„Loni jsem udělal jen dvě velké změny a předpokládám, že letos jich bude více,“ doufá v rozhovoru pro deník E15 Ján Hájek, portfolio manažer největšího českého akciového podílového fondu Erste Top Stocks. Důležité bude, zda se mu naskytnou příležitosti nakoupit vytipované tituly za správnou cenu. „Mám seznam zhruba padesáti společností, které jsem v minulosti analyzoval, rozumím jim, ale cena dosud neseděla,“ zdůrazňuje.
Hájek loni nakoupil do portfolia akcie internetové televize Netflix. Druhá investice byla vzhledem k jeho stylu poměrně netypická, pořídil cenné papíry amerického těžaře ropy Hess Corporation. Obvykle se takovým firmám vyhýbá, jelikož jejich výsledky hospodaření hodně závisejí na vývoji cen na komoditních trzích. Důvody pro nákup obou titulů vysvětluje Hájek v rozhovoru.
I na výkonnosti fondu Top Stocks se loni projevily poklesy akciových trhů, výkonnost podílových listů klientů klesla o 7,44 procenta. Za dobu šestnáctileté existence však má fond, který spravuje majetek více než 100 tisíc klientů v hodnotě okolo 24 miliard korun, průměrné roční zhodnocení (ke konci minulého roku) 7,74 procenta. Zhodnocení srovnatelné pasivní indexové strategie činí 7,65 procenta.
Hájek se vyjádřil také ke svým nejúspěšnějším investicím, k trendu ESG investování a vyjmenoval pár knížek, které jej nejen v poslední době zaujaly.
„Během roku už teď nepřečtu moc knížek, protože většinu práce trávím čtením a posloucháním jiných věcí. Ale minimálně tři knížky během půl roku přečtu,“ uvedl. „A ono se to nezdá, ale během let počet přečtených knížek dramaticky naroste. Je to věc, kterou mohu každému doporučit, protože v investování je kumulování zkušeností a vědomostí to nejdůležitější.“
Loňský rok překypoval událostmi, inflace byla vysoká, rostly úrokové sazby či začala válka na Ukrajině. Přineslo vám to novou zkušenost nebo ponaučení?
Inflační příběh byl úplně nový. Na trhu není mnoho investorů kromě těch starších, jako je Warren Buffett, kteří by pamatovali sedmdesátá léta. Faktem je, že i když jsem začínal v devadesátých letech, kdy v Česku byla vysoká inflace a vysoké úrokové sazby, člověk to vnímal úplně jinak. A vidět nyní po dvou dekádách relativně nízké inflace, že se inflace může takto rozjet, tak to je hodně nová zkušenost.
Nejvíce to zasáhlo dluhopisové investory. I relativně konzervativní dluhopisové fondy najednou přišly o deset či patnáct procent. Člověk sice ví, že to je matematicky možné, ale nedokáže si představit, že se to skutečně může v krátké době jednoho roku odehrát.
Z pohledu akciového investora musím říct, že mi poslední tři roky hodně připomínají éru okolo internetové bubliny. I když nyní míra euforie nebyla zdaleka taková, jakou si pamatuji z roku 2000, tak přece jen tam byl podobný fenomén. I tenkrát měli investoři preferované sektory – technologie, média či telekomy.
Všechno ostatní bylo považováno za staré sektory, které nejsou pro investory příliš zajímavé. Svým způsobem i v období covidu jsme něco podobného viděli, velký zájem byl o společnosti z digitálních segmentů. Jako by se mělo investovat jen tímto směrem a ostatní byznysy šly z hlediska zájmu investorů stranou.
Právě akcie různých fintechových a softwarových firem rostly během pandemie nejvíce…
Hodně se mluví o tom, že za propadem rychle rostoucích jmen byl nárůst inflace a úrokových sazeb, ale ukazuje se, že představa toho, že pomalu všechny softwarové firmy budou jednou mít marže jako Microsoft, je mylná, začíná se nabourávat. A z tohoto pohledu mi to hodně připomíná roky 2000 až 2002.
