Atero, Citijet, Element, Funstar či Sunroq. Jména nejsou tak známá jako Octavia, Fabia či Superb, ale jsou rovněž úzce spjatá s mladoboleslavskou automobilkou. Přesněji řečeno s podnikovým učilištěm Škody.
Patří mezi ně i Škoda Buggy z roku 1972, která vznikala s myšlenkou na malosériovou výrobu.
AZNP Mladá Boleslav tímto automobilem reagoval na zvedající se vlnu zájmu o volnočasová vozítka do terénu, kterou kromě jiných nadšenců pomáhal nastartovat a formovat kalifornský inženýr, surfař, umělec a stavitel plachetnic Bruce Meyers. Právě on začal na přelomu let 1963 a 1964 pracovat ve své garáži na dost možná první plážové bugině, kterou později nazval Old Red.
První přímou inspiraci pro státní podnik AZNP představil v roce 1970 designér a konstruktér Václav Král. Jeho Škoda Buggy vznikla v dílnách Metalexu a její prostorový rám svařený z ocelových trubek byl koncipován tak, aby se do něj dala namontovat sériová pohonná jednotka i s převodovkou ze Škody 100 nebo 110.
Nakonec se v Buggy MTX usadil litrový kapalinou chlazený čtyřválec původem ze Škody 1000 MB, který v úpravě pro třídu A2 produkoval v kombinaci se dvěma karburátory maximální výkon kolem 60 koní. To jistě nebylo mnoho, nicméně ve spojení s čtyřstupňovou manuální převodovkou spárovanou s takzvaným „horským“ (tedy kratším) stálým převodem v diferenciálu a hmotností jen nepatrně převyšující půl tuny byla dynamika buginy docela slušná. Podle dobových zdrojů se dokázala rozjet na 150 kilometrů v hodině.
Dalším vodítkem pro domácího výrobce se stala belgická bugina VF Okapi (1971) a italská alternativa Autozodiaco Kirby (1972). Společným jmenovatelem obou aut byla podvozková platforma nikoli z Brouka, jak bylo zvykem, ale Škody 100, a to včetně řadových čtyřválcových agregátů o objemu 1,0 nebo 1,1 litru naladěných na různé výkony v rozmezí od 42 do 52 koní.
Do výroby buginy se v Mladé Boleslavi pustili v roce 1972. Že se nejednalo o prostý exponát připravovaný výlučně pro autosalony, dokládá kromě jiného i fakt, že automobilu bylo přiděleno vlastní typové označení Š 736.
Konstruktéři příliš nespekulovali a po vzoru svých zahraničních kolegů se pustili do úprav toho, co měli právě k dispozici. Základem se tudíž stala platforma Škody 110, akorát ji zkrátili rozvor z 2400 na rovných 2000 milimetrů.
Celý článek najdete na webu autorevue.cz
