Švédští biologové potvrdili, že drobný rorýs obecný je nejlepším a nejvytrvalejším letcem na Zemi.
Když v roce 1970 britský výzkumník Ron Lockley přišel s teorií, že rorýsové vydrží v letu až deset měsíců bez potřeby přistát, mnozí si poklepávali na hlavu. Postupem času se sice objevily důkazy o několikaměsíčních letech těchto stěhovavých ptáků, kteří se ve vzduchu zvládají třeba i pářit, zmíněná desítka se však stále objevovala v uvozovkách a jako teoretický údaj.
Až výzkumníci z Lundské univerzity nedávno Lockleyho domněnku potvrdili zatím bezprecedentním pozorováním. Švédům pomohla mikrotechnologie: necelý gram vážící „batůžek“, který v sobě měl světelný senzor, akcelerometr a GPS. Toto vybavení připevnili na záda ptáků, mnohé z nich díky tomu mohli sledovat přes dva roky. Data ze zmíněných zařízení pak propojili a nestačili se divit: mnozí z ptáků několikrát v průběhu noci na okamžik přistávali, pár jedinců dokonce na celou noc.
I ti však strávili více než 99,5 procenta své desetiměsíční migrační periody ve vzduchu. Vědce však uhranula druhá skupina „extremistů“: ti nepřistáli vůbec a země se krátce dotýkali jen v období, kdy začali hnízdit, tedy během pouhých dvou měsíců v roce. Rorýs obecný tak uzmul potvrzený letecký rekord svému příbuznému rorýsovi alpskému, u něhož už byla dosud potvrzena nepřetržitá doba letu šest měsíců.
Rorýsové ve vzduchu i spí: naberou výšku až tří kilometrů, aby následně mohli spící plachtit. Během klesavého letu upadají do mikrospánku, kdy vypnou jednu polovinu mozku, přičemž druhá kontroluje pohyb vzduchem. Živí se létajícím hmyzem, na území Česka přilétají na rozhraní dubna a května, do zimovišť v jižní Africe se stěhují na přelomu července a srpna.