V loňském roce trhy spadly o 20 procent, ale byly i segmenty, které se propadly mnohem hlouběji, o 50 a více procent. Také když se člověk podívá na vývoj alternativního indexu S&P 500, který je rovnoměrně vážený, tak byl na tom lépe než klasický index vážený podle tržní hodnoty firem. V případě 400 menších firem, které jsou za první stovkou, nebyla během pandemie míra euforie tak vysoká, tudíž ani do nich nemířilo nejvíce peněz. A tak optimismus ani nemohl tolik splasknout. A přitom jsou to častokrát velmi dobré firmy.
Loňský rok ještě nebyl z pohledu fundamentů úplně špatný. Viděli jsme nárůst ziskovosti. Ale od půlky roku 2022 už bylo vidět, že firmy začínají varovat, že se výsledky mohou zhoršit kvůli blížící se recesi. A největší varování leckdy přicházela od předchozích vítězů, kterým se dařilo i během covidu.
A co očekáváte od letošního roku?
Asi největší diskuze se vede o tom, zda přijde recese. A jak bude případně hluboká a dlouhá. Ale z mého pohledu to, co uvidíme hlavně v první půlce roku, je, že bude přibývat horších zpráv.
Takže si myslíte, že ještě není vše zaceněné v cenách akcií a hodnotách burzovních indexů?
Nedokážu říct, zda už je vše špatné zaceněné, protože to, co podle mě nyní trh očekává, je, že recese bude mělká a krátká. Pokud to tak bude, tak už to je zaceněné. Pokud tomu tak nebude, tak rok může dopadnout i hůře než loňský. Typicky obraty na trhu nastávají v okamžiku, kdy zpomaluje tempo přílivu špatných zpráv. Ale myslím si, že nyní jsme stále ještě ve fázi, kdy momentum špatných zpráv zrychluje. Například některé velké technologické firmy oznámily v poslední době propouštění. Podle mě množství špatných zpráv ještě bude narůstat včetně míry jejich negativity.
Co to znamená pro portfolio manažera, který se zaměřuje na stock picking, výběr jednotlivých titulů – sledujete i makroekonomické fundamenty a vyčkáváte na lepší příležitosti?
Samozřejmě sleduji příběh celého trhu. Protože pochopit to, kdy přijde dno, je zajímavé i z toho pohledu, že člověk může portfolio zagresivnit. Ale spíše je tohle období cenné v tom, že na rozdíl od let, kdy se daří všem, bude teď mnohem snazší odlišit, která firma je dobrá a která špatná. Bude vidět, že některé firmy těžším obdobím projdou mnohem lépe. Samozřejmě si také projdou zpomalením, ale na rozdíl od slabších konkurentů získají tržní podíl. A to je to nejcennější, na co nyní čekám – tedy že z množství informací se mi začne oddělovat zrno od plev. Myslím, že moje práce v letošním roce a možná i v tom příštím bude dobře založit portfolio pro další cyklus.
Moje zkušenost je taková, že když trhy klesají, je těžké klesat méně, a to hlavně s mým koncentrovaným portfoliem. Cílem je spíše neztrácet moc po cestě dolů a ve správném okamžiku postavit portfolio na firmách, které se dokážou rychle zotavit a dlouhodobě nadprůměrně růst.
Takže můžeme očekávat více změn v portfoliu Top Stocks, ať už nákupů, či prodejů?
Je to pravděpodobné. Loni jsem udělal jen dvě velké změny a předpokládám, že letos jich bude více.
Loni jste nakoupil akcie Netflixu a také těžařské společnosti Hess Corp. Můžeme se na ně blíže podívat?
Netflix je příběh, který mě zajímal. Když se dívám na televizní byznys a konzumaci televize, tak myslím, že to, jak lidé sedali kvůli nějakému seriálu k televizi pravidelně v osm večer, je hudbou minulosti. Každý rok na jaře dělám se studenty workshop, v němž se zaobíráme vybranou společností. A Netflix jsme dělali během covidu. Tehdy mi z toho vyběhla jedna důležitá věc: Firma se dostala za úroveň, kdy náklady na jednoho uživatele už nerostly tak rychle jako příjmy na jednoho uživatele. Myslím, že cena toho, co poskytují, je stále nízko. A tak očekávám, že provozní páka se bude otevírat. To znamená, že budoucí růst není tolik závislý na tom, kolik dalších předplatitelů získají, ale spíše na tom, že budou moci více monetizovat ty stávající.
