Vladimír Starosta: Převod zboží ze silnice na železnici je utopie

Prezident sdružení autodopravců Česmad Bohemia Vladimír Starosta

Prezident sdružení autodopravců Česmad Bohemia Vladimír Starosta Zdroj: Michael Tomes, E15

Vladimír Starosta řeší problémy kamionové dopravy na dvou úrovních. Jako prezident sdružení autodopravců Česmad Bohemia se snaží bránit sektor před zásahy politiků, jako spolumajitel firmy O. K. Trans Praha se s takovými zásahy musí vyrovnat v provozu. „Nelíbí se mi, jak se dnes v Evropě vládne,“ říká podnikatel, jehož vozidla brázdí celý kontinent.

Jak vnímají letošní ekonomický vývoj dopravci, kteří se často označují za jakési kanárky v dole?

Prožíváme klidnější časy bez extrémních výkyvů, jako by před námi bylo období stabilizace a rozumu. Čísla nepřekonávají rok 2015, ale nestěžujeme si. Nepovažuji ani za normální, aby vše neustále do nekonečna rostlo. Hlavním limitem našeho byznysu je ovšem člověk.

Narážíte na problém nedostatku řidičů?

Ano, i když se mluví především o řidičích, tak já vnímám nedostatek téměř všude, v průmyslu, v zemědělství i jinde. U řidičů je přirozený roční úbytek daleko větší než přírůstek.

Nejsou druhou stranou mince nízké mzdy?

Máme pro letošek ve firmě program pro řidiče, kdy jim ve dvou krocích přidáváme peníze. V ročních počtech to udělá poměrně velké číslo v řádu milionů korun. To je nutnost. Ale podle mého soudu peníze strukturální problém ve střednědobém horizontu nevyřeší. Kde bychom řidiče měli vzít? Přetahovat je z fabrik?

To se ptám já vás. Zaznamenal jsem názory, že dopravu spasí ženy, třeba pokladní ze supermarketů. Nebo sázíte na samořiditelná auta?

Ano, přetahovali se řidiči – ať už muži nebo ženy – z jiných odvětví. Dnes máme ve firmě šest řidiček, což jsme nikdy v minulosti neměli. Ale tato kapacita je vyčerpaná. Podle mě cesta do budoucna vede přes poloautonomní nebo autonomní auta. Ta jsou už technicky vyvinutá.

Co jsou poloautonomní auta?

Ta by umožnila změnit nároky na řidiče. Dnes stále každá dopravní firma shání zkušeného řidiče, který ovládá vozidlo a má technické znalosti. Musí umět to vozidlo provést náročnými podmínkami, jako je třeba sjezd po kluzké vozovce nebo projet úzkými hrdly v infrastruktuře. V tomto by technika mohla do budoucna výrazně pomoci a my bychom mohli hledat člověka s jinými kritérii.

Myslíte s nižšími nároky?

Jinými. Dám vám příklad. Jeden náš začínající řidič poměrně zásadně nezvládl průjezd dvěma křižovatkami, protože nemá rozměr a délku soupravy ještě v krvi. Zboural veřejné osvětlení a osobní auto. Tohle by technika mohla hlídat, že by to nedovolila. Pak bychom mohli poptávat lidi s jinými vlastnostmi, chcete-li méně šikovné, ale třeba zdatnější pokud jde o počítačovou gramotnost, jazykovou vybavenost a tak dále. Nebude muset třeba tolik řídit, ale v mezičase vyřídí dodací listy. A třeba se mu už nebude říkat řidič, ale například operátor kamionové dopravy, protože lidem v rámci prestiže hodně záleží na titulech.

Dočkáme se i zcela automatických kamionů?

To by se mi osobně velmi líbilo, ale vede k tomu ještě dlouhá cesta. Technika je na velmi vysoké úrovni, ale politika a právo v Evropě zaostávají za technologií. Otázkou například je, co se bude dít, když to auto způsobí nehodu. Proč se tím daleko rychleji společnost nezabývá, když technika je za dveřmi?

