Ferda mravenec prý uměl všechno. Krédem kreslené postavičky Ondřeje Sekory byla „práce všeho druhu“. Hodinový manžel toho musí umět ještě víc než veselý hmyz s červeným šátkem z dětských knížek. Živit se něčím takovým, to je opravdu práce všeho druhu. A někdy i víc než to. Jeden pracovní den jsem s takovým pomocníkem strávil.
Našel jsem ho na internetu, stejně jako většina nových zákazníků. Sraz máme na benzínce a po nezbytném seznámení usedám k sympatickému „všeumělovi“ do auta. „Tak se rovnou podíváme, co nás dneska čeká,“ říká Roman Krupka, jeden z nejvytíženějších hodinových manželů v bezmála stotisícovém Hradci Králové, a listuje v diáři.
Bez něj by se neobešel. „Většinou mám šest až sedm akcí za den, každá je jiná. Ale zároveň musím myslet na to, co budu dělat za týden, za dva, shánět a objednávat materiál, zařizovat další věci a podobně. V hlavě toho rozhodně mám ještě víc, než v diáři,“ usmívá se Krupka.
Hodinový manžel je vlastně takový kluk pro všechno. Zastane nejrůznější práce v domě, bytě či na zahradě, poradí si i v kancelářích, restauracích nebo třeba ve školách. Zkrátka všude, kde to jen jde. A lidé si na novou službu postupně zvykají. „Je to pro ně často výhodné. Při nějaké opravě by třeba museli postupně volat elektrikáře, instalatéra a zedníka, já to zvládnu všechno. Ušetřím jim čas a v konečném důsledku i peníze,“ vysvětluje Krupka.
Zářivka v kuchyni
Vyrážíme na první štaci. Na klidném předměstí nacházíme dům a posléze i byt, hodinový manžel tam evidentně není poprvé. „Tady to znám dobře, už jsem tady párkrát byl. Jenom ty domy jsou všechny stejné, takže si nikdy nemůžu vzpomenout který z nich to je,“ směje se Krupka na parkovišti před řadou několika stejných novostaveb.
Z auta vytahuje brašnu, kde má vše potřebné. Nářadí, nejdůležitější součástky, šrouby, vrtačky a dalších asi milion věcí. Za chvíli už nás vítá sympatická dáma v nejlepších letech. „Pojďte dál. Všechno je tady nachystané,“ zve nás dovnitř přibližně šedesátiletá dáma.
Jaký je důvod návštěvy? Na první pohled nic složitého, na ten druhý už více. Odpojit a vymontovat v kuchyňské lince bodová světla a namísto nich zapojit a připevnit zářivku. „Špatně tady vidím. Ta zářivka mi to osvětlí tak, že uvidím v kuchyni na vaření i v křesle na čtení,“ vysvětluje žena.
Hodinový manžel se dává do práce. Jde mu to od ruky, je vidět že má dlouholetou praxi. Co bych já dělal celý den, desetkrát telefonoval známým o radu, pětkrát něco zkazil a minimálně dvakrát musel jet do obchodu pro potřebný dílek, má on hotové za necelou hodinu. Zářivka je na svém místě a dokonce svítí.
Spousta mužů by podobnou operaci zvládla, ale málokdo s takovou jistotou a za tak krátkou dobu. „Lidé si často myslí, že nahrazuju neschopné manžele, kteří neumí nic opravit a nebo jsou líní. Ale to není pravda. Volá si mě i spousta chlapů, protože třeba mají strach, že by něco zkazili. A nebo si prostě za hodinu u počítače vydělají víc, než je stojí moje služba, když by na to sami potřebovali mnohem více času,“ podotýká Krupka.
Dojde i na kávu
Tradiční kolorit návštěvy řemeslníka v domácnosti nemůže chybět ani tady. Káva je na stole a něco na zub taky. Ale na dlouhé vysedávání není čas. „Máte pro nás ještě něco?“, ptá se hodinový manžel své zákaznice. A něco se doopravdy najde. Je potřeba přidělat na balkónové dveře síť proti hmyzu. Opět nejde o nic složitého, ale představa postarší dámy, jak hbitě leze po štaflích, odměřuje vzdálenost, zručně uřezává umělohmotné lišty a nakonec instaluje samotnou síť, není příliš realistická. Šikovnému muži to trvá necelých dvacet minut a vše je precizně připevněné.
„Ještě že vás mám, Romane. Vy jste moje zlatíčko,“ loučí se zákaznice se svým kutilem. „Tohle je miliónová paní, jezdím k ní celkem často a máme skvělý vztah. Ale všichni takoví nejsou,“ upozorňuje Kůrka poté, co inkasuje dvě stě korun. Pro něj i zákaznici se to zdá být jako výhodný obchod.
Hodinový manžel si nahazuje na rameno svou obrovskou tašku a míří k autu. Brašna váží dobrých čtyřicet kilo, napoprvé mám co dělat, abych ji uzdvihl. „A to tam jsou jen nejnutnější věci. Další kufr mám na obkládání, jiný na instalatérské věci a podobně,“ podotýká Kůrka. Jako základní výbava nemohou v autě chybět ani štafle. „Musím být zkrátka připravený na všechno, pokud to jen trochu jde. Často mě lidé něčím překvapí. Zavolají si mě na jednu věc a nakonec dělám další tři,“ směje se zanedlouho čtyřicetiletý muž.
