Ve většině států světa se dnes jezdí vpravo. Ve Velké Británii a v některých zemích, které bývaly jejími koloniemi, se jezdí vlevo.
Při jízdě v autě po českých silnicích si to možná ani neuvědomíme, nad pravidlem, že volant je v autě umístěn vlevo a na silnici se držíme vpravo, vůbec nepřemýšlíme. V minulosti tomu tak ale nebylo, volant byl ve vozech obvykle vpravo a jezdilo se vlevo, což nadále platí v některých zemích. Víte, jaký je vlastně důvod levostranného a pravostranného řízení?
Nad skutečnými důvody směru provozu si historici lámou hlavu, několik zdůvodnění ale mají. V počátcích automobilismu se v Evropě jezdilo spíše na levé straně, což dodnes vydrželo ve Velké Británii a některých zemích, které bývaly jejími koloniemi – např. v Indii, Jižní Africe nebo Austrálii a na Novém Zélandu. Vyplývalo to z historické zkušenosti, kdy při jízdě na koni se jezdec už od dob starověkého Egypta držel na cestě vlevo. Důvodem byla bezpečnost, pokud by vás protijedoucí osoba napadla, mohli byste se lépe bránit – většina světa byla a jsou praváci, tudíž meč drží v pravé ruce, a tak při případném souboji je výhodnější se držet vlevo a mít útočníka po pravé ruce.
Naopak v USA byla situace jiná. Zhruba od osmnáctého století jezdila koňská spřežení napříč Amerikou na pravé straně. Tehdejší nákladní vozy byly taženy několika páry koní, přičemž kočí sedávali na některém z koní vlevo – drželi bič v pravé ruce, aby mohli koně snadněji popohánět. Kvůli tomu se kočí s protijedoucím vozem vyhýbali tak, aby jej měli vlevo od sebe a ze své pozice jej lépe viděli. Do zákona se pak pravostranný provoz poprvé dostal v roce 1792, a to na cestě mezi Philadelphií a Lancasterem.
Na starém kontinentu se provoz na pravé straně začal rozmáhat po napoleonských válkách. Traduje se, že Napoleon Bonaparte vodil své vojsko po pravé straně cest, což vyplývalo z francouzské historické zkušenosti – koně jezdívali vlevo (viz výše, kvůli bezpečnosti jezdce), zatímco chodci kráčeli vpravo. Navíc byl Napoleon levák, a tak se na pravé straně cesty mohl lépe bránit. Provoz na pravé straně se pak Napoleon snažil zavádět i na dobytých územích a v koloniích.
Ne všude se ale toto zavádění povedlo. V Rakousku-Uhersku se jezdívalo nadále vlevo, levostranný provoz tam byl dokonce v roce 1915 uzákoněn. Pravidlo po rozpadu Rakouska-Uherska vydrželo i v nástupnických státech, a to včetně tehdejšího Československa.
Po první světové válce se ale i v Evropě začínají rozmáhat automobily s volantem vlevo. Důvodem je podle historiků fakt, že se na starý kontinent ve velkém začaly dovážet automobily z USA. Tam už probíhala velkosériová výroba, přičemž auta kvůli tamějším zvyklostem měla volant vlevo. Po pravostranném provozu začala volat i Pařížská úmluva z roku 1926, která z mezinárodního hlediska řešila jízdu motorovými vozidly.
Další zajímavé informace z motoristického světa čtěte na Auto.cz
Paradoxně dnes mnozí odborníci tvrdí, že z biologického hlediska je pro řidiče přirozenější levostranný provoz. Většina lidí má silnější pravé oko, a tak je bezpečnější mít protijedoucí vozidlo vpravo od sebe (sledujete ho totiž silnějším okem).
V ČSR jízdu vpravo urychlili Němci
Pařížskou úmluvu podepsalo i Československo, které se v roce 1931 zavázalo k tomu, že pravostranný provoz zavede do pěti let. Jenže Národní výbor o změně strany provozu rozhodl až v listopadu 1938 s tím, že zaveden bude k 1. květnu 1939. Politici totiž museli bojovat s odporem veřejnosti, mnozí dopravní experti poukazovali na finanční nákladnost takového kroku.
Smutná doba obsazení Sudet a následném vzniku Protektorátu Čechy a Morava po obsazení Česka německými vojsky zavedení pravostranného provozu ale o pár týdnů urychlila. Jízda vpravo byla zavedena k 17. březnu 1939, a to výnosem vrchního velitele německé armády Walterem von Brauchitschem. V tomto ohledu je tudíž nutné podotknout, že Němci se o zavedení pravostranného provozu nezasadili, jak se někdy traduje, ale pouze jej urychlili. Myšlenka jízdy vpravo totiž v Československu již existovala před německou okupací.
Pouze Praha dostala výjimku a pravostranný provoz mohla zavést až k 26. březnu 1939. Důvodem byla složitost dopravní situace, měnil se i provoz tramvají, a tak bylo potřeba přepracovat jednotlivé výhybky, což by se během jednoho dne nestihlo.
