Zatímco dovoz ruského plynu potrubími Nord Stream a Jamal během války na Ukrajině skončil, import přes válčící zemi paradoxně pokračuje. Na konci roku ale vyprší tranzitní smlouva, kterou Kyjev uzavřel s Ruskem v roce 2019 a nyní ji nehodlá prodloužit. Vyrovnat se s tím bude muset několik unijních zemí. Mimo jiné Rakousko, které v prosinci z válčící země dovezlo dokonce 98 procent celkového importu suroviny. Ukončení jejího odběru se v zemi stálo tématem před letošními volbami.
Kyjev o víkendu zopakoval, že jednání s Ruskem o dalším tranzitu neplánuje. „Mohu potvrdit, že nemáme v plánu uzavírat žádné další dohody nebo prodlužovat současnou dohodu,“ citoval Reuters ukrajinského ministra energetiky Hermana Haluščenka.
EU na Ukrajinu tlačit nebude
Loňské zátěžové testy podle něj prokázaly, že ukrajinská plynárenská soustava a podzemní zásobníky mohou fungovat i bez tohoto tranzitu a surovina by se měla bez obtíží dostat k domácím zákazníkům. Podobně se k situaci staví i Brusel. Eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová prohlásila, že sedmadvacítka tyto dodávky nepotřebuje a nebude tlačit na obnovu dohody.
Celkově touto cestou v minulých měsících podle dat Střediska pro globální energetickou politiku (CGEP) na Kolumbijské univerzitě proudil ruský plyn do šesti unijních zemí. Od poloviny roku 2022 do června loňského roku bylo největším importérem Rakousko, které takto dovezlo 5,1 miliardy krychlových metrů suroviny. Vídeň má přitom smlouvu s Gazpromem na dodávky o ročním objemu šesti miliard metrů krychlových.
Středisko uvádí, že dalším významným dovozcem přes Ukrajinu v tomto období byla Itálie s 3,5 miliardy, následovalo Slovensko s 1,8 miliardy. Rakousko však bylo jediným velkým zákazníkem, u nějž se uskutečněný dovoz blížil smluvním závazkům. Řím ve sledovaném období dovezl pouze patnáct procent nasmlouvaného ročního množství. Rakouská smlouva s Gazpromem je také nejdelší, vyprší až v roce 2040.
Závislost na ruském plynu se v zemi pod Alpami stala před volbami výbušným politickým tématem zejména poté, co vyšly najevo zmíněné prosincové statistiky. Podíl ruského dovozu byl tento měsíc nejvyšší od začátku invaze na Ukrajinu. „Musíme se zbavit ruských dodávek plynu, musíme se dostat z této náchylnosti k vydírání,“ sdělila ve vysílání ORF zelená ministryně energetiky Leonore Gewesslerová. Zdůraznila, že tento dovoz Kremlu pomáhá financovat válku. Ozývají se i hlasy, že kvůli této závislosti rakouští spotřebitelé platí za plyn o pětinu více než ostatní evropští zákazníci.
Rakousko by mohlo s ruským plynem skončit hned
Někteří politici i odborníci tvrdí, že by bylo možné ruský dovoz ukončit okamžitě, a to i přesto že vnitrozemský stát nemůže spoléhat na výstavbu LNG terminálů. Rakousko má podle nich dostatečné zásoby přinejmenším na rok a není pro něj problém sehnat surovinu na evropském trhu. Bloomberg dokonce uvedl, že stabilní dodávky plynu z Ruska přispěly k tomu, že země loni poprvé za dvě dekády vyvezla o trochu více elektřiny, než dovezla.
Vzhledem k tomu, že na ruský plyn se nevztahují sankce, má však část politiků obavy z porušení dlouhodobého kontraktu, který země uzavřela v roce 2018. K napětí přispívá i to, že smlouva je tajná a veřejně je známo jen několik základních parametrů. Zdá se však, že Rakousko vhodnou příležitost promarnilo.
„Možnost odchodu byla již před rokem, kdy Rusko nedodalo množství energie, které bylo slíbeno a smluvně dohodnuto,“ uvedl podle webu Euractiv místopředseda Evropského parlamentu Othmar Karas. Stát navíc vlastní pouze necelou třetinu energetické společnosti OMV a těžko ji tak může přinutit k vypovězení kontraktu. „Jestli zákonodárci chtějí opustit ruský plyn, musí pro to být nejprve vytvořen právní základ,“ uvedla dříve firma.
Pokud však Ukrajina utne tranzit, nabízí se Vídni nová příležitost. „Znamená to, že se k nám plyn už nedostane a máme možnost smlouvu zrušit,“ vysvětluje Karas. Politický výhled je však nejistý. V průzkumech vedou pravicově populističtí svobodní (FPÖ), kteří nejeví ochotu zbavit se ruského plynu a varují před energetickými otřesy. Ostatní partaje proto mohou být opatrné, aby nebyly obviněny z přivolávání další energetické krize.
Slovensko doufá v pokračování tranzitu
Spekuluje se tak i o tom, že by Rakousko mohlo uzavřít smlouvu o dovozu ruského plynu přes Ukrajinu na vlastní pěst nebo by se toto potrubí mohlo využívat k dovozům bez dlouhodobého kontraktu. „Se zemí agresora samozřejmě neplánujeme jednání o pokračování a podpis smlouvy, ale opakovaně jsme jednali s evropskými lídry. Pokud budou evropské země, konsorcium nebo některý z evropských partnerů vystupovat jako přepravce plynu, jsme připravení tuto službu poskytnout,“ prohlásil nedávno ukrajinský premiér Denys Šmyhal. Válečná nestabilita však může takové obchody komplikovat.
I Brusel přitom v interní komunikaci s členskými zeměmi, kterou získal web Politico, varoval, že po vypršení tranzitní smlouvy by příští zimu mohly růst ceny energií. V dokumentu se uvádí, že sedmadvacítka tak přijde o pět procent importu, což by mohlo sehrát roli zejména v případě mrazivého počasí. Ztráta těchto dodávek podle něj navíc může dotčeným zemím zvýšit náklady na přepravu alternativními trasami. „Opravdu máme obavy,“ sdělil Politicu pod podmínkou anonymity i představitel jedné středoevropské země.
Bratislava oficiálně připustila, že změny mohou ovlivnit energetickou bezpečnost a cenovou stabilitu, a pracuje v současnosti na diverzifikaci zdrojů. I Slovensko přitom řeší možnost pokračování dovozu přes Ukrajinu po vypršení smlouvy a premiér Robert Fico o záležitosti jednal se Šmyhalem v lednu v Užhorodě. Na ruském plynu je silně závislé i Maďarsko, to však dostává větší část dodávek přes plynovod TurkStream. Budapešť přitom tvrdí, že veškeré ruské nákupy lze uskutečnit touto cestou.
Celkově dovoz ruského plynu do Evropy od začátku války dramaticky poklesl. Zatímco před ní byla sedmadvacítka závislá na potrubních dodávkách z této země ze čtyřiceti procent, loni to bylo osm procent. Dalších šest procent unijního importu tvořil ruský LNG.
