Nikdy jsem nebyla politicky aktivní. Neúčastnila jsem se průvodů, nechodila jsem na demonstrace, ani jsem se nepodílela na jejich organizaci. Svou veřejnou činnost jsem omezila na to, co se mi zdálo naléhavé a nezbytné pro obecné dobro. V určitých chvílích jsem se o osud italské demokracie skutečně obávala. Častěji jsem ale měla za to, že naše obavy byly záměrně umocňovány, napsala ve svém pravidelném nedělním sloupku v listu The Guardian italská spisovatelka Elena Ferrante.
Nikdy jsem nesdílela obavy z politického vzestupu protestního Hnutí pěti hvězd (M5S) a s ním spojovaný termín "populismus", kterým se dnes nálepkují staré i nové politické síly, se mi zdál zbytečný. Hnutí významně těžilo z masové nespokojenosti, na levé i právě straně politického spektra v Itálii i v Evropě, kterou vyvolal nepatřičný a mnohdy katastrofální způsob, jimž se vlády potýkaly s hospodářskou krizí a dějinnými zvraty, které zažíváme.
Nikdy jsem M5S nevolila: jeho chaotická, někdy naivní a někdy banální rétorika je mi cizí. Přesto si stále myslím, že vykreslování tohoto původně antisystémového hnutí jako nebezpečí pro italskou demokracii a pro Evropu obecně je vážná chyba. Válka proti M5S nám zabránila uvědomit si, že skutečné nebezpečí se skrývá někde jinde. Mám na mysli protiimigrantskou Ligu Mattea Salviniho, politickou sílu, která je mnohem lépe organizovaná a jen zdánlivě zkrocená roky vládnutí se Silviem Berlusconim. Salvini ve mně žádné dobré pocity nevzbuzuje.
Nelíbí se mi, co představuje, stejně jako nemám ráda to, co na naší planetě zastupují ti, kterým Salvini přikládá velkou váhu: (ruského prezidenta Vladimira) Putina, (amerického prezidenta Donalda) Trumpa, (šéfku francouzské krajní pravice Marine) Le Penovou, (maďarského premiéra) Viktora Orbána a další.
Salvini, šéf krajně pravicové Ligy, která se dominantním způsobem podílí na nové italské vládě, představuje to nejhorší z italských politických tradic. Dříve jej mnozí podceňovali. Televizní producenti jej na obrazovky zvali s vidinou, že oživí debatu a zvýší sledovanost. Salvini tak nabyl na přesvědčivosti - vystupuje jako srdečný muž z lidu, který dopodrobna zná problémy obyčejných smrtelníků a ve vhodný okamžik se začne ohánět xenofobií a rasismem.
Někdy si úzkostlivě představuji, že obecný souhlas s negativními pocity, které Salvini zosobňuje (a podněcuje), by mohl překonat jeho záměr a zvrhnout se do masové brutality, k níž časy krize nemají nikdy daleko a do které by se slily různorodé pohnutky: prospěchářství i ekonomická nejistota a strach z budoucnosti, jež demoralizují široké vrstvy společnosti.
Hnutí pěti hvězd chtělo vládnout, aby zemi vrátilo hospodářskou efektivitu. Dnes to vypadá, že jeho poslanci - v čele s premiérem Giuseppem Contem - v lavicích parlamentu jen čekají, až na ně padne veškerá vina, kterou na sebe za normálních okolností berou politici u moci. Jako první je v pravý čas obviní jejich koaliční partner Salvini.
