Za místo na lodi jsem zaplatil tisíc dolarů, popisuje syrský uprchlík

„Má matka a sestry jsou v Sýrii, ale mám bratra v Rakousku a strýce v Německu. Žije tam dvanáct let,“ popsal mladík, který si pro cestu do Evropy vybral balkánskou trasu. Společně s ním putoval i Mohammad, IT inženýr z Damašku, který chce za sebou do Německa přivést manželku a dva malé syny.

Během prvního úseku cesty z Turecka do Řecka musela dvojice využít - stejně jako mnoho dalších běženců - služeb převaděčů. „Za místo na lodi jsem zaplatil 1 100 dolarů. A přitom cesta trvala jen tři hodiny. Bylo to velmi drahé a nebezpečné. V jedné malé lodi nás bylo třicet šest,“ vzpomínal Waed. Na uprchlících přitom podle něj vydělávají i další lidé, třeba při směňování peněz. „Na některých místech si berou dvě, tři eura nebo i pět euro jako úplatek,“ vysvětlil.

Bez převaděčů

Makedonské a srbské hranice překročil Waed vždy v noci pěšky bez pomoci převaděčů. Pochodování střídal odpočinek, jel autobusem i vlakem. Přespával v hostelech, v Srbsku i venku u řeky, kde se mu naskytla možnost využít kuchařský um. „Šel jsem rybařit se svým přítelem Mariem.

Chytil velkou rybu a chtěl ji hodit zpátky do řeky. Ale já jsem řekl ne, uvaříme si ji. Jsem přece kuchař,“ popsal pracovníkům organizace Člověk v tísni, se kterými se seznámil v Srbsku, kde organizace nabízí základní pomoc uprchlíkům na cestě.

Dalším státem na trase bylo Maďarsko a hrozba, že bude zadržen tamní policií. Ze sejmutí otisků měl přitom Syřan strach. Znamenalo by to totiž, že má v zemi, která přijímá vůči běžencům stále tvrdší pravidla, počkat na vyřízení žádosti o azyl. „Maďarská policie nás nakonec chytla a odvezla do tábora, kde byly špatné podmínky a špína.

Pak nás poslali autobusem do Budapešti, kde nám vzali otisky,“ popsal Waed. I přesto pokračoval vlakem dál do Německa. V uprchlickém táboře teď čeká na pohovor. S nejistotou, zda nebude na překážku, že mu sejmuli otisky už v Maďarsku.

Karel Schwarzenberg: Řveme, jako by nám uprchlíci řezali krky