úroveň.
Turecká ekonomika především jeví mnohem větší rizika přehřátí. Obchodní bilance je nevyrovnaná: na rozdíl od Číny, která vyváží, Turecko dováží. Staví se infrastruktura, průmysl. Žíznivou domácí spotřebu sytí dovoz, investiční kapitál je hlavně zahraniční a export vázne. Výsledek: deficit běžného účtu přesahuje sedm procent HDP a stále roste. Inflace se pohybuje kolem osmi procent a i to je vysoké číslo časté u rychle rostoucích ekonomik.
Centrální banka s tím dosud nic nedělala. Až minulý měsíc se rozhodla dvojnásobně zdražit půjčky, aby snížila riziko vzniku úvěrových problémů, které dobře známe z některých východoevropských zemí. Vláda také zvýšila některé daně.
V příštím roce bude Turecko růst poklidněji. Nebude to už prudký sprint, ale spíše rychlá chůze. Optimističtější odhady tam zmiňují růst HDP o čtyři až pět procent.
V posledních deseti letech udělalo Turecko obrovský skok, objemem ekonomiky se přiblížilo evropským zemím. Teď potřebuje strukturální reformy, aby z toho skoku mohlo těžit. Především musí nastartovat investice tureckých firem na domácím trhu.
