„Není pochyb, že vstupujeme do šestého hromadného vymírání,“ uvádí Paul Ehrlich, jeden z vedoucích studie zveřejněné v časopise Science Advances. Autoři vycházeli ze statistických metod, přičemž počítali se „standardním tempem vyhynutí“, při kterém druhy z planety běžně mizely a mizejí. Do propočtů zahrnuli jen obratlovce, tedy nejprozkoumanější skupinu živočichů. Pracovali jak s archeologickými daty, tak výsledky studií z posledních dvou set let.
Vyšlo jim z toho, že od roku 1900 do dneška by mělo vyhynout zhruba devět druhů obratlovců. Realita je jiná: vyhynulo 468 druhů. Nově zjištěné standardní tempo vyhynutí tak bylo v závislosti na říši patnáctkrát až stokrát vyšší oproti očekávání. Tak vysoké údajně nebylo ani v éře konce dinosaurů. Vymírání tehdy začalo náhlou změnou klimatu po nárazu asteroidu nebo výbuchu obří sopky.
Teď za to může člověk, který mění ráz krajiny i klimatu, což doprovází oteplování a okyselování oceánů. Právě vodní živočichy to podle studie postihne nejcitelněji, zmizí až 41 procent druhů. Nebezpečí hrozí i pozemním druhům, zvláště těm navázaným na práci včelstev. Dramatický pokles diverzity může vyvolat krizi potravního řetězce, na jehož vrcholku nyní dlí člověk. A právě z vrcholu bývá pád nejrychlejší a také nejtvrdší.
