„Síť,“ či spíše síťka vodíkových stanic v Česku se rozrostla o další kus. Svou první plničku otevřel státní podnik Čepro ve skladu Mstětice u Prahy za účasti ministrů financí a dopravy. Využít ji mohou jak osobní i nákladní vozy, tak autobusy či vysokozdvižné vozíky, které v Česku zatím téměř nelze potkat. Osobních vozů s vodíkovým pohonem křižuje české silnice naprosté minimum – aktuálně jich ministerstvo dopravy registruje čtrnáct.
Stát ve svých výhledech nicméně počítá s výrazným nárůstem počtu registrací vodíkových vozů: pro rok 2030 pracuje ministerstvo dopravy s odhadovaným množstvím až padesáti tisíc osobních automobilů a 870 autobusů. Ke stejnému roku zároveň počítá s pouhými osmdesáti plnicími stanicemi, jejichž dosavadní výstavba v Česku šla velmi pomalu a s řadou obtíží legislativního i technického charakteru.
Pro srovnání: ke stejnému roku ministerstvo počítá s až 35 tisíci dobíjecími stanicemi pro bateriové elektromobily, kterých má na silnicích jezdit mezi 220 tisíci a půl milionu. Zatímco tak na jednu vodíkovou plničku bude dle ministerstva vycházet přes šest set vozů, na jednu dobíječku klasických elektromobilů připadne orientačně přes deset vozů. Po spuštění stanice Čepra jsou aktuálně v Česku k dispozici tři veřejně přístupné plničky. V celé EU jich bylo do roku 2021 v provozu 136, z toho 89 v Německu.
Dosavadní rozvoj vodíkové infrastruktury v Česku je velmi pomalý, což ostatně glosoval i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na tiskové konferenci Čepra: „Když jsem přijel, vtipkoval jsem, že je nás tu o dva řády více, než kolik je v Česku vodíkových aut. Přál bych stanici samé spokojené zákazníky, i když jich nebude tolik, to je jasné. Věřím, že při otevření příští stanice bude počet vozidel vyšší než počet hostů.“ Uvedl také, že trend rozvoje alternativní dopravy je nutný, neúprosný a logický.
Jeho vládní kolega ministr dopravy Martin Kupka (ODS) prohlásil, že jeho rezort letos vypíše výzvu v hodnotě sedmi set milionů korun na podporu investic do vodíkových stanic. Schválenou podporu z již spuštěné 300milionové výzvy má už mít dalších šest stanic. Projekty financuje Evropská unie.
„Alternativní doprava se bude nepochybně vyvíjet k elektromobilitě, ale jistě i k vodíkové mobilitě. Je hrozně důležité, co česká vláda začala, totiž technologickou neutralitu. Nikdo z nás není tak chytrý, aby dokázal přesně říci, jak to bude vypadat v nákladní dopravě za deset dvacet let, jak na české železnici,“ řekl Kupka. Jím zmíněná strategie počítá s budováním stanic na pomezí železnice a silnice.
První vodíkovou stanici v Česku spustil v polovině loňského roku vítkovický Cylinders Holding podnikatele Jana Světlíka. Plnička určená hlavně městským autobusům, ale i osobním automobilům vyšla podnik na asi patnáct milionů korun, část šla z dotací. V době jejího spuštění platil zákazník zaváděcí cenu 2500 korun za natankování nádrže bez ohledu na její objem. Například vodíková Toyota Mirai má ujet na jedno naplnění zhruba šest set kilometrů.
Následoval Orlen Unipetrol, jenž letos v březnu po četných odkladech konečně spustil v Praze na Barrandově svou první a v Česku druhou plnicí stanici za více než 130 milionů, zčásti díky dotacím. Podmínkou pro jejich čerpání je využití zeleného vodíku, jenž je vyrobený bez fosilních surovin a energie – prozatím se do Česka tento vodík dováží z Německa.
Barrandovská stanice slouží jak osobním, tak nákladním automobilům i autobusům. S jejím využitím počítá pražský dopravní podnik. Technologii již testuje skrze nové vodíkové autobusy Škoda H’City na lince 170 z Jižního Města na Barrandov. Dojezd činí 350 kilometrů.
Stanice Orlenu je plně samoobslužná a přístupná nonstop. Za jeden kilogram vodíku zaplatí zákazník 278 korun. Jde o dotovanou cenu. Jelikož se spotřeba Toyoty Mirai nebo Hyundai Nexo pohybuje kolem 1,2 kilogramu na sto kilometrů, jeden kilometr vyjde na více než tři koruny. Reálný dojezd vozů převyšuje hranici pěti set kilometrů. Další takovou plánuje Orlen otevřít v létě v Litvínově.
Poslední stanici otevřelo Čepro ve Mstěticích. „Necílíme na individuální motorizaci. Rozhodli jsme se vytvořit vzorový projekt zaměřený na těžkou podnikovou dopravu, naše klasické zákazníky,“ uvedl Jan Duspěva, generální ředitel Čepra. Součástí areálu je fotovoltaika, kterou má doplnit elektrolyzér. Dohromady mají tvořit částečně soběstačný vzorový park.
„Čepro jako silný distributor fosilních paliv se musí vypořádat s nástupem alternativní energie v dopravě. Naší představou budoucnosti je relativně široká paleta alternativních paliv,“ dodal Duspěva. Kromě vodíku zmínil také zkapalněný zemní plyn (LNG), bio LNG a elektrifikaci v oblasti těžké i osobní dopravy.
Dosavadní rozvoj vodíkové infrastruktury nejen v Česku, ale i mnoha dalších evropských státech je zatím pomalý. V Rakousku zatím připadá jedna vodíková stanice na půl milionu obyvatel, v Německu na 1,1 milionu, v Česku na 3,3 milionu nebo v Polsku na 19 milionů. Přesto tempo budování stanic zrychluje, dle Čepra bylo na celém světě v provozu 186 stanic v roce 2013 a 814 stanic loni.
Jak funguje vodíková technologie Vodík se používá jako palivo pro vozidla s palivovým článkem (FCEV). V palivovém článku je vodík přeměněn na elektrickou energii, která je uložena do baterie a následně využita k pohonu vozidla elektromotorem. Odpadním produktem přeměny vodíku na elektřinu je voda. Zdroj Čepro |
