Poté, co radikální islamistické hnutí Tálibán převzalo moc v Afghánistánu, západní svět začal trnout v obavách o budoucí podobu života tamních žen. Mnozí mají v živé paměti pořádky před dvaceti lety, než do země vstoupili Američané a jejich spojenci: Ženy zahalené od hlavy k patě, viděné pouze v doprovodu muže a bez práva na vzdělání. Za cizoložství byly bičovány nebo rovnou ukamenovány. Současní tálibové sice tvrdí, že ženám neupřou právo na svobodný život, ale západní svět jim příliš nevěří.
„Tálibán je Tálibán, nezmění se. Vše, čeho jsme za posledních dvacet let dosáhli, zmizí,“ nechala se slyšet novinářka Chadídža Amínová, která byla vyhozena z práce krátce poté po nástupu Tálibánu.
Mluvčí hnutí Zabíhulláh Mudžáhid nicméně v úterý na tiskové konferenci slíbil, že ženy budou mít svá práva a budou se moci zapojit do vzdělání, ovšem pod jednou podmínkou. Vše musí být v rámci islámského práva šaría. Právě to vzbuzuje obavy, neboť právo šaría zakazuje ženám chodit bez doprovodu a dovoluje manželovi zbít ženu za jakoukoli neposlušnost.
#Afghanistan before 1970. 😭
— namgay (@namgayzam) August 16, 2021
Where women were free.
Source: Sara Shakeel (Instagram) pic.twitter.com/PDOvr9ebfU
#Afghanistan 1970 vs now ... pic.twitter.com/B1TjGTexSF
— Frantisek Hrinkanic (@Frankhrinkanic) August 16, 2021
Přitom ještě před padesáti lety budoucnost žen v Afghánistánu vypadala slibně. Na internetu kolují fotografie, jak afghánské ženy vypadaly v roce 1970. Usměvavé, nezahalené ženy, které se procházejí po ulici v módním oblečení bez doprovodu muže. Vedle toho fotka z roku 2021 po ovládnutí Tálibánem, kde už ženám není vidět do obličeje. Lidé se podivují, jak je možné, že ženy před pěti desítkami let měly více práv než dnes.
Emancipace v padesátých letech
V roce 1947 vzniklo v Afghánistánu hnutí Probuzená mládež, které usilovalo o právo na vzdělání a všeobecnou emancipaci žen, demokratizaci zřízení a modernizaci státu. V roce 1959 byl dokonce zrušen příkaz zahalování. Třetí ústava vyhlášena v roce 1964 zavedla do absolutistické konstituční monarchie demokratické prvky, jako jsou svoboda politických stran a hnutí, uznání dvou úředních jazyků dárí a pašto, svoboda slova a tisku a shromažďování a parlamentu dávala pravomoc vyslovit nedůvěru vládě. V roce 1965 byl přijat nový volební zákon, který poprvé v afghánské historii přiznával ženám volební právo.
Co se přihodilo, že v roce 2021 mají ženy o mnohem méně práv než v roce 1970? Po sovětské vládě v zemi, která trvala zhruba devět let, převzal v roce 1996 mocenské otěže Tálibán. Prakticky bez boje vypudil z Kábulu vládu Burhánuddína Rabbáního.
Zajal a popravil někdejšího afghánského prezidenta Muhammada Nadžíbulláha a jeho bratra Šáhpura Ahmadzáího, kteří stáli v čele prosovětského režimu do dubna 1992, kdy k moci přišli představitelé opozičních mudžáhidů. Obě zakrvácená těla byla za jásotu tisícovek přihlížejících pověšena na pouliční osvětlení před prezidentským palácem.
Podívejte se na galerii, jak Afghánistán vypadal v padesátých a šedesátých letech minulého století, za vlády Tálibánu a po příchodu amerických vojsk:
Tálibán se následně tvrdě pustil do prosazování islámských pravidel. Začal uplatňovat právo šaría včetně trestu smrti za vraždu, kamenování za cizoložství a utětí končetiny za krádež. Vláda také vyzvala ženy, aby podle islámských zvyků začaly chodit na veřejnosti pouze zahalené, zakázala jim chodit do práce a dala uzavřít dívčí školy. Ženy, jejichž oděv byl shledán neslušným, byly na veřejnosti bity a přinuceny vrátit se domů. Tálibán rovněž krátce po ovládnutí afghánské metropole oznámil, že povinností všech muslimských mužů je nosit tradiční čapky nebo turbany a mít plnovous. Mužům bylo zakázáno nošení kravaty jako jednoho ze symbolů západní kultury.
