E15: Jak vnímáte situaci na Krymu a na východě země?
Narodila jsem se v nezávislé Ukrajině a ve škole jsme se učili, že Krym je její součástí. Když jsem tam před deseti lety přijela, byla jsem překvapená, že tam ukrajinsky skoro nikdo nemluví, většina obyvatel se považuje za Rusy a myslí si, že Krym je Rusko. Když jsme mezi sebou mluvili ukrajinsky, dívali se na nás divně a ptali se, jestli jsme z Moldavska. Myslím si proto, že jsou po referendu šťastní. Na východě to tak jednoznačné není. Někteří mí známí z východu chtějí k Rusku. Mají tam příbuzné, vědí, že jsou tam vyšší platy. Další se považují za Ukrajince a tvrdí, že je třeba zlepšit kvalitu života na Ukrajině.
E15: A váš názor na současné dění v Kyjevě?
V Kyjevě zemřelo mnoho lidí, někteří byli uneseni, mučeni. Prezident odjel ze země a naše ústava neříká, jak v takové situaci postupovat. Někdo musí řešit osud státu a my máme parlament, který byl řádně zvolen. Souhlasím, že je ve vládě i radikální strana (Svoboda – pozn. red.), i tu lidé zvolili. Jsem proti násilí, ničení pomníků. O nich mají rozhodnout občané měst a ne jednotlivci. Také si nemyslím, že se hned musel začít řešit jazykový zákon. Hodně lidí má za mateřštinu ruštinu a není důvod nemít dva státní jazyky.
E15: Pociťujete nějaké nepřátelství vůči obyvatelům západní Ukrajiny od lidí z jiných regionů země?
Lidé na jihu a východě Ukrajiny v poslední době označují všechny na západě za banderovce a fašisty. Mne i spoustu dalších to velmi uráží. Většina obyvatel u nás v Zakarpatské Ukrajině Stepana Banderu nepovažuje za hrdinu a nevím ani o žádném jeho pomníku na území našeho kraje. Někteří rodiče v našem kraji se dokonce bojí o své děti, které studují na východě nebo jihu. Mám pocit, že lidé odtamtud o Zakarpatí nevědí nic a pletou si ho s Haličí.
E15: Bojíte se, že se Ukrajina bude dále rozpadat? Jak by se to mohlo dotknout Zakarpatí?
Ano, mám takové obavy. Myslím si, že i u nás jsou ti, kteří chtějí, aby se region připojil k jiné zemi. Hodně lidí znepokojuje, že v poslední době roste zájem o rusínskou národnost. Na Zakarpatí jsou organizace zastupující různé menšiny. Lidé se bojí provokací. Toho, že někdo zapálí maďarský pomník a nějaká organizace požádá někoho o pomoc.
E15: Panují i obavy z otevřeného konfliktu s Ruskem? Jak se vás dotýkají opatření vlády jako částečná mobilizace?
I tyto obavy máme. Za Sovětského svazu u nás byly vojenské základny, mnoho našich rodičů pracovalo v armádě. Někteří spolužáci proto šli studovat vojenské školy. Dokonce jsem četla na diskuzním fóru, že na Krymu jsou v armádě i kluci od nás. Muži z naší oblasti se hlásí do jednotek dobrovolníků a jsou cvičeni, do toho se k nám stěhují uprchlíci z Krymu. Hodně lidí má příbuzné či známé v Rusku a všichni doufáme, že se situace vyřeší diplomaticky. Často teď vzpomínám na slova babičky, že nejhorší je válka.
