„Zabavili jsme u hranic pytle indických mincí od pašeráků poblíž hranic s Bangladéšem. Lidé, co je přenášeli, nám přiznali, že ty mince míří na druhou stranu hranice, a dodali, že kov z nich se používá na výrobu holících žiletek a zářivých kovových ornamentů v Bangladéši,“ řekl Suréš Jadav, velitel indických pohraničníků ve státě Bangla, dříve známém jako Západní Bengálsko.
Místní policie zabavila pytle plné mincí v hodnotě jedné, dvou a pěti rupií během uplynulých let pašerákům zadrženým u hranic s Bangladéšem mnohokrát. Fenomén mizejících indických mincí ve východní Indii poprvé ohlásili obchodníci v roce 2007. Krize pokračovala a vláda státu Bangla o tom dva roky informovala federální úřady a poprosila je o pomoc.
Policie ve spolupráci s finančním úřadem před časem informovala stát Bangla v důvěrné zprávě, že ve východní Indii působí organizované gangy sbírající mince. Jejich kovový obsah pak používají výrobci v bangladéšských továrnách vyrábějících žiletky a šperky.
Ilegální tavírny jsou i přímo v Indii
V některých případech se mince nejprve taví na kovové tyče v improvizovaných tavírnách na předměstí Kalkaty, než jsou propašovány přes hranice. Policie během minulých let provedla několik razií v podobných zařízeních, kde našla důkazy tavení mincí. Díky přísnému policejnímu dohledu ale tato praktika na indickém území mizí a mince se pašují do Bangladéše v původním stavu, řekl jeden z policistů, který si nepřál být jmenován.
„Krom toho když je člověk dopadený s kovovou tyčí z mincovního materiálu, pak je automaticky podezřelý, že patří ke gangu tavícímu a pašujícímu mince. Pokud u sebe má jen mince, jejichž množství není nějak přehnaně velké, pak ho tak snadno obvinit nemůžeme. Proto se nyní spíš pašují přes hranice netavené a roztaví si je až v Bangladéši,“ dodal.
Indické mince se podle finančního úřadu staly terčem pašeráků, protože kvalita kovu v nich je velmi vysoká. To potvrdil i Zahíruddín, obchodník s kovy v Dháce. Podle něj stoupající cena oceli za posledních deset až 15 let zvýšila cenu indických mincí nad jejich nominální hodnotu. K té přispívá i skutečnost, že jsou tlustší než bangladéšské mince.
Tavící mafie sklízí tučné zisky
„Mafie tavící mince, obchodníci s kovy a taky výrobci čepelek a ozdob sklízejí tučné zisky. Z jedné roztavené indické rupie lze vyrobit čtyři nebo pět žiletek. Každá z nich se prodá za čtyři až pět taka,“ dodal. Jedna indická rupie má přitom hodnotu 1,5 bangladéšských taka.
Odborník na kovy v Kalkatě uvedl, že praktika extrahování kovů z mincí má v Indii dlouhou tradici. „V 80. letech minulého století se niklové mince tavily a vyráběly se z nich ozdoby a další věci. V 90. letech začaly být výnosnější pro tavení železité mince a po roce 2000, kdy prakticky vymizely paisy, se terčem tavících mafií začaly stávat jedno-, dvou- a pětirupiové mince,“ dodal obchodník. Jméno sdělit nechtěl, aby se nedostal do hledáčku policie.
Z rozměňování se stala živnost
Jak mince nadále mizejí z trhu, poškozuje to místní podniky. Kvůli nedostatku mincí stojí tisíce lidí a obchodníků denně celé hodiny ve frontách před bankou v Kalkatě, aby jim pokladní rozměnili bankovky.
Parbátí Dásová, která sem chodí rozměňovat peníze denně, na tomto trendu slušně vydělává. „Když jsem s tím před 12 lety začala, prodávala jsem balíček se stovkou jednorupiových mincí průvodčím v autobusech za 102 rupií. O sedm let později to bylo 103 rupií. Ale dneska už je prodávám za 110 rupií, poptávka po mincích za posledních pět let neuvěřitelně stoupla.“
Mincovní krize dokonce přiměla některé obchodníky, aby o ně chodili žebrat k žebrákům. „Když jim dám 90 rupiových mincí, dostanu storupiovou bankovku. A to je pro mě hodně výhodný obchod,“ řekl Dhénu Mondal, který žebrá v předměstských vlacích Kalkaty.