Když jsme ta čísla během covidu analyzovali, tak jsem si říkal, že to, co člověk v číslech vidí, může být poptávka, která trochu předběhla dobu, protože tehdy nešlo dělat nic jiného. Čekal jsem, co se odehraje, až se zase otevřou ekonomiky, budeme moci cestovat a nebudeme se tolik dívat na televizi. A přišly dva kvartály, kdy cena akcií v reakci na horší výsledky spadla o 70 procent. V okamžiku, kdy akcie stály v květnu těch 170 či 180 dolarů, z mého pohledu už se Netflix obchodoval na úrovních, jako by do budoucna neměl moc růst. A to podle mě byla velká příležitost.
Co Netflix odlišuje od jiných mediálních firem?
Když zvážíme, že se konzumace bude přemisťovat od klasických lineárních služeb do streamingu, Netflix je unikátní v tom, že nemá starý byznys, který postupně ztrácí na významu. Což se nedá říci o firmách, jako jsou Disney či Warner Brothers. Takže i tohle mě lákalo do Netflixu investovat.
A dalo by se říct, že Netflix je dobrý příklad současného dění na trzích. Netuším, co budou ty příležitosti, ale může se stát, že některé firmy oznámí výsledky, které způsobí krátkodobé výrazné poklesy. A na to čekám. Takže mám seznam asi padesáti společností, které jsem v minulosti analyzoval, rozumím jim, ale cena dosud neseděla. A ze zkušenosti vím, že během takových propadů se nějaké příležitosti vždy objeví.
Jsou tituly, které dlouhodobě sledujete a u kterých vám neseděla cena, nadhodnocené?
Je jich spousta. Historicky se mi líbila například firma Estée Lauder. A na valuacích, kde se ty akcie obchodovaly, mi to přišlo drahé. Možná by to fungovalo, ale problém s vysokou valuací je ten, že pokud se člověk splete v odhadu budoucího vývoje, tak vám pak chybí polštář. Je výhodnější si tyto příběhy kupovat v okamžiku, kdy nejsou plně zaceněné.
Napadají mě také různé firmy ze sektoru medicínských technologií, například Edwards Lifesciences. To je velmi pěkná firma, která se zabývá výzkumem kardiovaskulárních chorob a produkcí adekvátních technologií v oblasti náhradních aortálních chlopní. Je to jedna z inovací, která pomáhá při snižování rizika infarktu.
Sleduji třeba i velké firmy. Když přišel covid, prodal jsem Microsoft i Facebook, jelikož tehdy tolik nepadaly a viděl jsem lepší příležitosti jinde. A nyní se zase může stát opak. Pokud se Microsoft, Facebook či Amazon dostanou na ocenění, kde mi to bude dávat větší smysl než to, co mám v portfoliu, nebudu váhat.
Ještě kdybychom se dotkli firmy Hess Corporation?
Je to pro mě netypická investice, protože když investuji, dávám přednost příběhům, které rostou spíše díky růstu množství prodaných produktů než kvůli cenové složce. V tomto případě jde o těžaře ropy a byla to reakce na to, že přišla válka na Ukrajině. A přece jen když jsem se podíval na své portfolio, tak v něm mám Ryanair, matku British Airways, které mají nákladovou expozici na cenu komodit. A tak jsem si řekl, že by nebylo od věci dostat do portfolia někoho, kdo z růstu ceny ropy bude naopak těžit. Ale nechtěl jsem jen čistou hru na cenu ropy.
Hess je unikátní v tom, že někdy v roce 2015 se dostal k novému velkému nalezišti v Guyaně, kde je společně s Exxon Mobilem a čínským CNOOC, a ložisko nyní začínají těžit. Jde to proti současnému trendu v ropném sektoru, kdy akcionáři těchto firem tlačí managementy, aby méně investovaly do nového průzkumu, a naopak aby více vyplácely dividendy. Hess už má průzkum za sebou a je ve fázi, kdy rozjíždí nové vrty.
