Francouzskými prezidentskými volbami rezonují mnohá témata, kromě uprchlické krize je velmi často zmiňována ekonomická situace jedné z nejvýznamnějších zemí světa. O vyřešení hospodářských otázek se snažili už mnozí kandidáti v minulosti, ani odstupující prezident Francois Hollande však nedokázal přinést lék na vyřešení mnohých problémů.
Tím hlavním je vysoká nezaměstnanost, která se v současnosti pohybuje kolem hranice deseti procent. Není to však pouze vinou Hollandea. Ani Jacques Chirac, pro kterého byl kdysi boj o více pracovních míst jedno ze stěženích témat, nedokázal hranici dostat pod sedm procent. Nicolasi Sarkozymu zase v reformách zabránila globální hospodářská krize. Francois Hollande sice s pomocí Emmanuela Macrona, někdejšího ministra hospodářství a nynějšího kandidáta na prezidenta, dokázal prosadit ekonomickou reformu, ta však vyvolala mohutné protesty napříč Francií.
V současnosti se tak hladina nezaměstnanosti v zemi nachází téměř na dvojnásobku Německa a Velké Británie. Problémy mají ve Francii především mladí, z nichž je bez práce téměř čtvrtina.
V porovnání s ostatními státy má však Francie obecně nízký podíl mladých lidí, kteří by pracovali a aktivně tak přispívali do státního rozpočtu. Podle mezinárodního měnového fondu je však velmi nepravděpodobné, že by nový prezident dokázal srazit nezaměstnanost pod 8,5 procent. Organizace poukazuje především na strukturální překážky v systému.
Ekonomové se shodují, že současná hospodářská situace pomáhá kandidátům, jako je Marine Le Penová. „Pomalý růst ekonomiky a vysoká nezaměstnanost je živnou půdou pro populisty a euroskeptiky,“ uvedla pro CNN ekonomka Jessica Hindsová z Capital Economics.
Ačkoliv se Francie relativně dobře dokázala vzpamatovat po hospodářské krizi, stále její ekonomika nedokázala dosáhnout tempa, jež by místní politiky uspokojilo. Očekávaný růst hrubého domácího produktu Francie je pro letošní rok 1,4 procenta, což ji řadí na 25. místo z evropské osmadvacítky.
To však není jediný problém, se kterým se francouzské hospodářství v současnosti potýká. Strašákem a zároveň výzvou pro prezidentské kandidáty je především růst státního dluhu. Ten v minulém roce podle analýzy CIA dosáhl 96,5 procent hrubého domácího produktu. Ještě před deseti lety však nedosahoval ani 60 procent.
Takto vypadal poslední předvolební mítink Marine Le Penové:
Zatím to pro Francii neznamená příliš vážný problém, také proto, že si země půjčuje peníze levně. I přesto na rostoucí dluh v minulosti zareagovaly ratingové agentury, které tak snížily ohodnocení Francie.
Podle společností Standard & Poor's a Fitch má nyní Francie rating AA, Moody’s uvádí ohodnocení Aa2. Přesto se ale analytici shodují, že je situace stále stabilní.
Štědrá sociální politika
Francouzský rozpočet dlouhodobě vynakládal značné finanční prostředky na sociální programy, číslo se pohybuje kolem 31 procent HDP, pro srovnání - Německo vynakládá 25 procent a Nizozemsko 22 procent. Veřejné výdaje obecně dosahují 56,5 procenta HDP, což je nejvíce z rozvinutých zemí.
V souvislosti s nezaměstnaností a vyššími daněmi se také často hovoří o 35hodinové pracovní době, která ve Francii pro zaměstnance platí. Zaměstnavatelé sice mohou po pracovnících požadovat, aby pracovali déle, zároveň však musí zaplatit adekvátní částku na přesčasech. Jak uvádí BBC, vysoké náklady na zaměstnance pak mohou být důvodem, proč firmy nenabírají více zaměstnanců.
Podle Nicoly Brendtové z OECD je to také důvod, proč ve Francii téměř neexistují středně velké podniky. Právě na zvýšení práv podnikatelů akcentují například kandidáti François Fillon a Emmanuel Macron, podle kterých je místní pracovní trh příliš komplikovaný a brzdí celou ekonomiku. Mnohdy tak firmy raději investují do technologií, která dokáže lidskou sílu nahradit.
Zároveň se však francouzští zaměstnanci mohou pyšnit vysokou efektivitou práce. Za jednu hodinu v zaměstnání se Francouzi podílí na HDP 61,6 dolary, například Němci jen 59,7 dolary. Navíc si místní zaměstnanci za poslední dvě dekády užívali relativně vysoký růst mezd, stejně jako nízké nerovnosti v příjmech.
I přes rozsáhlé sociální výhody, jako je bezplatné vzdělání, dostupné zdravotnictví, či kvalitní životní prostředí, jsou v současnosti Francouzi nejpesimističtějším národem na světě. Jednaosmdesát procent z nich říká, že je svět čím dál tím horší, opačný názor mají jen tři procenta obyvatel.
Čtveřice kandidátů s největšími šancemi na úspěch, Macron, Le Penová, Mélenchon a Fillon mají na vyléčení francouzské ekonomiky různé názory. Zatímco kandidát levice Mélenchon chce do státního rozpočtu získávat další peníze na podporu sociální politiky, konzervativec Fillon chce jít opačnou cestou snižování nákladů a daní. Všichni kandidáti s naprosto odlišnými politickými názory se však shodují, že právě oni pomohou vyřešit problémy francouzského hospodářství.
