Zátěžový test soudržnosti EU se jmenuje azylová politika

Cesta migranta

Cesta migranta Zdroj: reuters

Dohoda s Tureckem zatím zabírá. Příliv migrantů připlouvajících po moři do Řecka slábne. Problémy vyvolané migrační krizí ale zůstávají. Evropskou unii dál dělí názory na to, jak zabránit kolapsu schengenského prostoru. V Evropském parlamentu je živo, tak bouřlivou debatu, jaká se v uplynulých dvou dnech rozvířila kvůli rezoluci o novém azylovém systému a dohodě s Tureckem, alespoň podle europoslaneckých matadorů, už tento sbor delší dobu nezažil.

Vášně vyvolal především opětovný návrh Evropské komise na povinné kvóty při umisťování migrantů, který důrazně odmítají zástupci zemí střední Evropy. Ale nejen ten. Jednotlivé unijní státy dělí i pohled na případný vznik nového, centralizovaného azylového systému.

Ten by měl přispět k tomu, aby tíže migrační krize neležela jenom na bedrech států, do kterých uprchlíci vstoupí jako do první země.

Dobrá řešení neexistují

Zákonodárci sice nakonec zvedli ruce pro, rezoluce, kterou přijali, ale není závazná. Definitivní návrh má Evropská komise připravit do léta, řešení problémů se opět odkládá. Přičemž je i tak jasné, že dobrá řešení v podstatě neexistují, takže odklad ničemu nepomůže. Pašeráci lidí, které o část byznysu připravila dohoda EU s Tureckem, už mapují a připravují nové migrační trasy.

„Uprchlická krize odhalila slabiny našeho společného evropského azylového systému,“ prohlásil místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Migrace podle něj bude jednou z největších výzev, které bude Evropská unie v budoucnu čelit, a proto je změna systému nutná.

Češi mají trvalé kvóty za mrtvý návrh

Není to nic nového pod sluncem a nový není ani postoj České republiky. „Řada členských států, včetně naší země, tyto nápady opakovaně odmítla a považuje za kontraproduktivní, že Evropská komise znovu dává na stůl mrtvý návrh na trvalé kvóty,“ uvedl premiér Bohuslav Sobotka.

Čeští politici operují i nedávným příkladem dobrovolně přijatých iráckých křesťanů, kteří se rozhodli z Česka odejít do Německa.

I takový „sekundární“ pohyb by Evropská komise chtěla zarazit. Pokud by uprchlíci odešli do jiné země, než kam byli přiděleni, byli by potrestáni. Mohli by například ztratit nárok na benefity v původní zemi i některá práva. Konkrétní opatření, s nimiž by souhlasily všechny země evropské osmadvacítky, se ovšem budou rodit velmi těžce.

Silná turecká karta

Protesty vzplály i proti dohodě evropského společenství s Ankarou. V Evropském parlamentu zazněly hlasy, že Turecko není kvůli vnitřním poměrům bezpečná země, do které by měli být migranti vraceni, někteří europoslanci nesouhlasí ani s finanční podporou Turecka.

A ozývají se i národní parlamenty, český nevyjímaje. Ratifikace dohody tak vůbec není jistá. „Buď necháme migraci v rukou převaděčů, anebo musíme schválit dohodu s Tureckem,“ je přesvědčený předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Podle odhadu George Sorose by Evropa měla ročně vydat na řešení migrační krize 30 miliard eur. Jak v zemích kolem válečného konfliktu v Sýrii, tak v Řecku a na trasách do Evropy. Tvrdí, že by se to Evropě vyplatilo – odhady finančních ztrát spojených s kolapsem schengenského prostoru se pohybují mezi 70 až 150 miliard eur ročně.

Česko má nový zákon o ochraně hranic
Kontroly na českých hranicích bude moci v případě bezprostřední mimořádné hrozby nařídit ministerstvo vnitra. Trvaly by nejvýše pět dní a jejich případné prodloužení by musela schválit vláda. Nový zákon o ochraně státních hranic včera přijali poslanci. • Rozsah nebo intenzitu kontrol může určit vláda. Mohou být namátkové nebo systematické, a to jak silniční, tak i železniční. Byla by to podobná praxe, jaká existovala před zavedením schengenského systému. Vyhlášen může být také zákaz překročení zelené hranice. Stanovit, kde tuto hranici bude možné překročit, by opět měl kabinet. • Minimálním standardem by mělo být zachování dřívějších hraničních přechodů platných před vstupem Česka do schengenského prostoru. • Zákon upravuje také podmínky pro získání statusu mezinárodního letiště či povinnosti kapitánů letadel a provozovatelů letišť. Tuzemská mezinárodní letiště, která ročně odbaví nejméně pět tisíc lidí, budou muset například zajistit, aby se v terminálech odděleně pohybovali cestující na vnitrozemských a vnějších linkách. Zároveň budou muset mít místnost pro cizince, jimž byl odepřen vstup do Česka.

Neuralgickými body jsou i letiště

Evropská agentura Frontex odhaduje, že přes letištní terminály může přijít do EU až 1,2 milionu nelegálních migrantů ročně. Přilétají s platnými vízy, po jejich vypršení zůstávají.

Unie krom jiného hledá i způsob, jakým by monitorovala pohyb osob v schengenském prostoru. Evropská komise proto chce navrhnout kontrolu příchodu a odchodu cestujících systém takzvaných „chytrých hranic“.

V podstatě tak oprašuje návrh starý zhruba šest let, nápad, který tehdy unijní státy i Evropský parlament zavrhly. Migrace a hlavně množící se teroristické útoky by mohly náhled na podobné opatření změnit.

Vzduchem. Přelety migrantů do Evropy nejsou mediálně tak vděčné jako pinožení tisíců nebožáků v mořských vlnách, ale i letištními terminály na starý kontinent prošlo nemálo žadatelů o azyl.Vzduchem. Přelety migrantů do Evropy nejsou mediálně tak vděčné jako pinožení tisíců nebožáků v mořských vlnách, ale i letištními terminály na starý kontinent prošlo nemálo žadatelů o azyl. | reuters

Podle původního návrhu měl systém nejen upozorňovat na to, kdo přesně zůstává neoprávněně v Schengenu, ale také poskytovat informace, jaký typ lidí evropská víza zneužívá, a z jakých zemí tyto osoby pocházejí. Tomu by pak mohly jednotlivé unijní státy přizpůsobit vízovou politiku.

O potřebě konečně přijmout a uvést do života systém jmenné evidence cestujících v letecké dopravě (Passenger Name Record), se znovu intenzivně začalo hovořit po loňských listopadových teroristických útocích v Paříži. Členské státy osmadvacítky předběžný souhlas s návrhem vyslovily, Evropský parlament by měl o registru hlasovat dnes.

Spolehlivá čísla o počtu nelegálních migrantů přebývajících v Evropské unii neexistují. Ročně však do unijních států přijde téměř půl milionů osob z Maroka, Alžíru či Afghánistánu. To jsou země, z nichž pochází převážná většina nelegálů.