Dá se říct, že produkce z Guyany naroste několikanásobně. Takže je tam příběh, který není jen o ceně ropy, i když jsem původně hledal právě zajištění proti vyšším cenám ropy. I kdyby cena ropy nezůstala na sto dolarech, to ložisko je rentabilní i na cenách okolo 55 dolarů. Takže to pro ně bude velice zisková záležitost.
Nakolik berete ohled na ESG parametry firem, do nichž investujete?
Proces zohledňování ESG parametrů už v našich analýzách máme také. Ale není to nic, co bych předtím už nedělal, a také to není jediné kritérium pro investici. Nesnažíme se naskočit na aktuálně módní trend silné preference ESG kritérií. Ani v minulosti bych neinvestoval do firmy, která podvádí zákazníky nebo se špatně chová k zaměstnancům či má potenciální ekologická rizika. Protože je to jen otázka času, kdy problém vyplave, a pak je zle, na ceně akcií se to projeví. Trend ESG investování to do určité míry jen institucionalizoval a donutil firmy o sobě poskytovat informace. Takže jsme si to více zapracovali do investičního procesu.
Ale není to tak, že bychom investovali pouze do firem, které jsou ESG čisté. V investování je to vždy i o tom, co je příběh a jaká je cena, kterou za něj platím. Nemohu si říkat, že budu kupovat jen dobré příběhy, protože pokud jsou draze naceněné, tak z toho nemůže být dobrá investice. Jsem tedy schopný koupit si do portfolia i těžaře ropy, který na tom může být z hlediska ESG hůře. Ale i zde probíhá proces transformace, přechodu na obnovitelné zdroje, a ten bude postupný. Také zde zůstanou segmenty, kde ropu nenahradíme. Není to jen o výrobě benzinu.
Kdybychom se vrátili k Hess Corporation, je toto odvětví ještě něčím zajímavé z pohledu investora?
Mění se podmínky podnikání v sektoru těžby ropy. Historicky tyto firmy vydělané peníze vrhaly zpět do dalšího výzkumu, neměly zábrany investovat do nových zdrojů. Standardní problém tohoto sektoru byl, že vrty se jednou vyčerpají a je tak potřeba produkci neustále nahrazovat. Nyní se investiční schéma trochu otočilo v tom smyslu, že tyto firmy více přemýšlejí nad tím, jestli návratnost jejich projektů není ohrožená. Protože to jsou dlouhodobé investice, je tam riziko, že někdy v budoucnu může dojít k omezení produkce kvůli zásahu regulátora.
I kvůli zmiňovanému tlaku akcionářů na výplatu dividend se mění mentalita firem – už se do nových projektů až tolik nehrnou a spíše to vypadá, že nová nabídka bude růst pomaleji. Může se tak stát, že poptávka bude setrvale nad nabídkou, a to i v případě, že spotřeba ropy bude pozvolna klesat. Díky tomu se cena ropy bude držet relativně vysoko. Není to tak, že s případným poklesem spotřeby ropy bude automaticky klesat i cena ropy. Hodně bude záležet na tom, co se bude dít s nabídkou.
Takže paradigma investování do těchto těžařských sektorů se možná mění a možná stojí za to uvažovat o dalších investicích.
Obecně v zastoupení fondů, které se nějakým způsobem podobají Top Stocks, tedy se zaměřují primárně na USA a Evropu, je nízké zastoupení evropských akcií. Proč?
Když jsem začínal s fondem, věděl jsem, že nechci investovat jen ve Spojených státech. A je fakt, že první rok jsme ani neměli přesně definovaný benchmark. A pak vyplynulo, že z 25 investic bylo pět titulů z Evropy a dvacet z USA. Takže po roce jsme benchmark stanovili na 80/20. Zajímavé je, že celou dobu existence fondu regionální struktura osciluje kolem tohoto podílu, aniž bych se na to speciálně soustředil.
Z mého pohledu jsou USA mnohem dynamičtější trh. Často se tam mění firmy, které se dostávají do indexů. Na druhé straně Evropa takovou dynamiku nemá, ale firmy, které v Evropě jsou, bývají leckdy čitelnější. Nejsou sice rychle rostoucí, ale stále jde o nadprůměrné firmy.
