Tváře roku 2018. Ke komu se budou obracet zraky světa?
Letos se ve světě uskuteční několik důležitých voleb, které rozhodnou o vedení Ruska, Maďarska, Itálie či Venezuely. Pozornost se bude upírat také k jednání o brexitu a v neposlední řadě k zahraniční politice Bílého domu.
Theresa Mayová
Britskou premiérku letos čekají další náročná jednání o brexitu, která se nedávno posunula do druhé fáze. Je jisté, že v nich nebude nouze o spory nejen mezi vyjednávači obou táborů, ale také uvnitř království a jeho vlády. Aktuálně se Mayová musí vyrovnat s unijní představou o délce přechodného období, která je o něco kratší než její. Podle některých názorů především z byznysu je přitom i premiérkou navrhované dvouleté provizorium nedostatečné. Londýn si ale především musí ujasnit, jak těsný obchodní vztah s Evropskou unií si chce Británie po svém odchodu zachovat.
Téma brexitu bude patrně nadále působit napětí i mezi jednotlivými částmi země. Debaty o budoucí správě hranice mezi Irskem a Severním Irskem oživily myšlenku sjednocení ostrova a zhoršily vztahy mezi politiky z obou jeho částí. Věc je pro Mayovou citlivá i s ohledem na to, že její vláda funguje díky podpoře severoirské Demokratické unionistické strany. Skotsko se zase nevzdává požadavku, aby region zůstal uvnitř evropského jednotného trhu. Mayová se po zbytek minulého roku těžko vzpamatovávala z červnového volebního propadu konzervativců, kterým značně utrpěla její autorita.
Ekonomové banky Morgan Stanley nedávno uvedli, že zemi vzhledem k složitému vyjednávání o brexitu hrozí letos další volby. „S menšinovou vládou, která je rozpolcená v evropské otázce a čelí kontroverzní volbě mezi návratem pravomocí a udržením blízkých vztahů, považujeme předčasné volby za pravděpodobné,“ uvedli.

Emmanuel Macron
Prezident má v úmyslu pustit se do dalších reforem, které mohou narazit na odpor Francouzů. Po protestech proti změně pracovního práva vyvolal v uplynulých dnech rozruch jeho plán na zpřísnění vyplácení příspěvků v nezaměstnanosti. Citlivou záležitostí patrně bude i reforma penzijního systému.

Petro Porošenko
Ukrajinský prezident bude zřejmě i v tomto roce čelit protestům a výzvám k odstoupení. Na sklonku uplynulého roku předložil do parlamentu zákon o protikorupčním soudu, kterým by rád uspokojil nejen veřejnost, ale i Mezinárodní měnový fond. Starosti mu nadále dělá i situace v Donbasu.

Vladimír Putin
Ruský prezident se v březnu pokusí přidat k osmnácti rokům, po které de facto řídí Rusko, dalších šest. Do prezidentského klání nepůjde za stranu Jednotné Rusko, ale jako nezávislý. Putin patrně doufá, že jakožto „nadstranický“ adept získá více hlasů. Listopadový průzkum střediska Levada totiž ukázal, že zatímco prezidentova popularita dosahuje 81 procent, v případě vlády Jednotného Ruska je zhruba poloviční.
Je jasné, že by se Putin také rád vyhnul demonstracím, které provázely jeho návrat do prezidentského úřadu v roce 2012. Během uplynulého funkčního období si proto pečlivě budoval image vůdce, který vrací Rusku jeho slávu a chrání ho před domnělými nepřáteli. Domácí respekt si vydobyl anexí Krymu a nepoškodily ho ani mezinárodní sankce, které se bolestně dotkly životní úrovně Rusů.
Snaha Kremlu přimknout k Rusku i východní Ukrajinu už ale tak úspěšně nedopadla. Prezident se proto přeorientoval na roli přemožitele Islámského státu v Sýrii, čímž otupil i ostří mezinárodní kritiky. „Existoval zřejmý pokus izolovat Vladimira Putina, pokus o úplnou izolaci ruského vedení. Poté, co zahájilo kampaň v Sýrii, se to stalo nemožné,“ řekl al-Džazíře Kremlu nakloněný analytik Sergej Markov. Putina nemůže v hlasování nikdo ohrozit, známý kritik ruských poměrů Alexej Navalnyj mu však mohl znovuzvolení znepříjemnit. Volební komise ho ale dle očekávání odmítla registrovat, a tak opozičník vyzývá k bojkotu hlasování.
Kim Čong-un
Celý svět si klade otázku, zda šéf komunistické diktatury bude i letos strašit nejen své sousedy raketovými a jadernými zkouškami nebo ustoupí hrozbám amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ještě včera stihl varovat, že na svém stole již disponuje „jaderným tlačítkem“.

Carles Puigdemont
Navzdory hrozícímu vězení bude i v letošním roce pokračovat v boji za odtržení Katalánska od španělského království. Prozatím ze svého belgického „exilu“ žádá, aby mu Madrid na základě výsledku prosincových voleb umožnil návrat k moci v regionu.