Hodinového manžela dělá už tři roky. „Když jsem začínal, nebylo to takové jako teď. Ale nemůžu si stěžovat, mám na dva tisíce stálých zákazníků,“ pochvaluje si množství práce. Na myšlenku zkusit takové podnikání jej přivedla manželka „Ze začátku to vypadalo všelijak, ale teď bych neměnil. Je to rozmanitá práce, dělám každou chvíli něco jiného a rozhodně se nenudím,“ říká Roman Krupka.
Pro thajského studenta
Je čas vypravit se za další zakázkou. Tentokrát nepůjde o návštěvu domácnosti, míříme do jedné ze svářečských dílen na okraji města. Kůrka tam vyzvedává malou šibenici – tyč s kroužkem na konci a velkou deskou přivařenou na tom druhém. „To je pro jednoho thajského studenta. Potřebuje mít v pokoji boxovací pytel, ale má měkké stropy, takže když dá ránu, pytel se utrhne. Proto jsem nechal vyrobit tohle, aby se to mohlo přidělat na stěnu. Ještě to někdy musím natřít a příští týden mu to pojedu namontovat,“ vysvětluje Krupka.
Sám sice má svářečské zkoušky, ale je pro něj výhodnější si takové věci nechat na zakázku vyrobit. „Ušetřím na materiálu a vlastně tady platí to co ve vztahu mě a zákazníků. Pro mě by to byla větší dřina a nakonec i dražší, protože nemám tolik potřebných zásob,“ tvrdí hodinový manžel.
Když je železná šibenice naložená v autě, je čas vydat se na další štaci. Překvapivě opět nejde o žádnou domácnost. Míříme do klubu, kde je potřeba zkontrolovat osvětlení a vyměnit rozbité lampy. „Starám se o několik podobných budov, kanceláří a podobně. Majitelé jsou rádi, že nemusí nic zařizovat, co nedokážu vyřešit já, zařídím s odborníkem,“ vysvětluje Kůrka.
Právě odbornost je pro hodinové manžely největším oříškem. Úřady totiž takovou živnost neznají. „Musím mít zařízených víc živností,“ povídá Krupka, zatímco zručně vyměňuje několik malinkých světel v útrobách starého domu nedaleko Velkého náměstí.
Radši zavolá odborníka
Občas narazí i na problém, na který si sám netroufne. „Třeba s plynem nedělám nic. Mám z něj strach, při jakékoli malinké chybičce může nastat velký problém. Ale když má klient s něčím takovým potíže, seženu mu plynaře. Jednou po mně zase jedna paní chtěla odborně zastřihnout větve na jabloni. Na rovinu jsem jí řekl, že se v tom nevyznám a že bych stromu nerad uškodil. A sehnal jsem známého, který sadaří a on jí přišel jabloň zastřihnout,“ vzpomíná Krupka.
Jinak ale zahradnické práce patří neodmyslitelně k jeho profesi. Nejčastěji stříhá trávník. „Mám několik lidí, kterým od jara do podzimu jezdím třeba každé dva týdny sekat zahradu,“ říká sympatický muž.
Ve vztahu mezi hodinovým manželem a zákazníkem je podle něj nejdůležitější důvěra. „Lidi si toho hodně všímají. Ale když ví, že se na mě můžou spolehnout, ozvou se znovu,“ usmívá se Krupka.
Když začínal s profesí jménem Hodinový manžel, občas měli kamarádi nějaké narážky. „Asi to na první pohled zavání něčím erotickým a občas u piva jsem si nějaký vtípek vyslechl. Ale většinou to bylo opravdu jen z legrace,“ říká.
Přesto i on občas narazí na netradiční nabídky. „Tu a tam se mi stalo, že mi zákaznice učinila erotickou nabídku. Ale na to já rovnou odpovídám ne,“ směje se Roman Krupka.
Někdy se ocitne v situaci, že místo rozbitého kohoutku musí opravovat lidskou duši. „Jednou si mě třeba zavolala paní, které umřel manžel. Potřebovala si jen s někým popovídat. Přijel jsem a dodneška jsme dobří přátelé. Člověk musí umět pracovat s lidmi,“ podotýká.
Dostal se už ale i do nepříjemných situací. „Někdy natrefím na člověka, který mě bere jako poskoka a sluhu. Když je na mě někdo pomalu sprostý, líbit si to nenechám,“ povídá zkušený kutil.
Jak přiznává, občas si za problémy může sám. „Každý dělá chyby. Jednou jsem třeba špatně zařízl dveře, blbě jsem je změřil a pak byly o deset centimetrů kratší. Musel jsem ze svého koupit nové. A taky jsem při obkládání jedné luxusní koupelny rozbil obrovské umyvadlo. Tehdy jsem si moc nevydělal. Ale to k tomu patří,“ dodává Krupka.
Ferdou odmalička
Světla v hudebním klubu jsou pomalu hotová a hodinový manžel se vydává na další schůzku. Tentokrát se svou daňovou účetní. U toho být nemusím a tak se pomalu loučím.
„Myslím, že jste viděl takový typický den. Pokud se nějaký den dá nazvat jako typický, protože je každý jiný. Ale to mě na tom baví a naplňuje, jinak bych to nedělal. Možná je jen škoda, že jsme dneska nenarazili na někoho opravdu nepříjemného. O tom by se taky hezky psalo,“ uzavírá Roman.
Krupka, kterému odmalička přátelé a kamarádi říkají Ferda. Nomen omen tady evidentně zafungoval.