Tehdejší jednooký vůdce hnutí mulla Muhammad Umar po obsazení Kábulu vyhlásil zemi za „plně islámský stát“ řídící se právem šaría. Šéf hnutí také informoval o zřízení dočasné vládnoucí rady, která nahradila předešlou vládu. Do čela byl jmenován mulla Muhammad Rabbání, jmenovec prezidenta Rabbáního.
Odpovědí na teroristické útoky militantní islamistické organizace al-Káida na Spojené státy 11. září 2001 se stala Operace Trvalá svoboda. USA, Spojené království a dalších 45 států podniklo invazi, jejímž cílem bylo zničení Tálibánu, který podporoval al-Káidu a poskytoval jí zázemí. Podstatou bylo nastolení míru, ochrana obyvatelstva, rekonstrukce zničených oblastí, výcvik afghánské policie a armády a pomoc s ustanovením státní samosprávy. Operace nebyla zcela úspěšná, vliv Tálibánu se armádě nepodařilo zcela potlačit.
Na základě dohody podepsané mezi americkou vládou v čele s prezidentem Donaldem Trumpem a Tálibánem začali Američané a jejich spojenci začátkem letošního května stahovat vojska z Afghánistánu. Tálibán se postupně začal zmocňovat vlády nad Afghánistánem.
Prohlášení o právech žen
Na základě zkušeností z dob před dvaceti lety vyslovily obavy o svobodu afghánských žen Evropská unie, Spojené státy, Británie, Kanada a sedmnáct dalších zemí, které k tomu ve středu zveřejnily prohlášení. „Afghánské ženy a dívky, stejně jako celý afghánský lid, si zaslouží žít důstojně a v bezpečí. Je potřeba předejít diskriminaci či obtěžování v jakékoli podobě. My v mezinárodní komunitě jsme připraveni jim pomoci humanitární pomocí a podporou, abychom zajistili, že jejich hlasy budou vyslyšeny,“ stojí ve vyjádření.
Zatím se Tálibán snaží ukázat vstřícnou tvář a ve středu se v Herátu a dalších městech vrátily do škol dívky, samozřejmě zahalené v tradičním hidžábu. Podle jednoho z představitelů hnutí bude dívkám umožněno získat základní až vysokoškolské vzdělání. Přesto ale lidé přijímají sliby tálibů s notnou dávkou skepse. Mnoho z nich raději vyměnilo západní oblečení za tradiční afghánské oděvy. Z výloh obchodů zmizely fotky žen bez zahalených vlasů a tváří.
V roce 1999 nestudovala na střední škole ani jedna dívka a pouze devět tisíc jich navštěvovalo základní školu. Nyní do škol chodí 3,5 milionu dívek. Třetinu studentů státních a soukromých vysokých škol tvoří ženy. Podle Tálibánu jsou školy otevřené ve většině provincií, které hnutí ovládá. Ochránci lidských práv z organizace Human Rights Watch ale uvedli, že jen málo Tálibů nechává studovat dívky, které přesáhly pubertu.
Vyhozená moderátorka
Moderátorka soukromé stanice Tolo Bahašta Arghandová v úterý v přímém přenosu vyzpovídala jednoho z představitelů Tálibánu. Rozhovor táliba s ženou byl chápán jako pokrokový, následovaly však další kroky hnutí v rozporu s pokrokem, napsaly The New York Times.
Jen o několik hodin později přišla o práci moderátorka státní televize Chadídža Amínová. Na internetu uvedla, že ji Tálibán spolu s ostatními kolegyněmi vyhodil. „Jsem novinářka a nesmím pracovat. Co si počnu dál? Další generace přijde o všechno. Vše, čeho jsme za posledních dvacet let dosáhli, zmizí. Tálibán je Tálibán, nezměnili se,“ uvedla.
Objevují se i svědectví žen, kterým bojovníci nařídili, aby z domu nevycházely bez mužského doprovodu. Obyvatelka Kandaháru uvedla, že tálibové uzavřeli ženské zdravotní kliniky ve městě. Studentky Kábulské univerzity prohlásily, že jim bylo zakázáno opustit pokoje bez mužů po boku. Protože v metropoli žijí samy, zůstaly uvězněné ve svých pokojích.