Například evropský sektor aerolinek mi přišel zajímavější než americký. Takže člověk dokáže i v Evropě najít příběhy, které odpovídají mému stylu, ale spíše je pro mě Evropa doplňkovou záležitostí. A také další fondy, které máme v Erste Asset Management, tedy Small Caps a Stock Value, mají poměr 70/30, což je blízko tomu mému.
Čím mohou být evropské akcie zajímavé?
Díky tomu, že struktura indexů v eurozóně je daleko proinflačnější. Je tam více finančních či komoditních společností, kde vývoj úrokových sazeb a cen komodit hýbe celými sektory. Ale když dělám koncentrované portfolio, nechci tam mít vysoce korelované společnosti. Takže to je hlavní důvod, proč se více zaměřuji na USA. Tam je navíc častější, že firmy chodí na burzu dříve ve svém životním cyklu a nabízejí tak investorům možnost podílet se na růstu. V Evropě to leckdy bývá až exit původních vlastníků.
Můžete shrnout parametry, které hledáte u firem, do nichž investujete?
Jsem růstový investor, tedy chci, aby firma fundamentálně rostla. To znamená, aby měla dobrý produkt, rostly jí tržby, rostla ziskovost a optimálně aby to rostlo nadprůměrně. Nechci si kupovat firmy, které mají pomalý růst. Na druhé straně to ale neznamená, že bych akcie těchto firem kupoval za jakoukoli cenu. Vždy chci, aby v ceně akcií ještě nebyl budoucí růst započítaný v té míře, v jaké to vidím já. To jsou základní kritéria. A spíše mě zajímá růst přes jednotky produktů. Typicky jde o firmy, které se na jednom trhu již osvědčily a expandují globálně. Případně jde o segment trhu s novým produktem, u kterého začíná růst. A já se snažím podchytit jednoho z lídrů a podílet se na růstu nového produktu.
Zajímavou složkou vašeho portfolia jsou biotechnologické firmy. Proč zrovna biotechnologie, když je to náročnější odvětví z hlediska analýzy, sběru informací či odhadu budoucího vývoje?
Je to těžší sektor. Ale to mi dává určitou výhodu. Když je něco lehkého, stejnou práci může udělat spousta jiných lidí. Ale když se hrabete v něčem těžším, tak je laťka nastavená výše. Spoustu lidí to odradí, není tam taková konkurence. Biotechnologie či obecně vývoj léků jsou pro mě zajímavé také tím, že vazba na příběh firmy je jedna z nejsilnějších. Když přijdete na trh s novým lékem v oblasti, kde dosud chyběl, tak i když je ekonomika v recesi, vidíte, jak jde firma nahoru. Proto je to pro vysoce koncentrované portfolio ideální sektor. Mohu v něm strávit analýzou hodně času a vybrat do portfolia i více firem, protože nejsou vzájemně korelované.
A je to tak, že ne vždy musím plně pochopit produkt. Někdy si musím pomoci tím, že vyhledám lidi, kteří mi s tím pomohou. Takže můj postup není takový, že bych si myslel, že dané věci rozumím více než lékaři. To nikdy nenastane. Je to tak, že poslouchám doktory, jezdím na konference, a pak když vidím, že trh si myslí něco jiného než tito odborníci, tak to je příležitost. Snažím se být na straně odbornosti.
U těchto firem leckdy závisí úspěch jen na jednom produktu…
Jeden můj investiční nápad, takzvané Portfolio poručíka Dana složené z dvanácti malých biotechnologických firem, je do značné míry založený na tom, že mám vysledované, že u těchto jednolékových firem je určitá informační asymetrie. Tedy že investoři se bojí investovat do raných fází klinického vývoje. Zjistil jsem, že když mi dvě investice z dvanácti, které v této biotechnologické části portfolia vyjdou a díky tomu udělají slušný výnos, tak mi to bohatě pokryje ztráty na zbylých deseti titulech. Takže se snažím, aby seděla valuace proti potenciálu léku, když už se dostane na trh. Tento potenciál odpovídá počtu pacientů s danou nemocí. To jsou všechno věci, které lze snadno spočítat.
Máte historicky přehled, které tituly ve fondu Top Stocks dodaly největší zhodnocení?
