Když vás podzimní čas zavane do Hradce Králové, udělejte si podvečerní procházku po jeho vnitřní periferii. I návštěva tovární oblasti může někdy dostat punc světovosti. Kousek od výpadovky na Brno se totiž už skoro 150 let nachází areál proslulého výrobce klavírů značky Petrof.
Firma zde tehdy našla dostatečný prostor k utěšenému rozvoji, a tak dnes kvalitu hradeckých hudebních nástrojů znají a uznávají v desítkách zemí na všech kontinentech. Dobré zboží se sice chválí samo, ale současná doba je přece jen nakloněná nevšedním zážitkům. Za tím účelem se firma před pár lety rozhodla vybudovat veřejně přístupné centrum, kde by se zájemci mohli s její produkcí seznámit osobně a v příjemném prostředí přiléhavé moderní architektury. A ten tip z úvodu? Opravdu počkejte, až se setmí a vydejte se sem nejprve na kávu. Vzhledem k odlehlosti místa tu nejspíš budete osamoceni, a když se v klidu porozhlédnete, jako by se před vámi rozzářila utajená říše za klaviaturou…
Hudební kavárna, víceúčelový sál a pianový salon pro prezentaci společnosti Petrof tady nevyrostly na zelené louce. Pro jejich umístění byla vybrána již nevyužívaná severní část výrobní a skladové haly postavené v sedmdesátých letech minulého století. Říká se tomu konverze neboli přeměna prázdných industriálních objektů na novou funkci. V Hradci s tímto přístupem udělali před časem výbornou zkušenost, když známý architekt David Vávra přestavěl bývalou továrnu na skelná vlákna pro potřeby městské knihovny. Výhody jsou zřejmé – zachová se samotná podstata budovy, tedy železobetonová konstrukce a opláštění se použitím vhodných materiálů přizpůsobí soudobým termoizolačním nárokům. Vzhledem k velkorysým plochám si projektant může kreativně pohrát s vnitřním uspořádáním a přizpůsobit ho různým součástem nové náplně. Není ale těžké rozpoznat i nástrahy – v bezbřehém prostoru se může utopit sebelepší myšlenka, pokud není sebejistá a samonosná, a mnohem obtížněji se utvářejí detaily, které skutečně vyniknou.
Těžký úkol čekal na přizvané architekty Janise Vlachopulose a Vladimíra Lavríka již z hlediska pojetí exteriéru. Přední loď jednopodlažní montované haly, kam bylo nové kulturní centrum firmy umístěno, přiléhá přímo k hlavní ulici s komunikací, kolmými parkovacími místy a chodníkem. Nebyl tu žádný prostor pro slavnostní či dokonce monumentální předpolí alespoň některého ze tří vstupů. Ale nic se neděje, jsme přece v továrním areálu. Tvůrci proto ponechali fasádu v zastřené lapidární formě připomínající průmyslovou stavbu, jakou byste tady nejspíš očekávali. Tvoří ji šedé laminátové desky se strukturovaným dekorem. Jedinou výjimkou je zpola prosklená přístavba, která slouží jako prodejní showroom. Tu zdobí lehce převýšená černá atika s prosvětleným fi remním logem. Když trochu zapojíte fantazii, spatříte z druhé strany ulice stylizovanou boční skříň klavíru a klávesnici. Víc venku nevyčtete, tak řačte vstoupit, všechno tajemné a podmanivé se skrývá uvnitř. Už příchod do kavárny vás oslní.
Jasné barvy podlah i výmalby, mohutná zářivka v délce celého baru, soustava průmyslových lamp, skleněné zábradlí schodiště vedoucího na horní galerijní ochoz, přirozené světlo propouští přes den podélný střešní světlík. Lesk dodávají pochromovaná madla a vystavené dechové nástroje. Navíc vše je maximálně transparentní, zrak vás bude přecházet ze všech těch příčných vazníků a ocelových překladů a na ně navěšených rozvodných sítí, vzduchotechniky a akustičních prvků, které dohromady vytvářejí podhledovou iluzi. To vše podporuje industriální odkaz místa, stejně jako podlahy tvořené litou betonovou stěrkou s vysokou zátěžovou odolností. A přece, pokud se tu opravdu zastavíte v doporučovanou pozdější hodinu, ocitnete se uprostřed nasvíceného jeviště s potemnělými postranními částmi a budete si připadat jako virtuos, protože na značkovém klavíru vedle vás neviditelné ruce rozpohybují klávesy podle předem naprogramovaných skladeb.
V příhodné chvíli vystoupejte do vestavěného patra a vnímejte zdejší skvělou akustiku i z jiné perspektivy. Také tady se nabízejí místa k sezení a prohlédnout si můžete příležitostné výstavy. Cestou kolem administrativní části s jednací místností můžete přejít lávku s podlahou z tvrzeného skla, pohled pod vlastní „levitující“ nohy může být pro silnější povahy. Na druhé straně vám vyloudí úsměv na rtech balkon v podobě gigantické makety bílého křídla, jehož obložení z ohýbaného dřeva pořídili řemeslníci firmy Petrof stejnou technikou jako při běžné výrobě. Shora můžete pozorovat situaci v prodejní části.
