Sacha Baron Cohen versus šílenství amerických republikánů

Komik, který nenechá na nikom nic suchou na Oscary může - ale ne v kostýmu diktátora

Komik, který nenechá na nikom nic suchou na Oscary může - ale ne v kostýmu diktátora Zdroj: profimedia.cz

Sacha Baron Cohen
Sacha Baron Cohen znovu útočí na bránice ve filmu Grimsby
Sacha Baron Cohen jako Diktátor
Sacha Baron Cohen smutní, zemřel mu tatínek.
Sacha Baron Cohen si byl s otcem blízký.
7
Fotogalerie

Máme za sebou premiéru nejnovějšího projektu britského komika Sachy Barona Cohena. V první epizodě pořadu Who is America? se Cohenovým terčem stali zástupci zbrojařské lobby a jimi podporování kongresmani ve Washingtonu. Surrealistická podívaná zastihuje Cohena v nejlepší formě a ukazuje, jak se má dělat ostrá satira.

V úvodní epizodě se komik vydává za izraelského protiteroristického experta Errana Morada, který se snaží získat podporu pro zákon, jenž by umožnil vyzbrojit děti ve věku od 4 (!) do 12 let. Cohenově fiktivní postavě se skutečně podaří přesvědčit několik mocných kongresmanů a lobbistů k tomu, aby natočili spot, v němž odříkávají mrazivě vtipný proslov, podle něhož je „způsobem, jak zastavit zlého muže se zbraní, dobré dítě se zbraní“.

Je přitažlivé sledovat směšnost lidí, kteří v oblecích předstírají serióznost, leč jsou pak schopni říci do kamery, že čtyřleté děti mohou zastavit útočníka se zbraní. Oblíbený argument oponentů zbrojní kontroly, že jedině ještě větší ozbrojeností civilního obyvatelstva se lze postavit masovým střelcům, se dotahuje do absurdna.

Pokud se však zaměříme na americký problém násilí způsobeného zbraněmi, uvidíme, že je svým rozsahem unikátní v rámci vyspělých zemí. Data naznačují, že jedním z klíčových faktorů je velice uvolněná legislativa, týkající se držení zbraní. Problémem tedy není to, že by v Americe bylo málo zbraní k sebeobraně před útočníky, právě naopak. Lze tak skutečně říci, že politici a lobbisti hájící zbrojařské zájmy mají na svých rukou krev.

Každý správný republikán přece miluje zbraně a Izrael

Cohen velice chytře využívá dvou oblíbených fetišů americké pravice. Jedním z nich je Izrael. Republikánská strana v současnosti bezpodmínečně podporuje izraelského premiéra Netanjahua a jeho stranu Likud. Nekritické přijetí čehokoliv, co se zaštiťuje izraelskou značkou, tak umožňuje britskému komikovi získat automaticky jistou dávku úcty v očích republikánů a jejich spojenců. Jím napálení kongresmani se nechali napálit do té míry, že přijali pozvání na převzetí fiktivní ceny, která je měla ocenit jako „přátele Izraele“. Následně s nimi natočil spot, v němž podporují myšlenku vyzbrojování dětí.

Druhým fetišem jsou pochopitelně zbraně. Málokterá otázka rozděluje demokraty a republikány tolik jako regulace obchodu se zbraněmi. Zatímco demokraté se snaží alespoň minimálně snížit dostupnost zbraní, republikáni utvořili silné spojenectví s organizací NRA (National Rifle Association). Tato podpora zbrojařů dokonce zašla tak daleko, že republikánští senátoři v roce 2015 zablokovali přijetí zákona, který by zabránil lidem podezřelým z plánování terorismu v držení zbraní. Na první pohled absurdní požadavek, aby děti v předškolním věku disponovali střelnými zbraněmi, pak nepůsobí tak nelogicky v kontextu toho, co republikánská strana představuje a – především – kdo ji sponzoruje.

Nebezpečí konformismu

Mnoho bylo napsáno o tom, jak především v rámci USA umožnil vzestup kabelové televize (jmenovitě kupříkladu Fox News), že se někteří její diváci uzavřeli do ideologické bubliny. Tento trend živí fenomén, který psychologie nazývá konfirmační zkreslení. Tento pojem definuje naší tendenci upřednostňovat takové informace, které potvrzují naše dosavadní názory. Není tedy zcela nesmyslné, že napálení politici a lobbisti ochotně přitakali někomu, kdo s nimi na oko sdílí jejich entuziasmus pro zbraně, i když je jeho vize zcela bizarní. Takový přístup je pochopitelně jednodušší než se konfrontovat s realitou, jež nám může naše mylné představy vyvrátit.

Sám Cohen svůj přístup ke komedii vysvětluje potřebou upozornit na apatii, která může mít tragické následky. Když byl z důvodu nepochopení jeho záměru kritizován za antisemitské poznámky v roli Borata, trefně poznamenal, že pokud se lidé nachází ve stejné místnosti s někým, kdo má podobné názory, cítí se mnohem komfortněji ve vyjadřování bigotních názorů a předsudků. Dále podle něj Holokaustu nepředcházelo to, že by „všichni Němci byli zuřiví antisemité. Stačilo, aby byli apatičtí.“

Jedná se o vynikající postřeh. Jak v Boratovi, tak nyní ve Who is America? se ukazuje, že stupidita, konformismus a apatie jdou ruku v ruce. Podobně ostrá satira sice logicky vyvolá nevoli u amerických konzervativců, avšak také by mohla vyburcovat  k protestu proti sice směšným, ale mocným a nebezpečným politickým aktérům. Jedním ze základů svobodné společnosti je právě disent a právo na zesměšňování mocných. Sacha Baron Cohen ve finále nedělá nic natolik odlišného od toho, co psal Karel Havlíček Borovský. Satira je jednou z nejúčinnějších zbraní proti šílenství politiků a nelze si bez ní představit svobodnou a demokratickou společnost.