Když se podívám na všechny investice ve fondu, tak myslím, že přibližně 40 procent skončilo ve ztrátě a zhruba 60 procent v plusu. Klíč je v tom, že když se člověk splete, nesmí titul držet moc dlouho. Mám asi dvanáctku společností, které držím deset a více let, a když se na ně podívám, tak tato zhruba dvanáctka firem udělala celý výnos fondu. Zbytek je plus minus nula.
Příkladem úspěšných investic jsou restaurační řetězce Starbucks a Texas Roadhouse. Držím je od roku 2007 a jsou plus minus na desetinásobku původní investice. Jen tyto dvě investice pokryly mnohé jiné, které se nepovedly. Vydařila se i investice do biotechnologické společnosti Biomarin Pharmaceuticals. Tu držím od začátku existence fondu. Nebo v minulosti vyšly investice do polovodičových společností ams a ON Semiconductors, které jsem obě držel více než deset let.
Takže platí, že kouzlo investování je v tom nechat peníze v akciích, kde se mi správně povedlo identifikovat dlouhodobý nadprůměrný růstový příběh dříve, než to poznal trh.
A kdy je vůbec moment, kdy si řeknete, že je načase akcii prodat?
Nejčastější důvod, kdy prodávám, je, když vidím, že jsem se spletl. Chci mít kontrolu fundamentálního vývoje, tedy toho, jak se firma vyvíjí ve svých základních ukazatelích, jako jsou tržby, marže, zisk a cash flow, a například i v porovnání s konkurenty. A pokud se to nevyvíjí podle mých představ, jdu od toho.
Když naopak příběh běží dobře, tak v nějakém okamžiku můžu doběhnout, firma prostě svůj nadprůměrný růstový potenciál vyčerpá. Nebo se akcie může z hlediska ocenění dostat někam, kde už je budoucí růst firmy zaceněný tak, že i kdybych popustil uzdu fantazii, nedokážu obhájit danou cenu. To může být další důvod prodeje.
A pak je třetí důvod, kdy prodávám. Když je portfolio plné a najdu něco, co do něj chci dostat. Musím vyřadit jednu z aktuálních 25 firem, a tak hledám příběh, který mi přijde horší než ten, který bych chtěl do portfolia dostat. Takže zvažuji firmu proti firmě, a když najdu vhodného kandidáta na prodej, tak výměnu udělám.
Když se člověk podívá po dekádách, tak pořadí firem s největší tržní kapitalizací se pravidelně mění. Dá se odhadnout, kdo budou lídři například za deset let?
Když jsem nad tím přemýšlel, má to pár společných ukazatelů. To, co se občas odehraje, je valuační bublina. Ať už to byly japonské akcie nebo technologická bublina na konci tisíciletí. V předchozích letech byly na čele firmy, jako jsou Apple, Google či Amazon těžící z digitalizace. Díky velikosti trhů rychle vyrostly, ale spolu s tím hodně narostly valuace.
Takže je možné, že až se budeme dívat za deset let, bude záležet, který sektor bude nejpopulárnější. To dělá velkou část toho, že se firma dostane do čela firem s největší tržní hodnotou. Ale aby se dostala do top 10, musí to být velký trh. A to je otázka, co budou příští velké trhy.
Například Google dokázal rychle vyrůst, což je na jedné straně skvělá věc, ale na druhé je bariéra vstupu mnohem nižší než pro firmu, která musela své postavení na trhu budovat například padesát let. Určitě zreplikovat třeba úspěch Berkshire Hathaway, který je velmi dobrý v alokaci kapitálu, je mnohem těžší. Takže na nějaký nový Berkshire Hathaway v top 10 si asi budeme muset počkat desítky let.
Ale aby se tam dostala firma typově podobná Googlu, to se může stát rychle, protože někdo dokáže vyvinout službu, kterou budou využívat miliardy lidí. Takže kdybych si měl tipnout, co bude v top 10 za deset let, tak tam bude či budou firmy s takto extrémně využívaným produktem, s velkou pravděpodobností bude mít taková firma vysokou valuaci. A pak tam může být nějaký konglomerát typu Berkshire Hathaway nebo LVMH, tedy skupiny, které pomalu šlapou a rostou, protože dokážou rozšiřovat podnikání.
