Temu a Shein mohou obírat Česko o miliardy nejen na clech, ale na i DPH. Evropa musí změnit pravidla
Čínská tržiště jsou oprávněně jedním z top témat v EU, alespoň pokud mluvíme s obchodníky, a především s e-commerce hráči. Firmy Temu, Shein či Aliexpress poměrně brutálně nastoupily na evropský trh a dovážejí na něj jednotlivé, do 150 eur naceněné balíky od „obchodníků“, čímž se vejdou do bezcelního limitu.
Proč jsem napsal obchodníky v uvozovkách? Třeba Temu je sice formálně „tržiště“, ale chová se jako naprosto běžný e-shop. Tržiště je podle evropských pravidel definované jako „online platforma umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku“. Temu se tváří, že je takovým zprostředkovatelem, reálně ale zařizuje pro své „obchodníky“ úplně všechno, od plateb přes dopravu až (zřejmě) po placení příslušného DPH.
Platí někdo DPH?
A je legitimní otázka, zda vůbec někdo DPH platí. Formálně na účtence je a měl by ho platit příslušný „obchodník“, tedy nějaká z tisíců čínských firem, které posílají své výrobky do Evropy právě prostřednictvím Temu či Aliexpressu. Těžko říct, zda tomu tak ale je. Na zkoušku jsem si loni objednal z Temu zboží od tří různých obchodníků najednou a došla mi jen jedna „účtenka“ s vyčíslenou DPH – bez identifikačních čísel a jakýchkoli běžných náležitostí účetních dokladů.
A nejde o žádné drobné. Temu a Aliexpress patří dle serveru Similarweb co do návštěvnosti mezi pět největších tržišť na českém trhu. Na evropské úrovni to bude skoro jistě podobné. Lákadlem je samozřejmě nízká cena. Důvodem, proč je možné nabízet zboží tak levně, je zcela jistě to, že oni individuální obchodníci kašlou na evropská pravidla, která musí plnit třeba české e-shopy, na něž dopadají desítky různých regulací týkající se nejen daní, ale třeba i odpadů, zpětného odběru elektroniky, ochrany osobních údajů a dalších.
Jak nedávno napsal na síti X šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza: „Podle dostupných odhadů jen v Česku přicházíme kvůli neplacení zákonných poplatků e-shopy a tržišti ze třetích zemí o více než miliardu korun ročně na nevybraných poplatcích za odpady a recyklaci a 6,7 miliardy na nevybraných clech kvůli podhodnocené ceně balíčků z těchto zemí.“ Nemyslím, že to budou přestřelené odhady.
Temu a další podobné platformy tak naplno vydělávají na obří díře v evropských zákonech. Jako „tržiště“ totiž nemusí plnit prakticky nic a povinnosti jsou formálně na oněch tisících obchodnících. Ti jsou ovšem identifikováni například jako firma „Yiwushilisijiajuyongpinchang“ se sídlem „West of 8th Floor, Building 1, No. 348, Shenzhou Road, Houzhai Street, Yiwu City, Jinhua City, Zhejiang Province, China“, z čehož je asi jasné, jak na ně evropští kontroloři dosáhnou – vůbec.
Temu sice dle nařízení o digitálních službách musí získat od těchto obchodníků „autocertifikaci obchodníka, kterou se zavazuje nabízet pouze výrobky nebo služby, jež jsou v souladu s použitelným právem Unie“, jak tato „autocerfikace“ asi bude vypadat, si všichni dokážeme představit.
Razantní kolonizace levného segmentu e-commerce těmito platformami je tak naprosté selhání evropských kontrolních mechanismů. Tyto platformy jsou už tak velké, že regulačně a kontrolně se o ně má starat dle nařízení o digitálních službách Evropská komise. Ta zahájila formálně řízení koncem loňského října, kde zkoumá třeba „systémy určené k omezení opětovného výskytu dříve vyřazených nepoctivých obchodníků, o nichž je známo, že v minulosti prodávali nevyhovující výrobky“, a také „systémy k omezení opětovného výskytu nevyhovujícího zboží“ nebo návykový design služby či doporučovací algoritmy.
Nefunkční filtr Temu
Zjevně to ale moc nefunguje. Stačí pět minut na platformě a dají se tam najít zcela zjevné podvodné výrobky, třeba ručníky nebo čepice s logem Sparty nebo Slavie, kde skoro stoprocentně nemají obchodníci souhlas s využitím ochranné známky, a zboží, u kterého dochází k porušování celé řady předpisů. Legrace to není. O tom, že prodej podvodného zboží má zničující účinky na lokální byznys, jsme se mohli dočíst už loni.
Evropskou tradicí je volný obchod, takže není asi smysluplné tyto obchodníky zakazovat, tak jako to učinili třeba ve Vietnamu nebo v Indonésii. Konkurence je v pořádku, měla by ale být férová a vymáhání pravidel musí být rychlé. Klíčová je zjevně hranice 150 eur, pod kterou se nemusí dovážené zboží z třetích zemí proclít – celý obchodní model Temu a podobných tržišť však stojí na individuálních dovozech jednotlivých balíků, které jsou pod tímto prahem, což jim přináší nefér výhodu oproti evropským obchodníkům, kteří musí zboží z Číny clít, a navíc zaručit dodržování všech možných pravidel od bezpečnosti až po spotřebitelskou legislativu a odpady.
K tomu se ale musí Evropská komise a členské státy vzchopit, být akční a rychlé – že umí rozhodovat v řádu týdnů, když je potřeba, už ukázaly za covidu. Tvrdé kontroly úřadů a rychlé skrečování oné stopadesátieurové výjimky (mimochodem, stejný krok plánují USA a některé další země, které mají obdobné předpisy) je naprostý základ. Že by skončila až od roku 2028, jak to opatrně naznačovaly první návrhy uniklé loni, je naprostý výsměch – mezitím v EU, a tedy i v Česku skončí desítky menších e-shopů, které s brutální konkurencí nedodržující pravidla nebudou schopné držet krok.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