A pak je zde komoditní sektor. Pokud zažijeme období, kdy budeme mít několik let vysoké inflace, budou vysoko ceny komodit, bude to hrát do karet těžařským firmám. A také když se podíváte, firma, jako je ExxonMobil, je výsledkem různých fúzí v průběhu řady let. Takže pokud vyletí cena ropy, třeba zmíněný Hess se do top 10 nedostane. Ale bude tam nejspíš BP, Shell či ExxonMobil. Tedy firmy, které jsou už nyní velké a růst cen ropy to jen umocní.
Samozřejmě netuším, které konkrétní firmy budou v top 10 za deset let. Ale typově bych odhadoval to, co jsem zmínil.
Které knížky o investování a finančních trzích vás zaujaly nejen v poslední době a které byste doporučil?
Spousta knížek, jež jsem přečetl, je známých. Pokud bych měl dát tip na něco méně známého, vyšlo druhé vydání knížky Michela Mauboussina a jmenuje se Expectations Investing. Je to stará kniha, kterou jsem četl během internetové bubliny, kdy vyšlo první vydání. Kouzlo této knihy je v tom, že u investování je důležité si uvědomit, v čem se liším od trhu, v čem je ta příležitost. V knize je tento postup popsaný. Tedy že investor vychází z toho, že jediné, co víme s jistotou, je cena a z ceny se snažím odvodit, co si trh o budoucnosti dané firmy myslí. A vůči tomu se vymezuji se svým názorem, kam by firma mohla jít. Je to velmi zajímavý postup, který investorovi pomůže utřídit si myšlenky a pochopit, co je tím důvodem, proč do firmy investuje.
Pak bych z posledních knížek zmínil tu od Josepha Wanga. Je to bývalý trader s americkými pokladničními poukázkami, pracoval ve Fedu. Narazil jsem na něj přes skvělý podcast na Bloombergu, který se jmenuje Odd Lots. A Wang napsal dobrou knížku, jmenuje se Central Banking 101. Vypadá to jako učebnice, ale ve skutečnosti to je pohled člověka, který ve Fedu působil a který se podílel na operacích, jimiž se Fed snaží trh ovlivňovat. I když investuji do příběhu jednotlivých firem, je dobré mít pochopení makra, protože pak si člověk může lépe uvědomit, zda to, co se děje, je způsobeno makroekonomickým prostředím, či příběhem dané firmy.
Loni jsem také četl knížku The Platform Delusion od profesora Jonathana Knee z Columbia Business School. Jedna z důležitých vlastností platformové firmy je, že nákladová struktura je do velké míry fixní. Když se platforma úspěšně rozjede, provozní páka umožní dramatický růst ziskovosti. Primárně se v knížce soustředí na nejznámější firmy. Hodně mi to pomohlo utřídit si i ten Netflix. Je tam pěkně vysvětlené, které firmy lze považovat za platformy, a které ne. Z toho se lze posunout dál při analýze dalších firem.
A poslední knížka, kterou teď čtu, je od Paula Marshalla, jenž mnoho let řídí hedgeový fond. Napsal ji na základě vlastních zkušeností a jmenuje se 10½ Lessons from Experience. Je to relativně neznámá knížka, vyšla nedávno a příjemně se čte.
Kolik knížek zhruba přečtete během roku?
Teď už nepřečtu moc knížek, protože většinu práce trávím čtením a posloucháním jiných věcí. Ale minimálně tři knížky během půl roku přečtu, obvykle tohoto typu. A ono se to nezdá, ale během let počet přečtených knížek dramaticky naroste. Je to věc, kterou mohu každému doporučit, protože v investování je kumulování zkušeností a vědomostí to nejdůležitější.
---
Ján Hájek (53)
Vystudoval obor finance na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Na akciových trzích působí od 90. let.
Manažerem podílového fondu Erste Top Stocks, který má ve správě přes 20 miliard korun, je od jeho založení v srpnu 2006.
Fond investuje do koncentrovaného portfolia tvořeného přibližně 25 společnostmi, které jsou obchodované na burzách v USA a Evropě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