Kamionová doprava si bohatě zaplatí vše, co třeba poničí. Železnice by si neměla stěžovat na silnici, že na ni doplácí, opak je pravdou

A nezbavil by vás starostí přesun nákladu na koleje?

Převod zboží ze silnice na železnici je naprostá chiméra a utopie. A politici to dobře vědí. Ale vědí také, že pro lidi je to atraktivní téma. Kamion je velký, lidé se ho bojí, překáží na silnici. Ale že ti lidé samotným způsobem svého života předurčují, že silnice bude vždy vyhrávat nad železnicí, to už nikdo slyšet nechce. Všichni jsme si zvykli, že chceme všechno co nejrychleji, co nejlevněji, a pokud možno v co nejlepší kvalitě. My jako dopravci nejsme ti, kteří určují, jakou dopravní cestou zboží půjde. To si volí zákazník.

Nemá přece jen stát nějaké páky, například výši mýta nebo poplatku za užití kolejí?

To je takový evergreen kolegů ze železnice, že oni si platí poplatek za dopravní cestu a my nikoliv. Kdybyste si to rozebral ekonomicky, tak kamionová doprava generuje státu obrovské příjmy, řádově přes sto miliard korun. Platíme DPH, spotřební daň, mýto a tak dále. A ty peníze se vůbec nevracejí do dálniční infrastruktury, ale staví se za ně třeba i železniční koridory. Většinu stát přesune úplně jinam. Kamionová doprava si bohatě zaplatí vše, co třeba poničí. Železnice by si neměla stěžovat na silnici, že na ni doplácí, opak je pravdou. Dnes je v každé objednávce přesný čas příjezdu. A ten je zásadní, proč trh volí silniční dopravu. U dodávky pro výrobní linky vůbec neexistuje, že bychom se zpozdili v řádu hodin. Tam hrozí fatální důsledky.

Vaše firma často jezdí do Británie. Co říkáte brexitu?

Dodává se tomu hodně emocí, já bych se ale neobával nějakých dramatických dopadů. Naopak vidím jedno pozitivum. Vývoj v EU se mi v posledních letech vůbec nelíbí. Velmi jsem tleskal, když jsme vstupovali do unie, cítím se jako Evropan. Tady po desetiletí vládne tandem Němců a Francouzů a zbytek členů se veze. Dokud Němci a Francouzi dělali správná rozhodnutí, tak to bylo poměrně pohodlné svezení. Ale teď Němci a Francouzi udělali veliké chyby, což začalo v měnové oblasti, pokračovalo třeba přes zákony o minimálních mzdách až po fatální selhání při uprchlické krizi. Nikdo z normálních lidí nemá potíž pomoci lidem v nouzi a nepotřebuje k tomu žádné politiky, ale co se dělo v migrační politice, je nevysvětlitelné. A pokud někomu nedochází, že dělá chyby, tak může dostat políček. A brexit byl tak velký políček, že ve mně žije naděje, že se ten tandem probudí a vrátí se k racionálnímu uvažování.

S přepravou do Anglie se po brexitu vůbec nic nestane, protože tam je nepořádek už teď. Zpoždění je kvůli uprchlické krizi daleko větší, než kdyby tam byla hraniční procedura

Zmínil jste přistěhovalce. Stále se s nimi vaši řidiči při cestě do Anglie v Calais potýkají?

Situace má stále do nějakého standardu daleko, ale je to o něco lepší než ještě před několika měsíci. Tehdy v některých případech šlo o život, docházelo k násilnému poškozování vozidel, začalo nám to komplikovat vztahy se zákazníky. Hodně jezdíme pro Jaguar Land Rover… přijedete do fabriky a z auta vyběhne šest běženců. To se nám stalo nejednou. Zákazník pak může říci, že tahle firma je nekompetentní a my ji tady nechceme. Což mě nadzvedlo ze židle. Řidič není strážník bezpečnostní agentury a jeho možnosti jsou dávno vyčerpané. O to by se měly postarat nějaké složky ve Francii a v Anglii a nedělat obětního beránka z dopravní firmy.

Projevilo se to v ekonomice těch přeprav?

Ano, dostali jsme se do ztrát. Měli jsme velké problémy vůbec s dobou odpočinku a řízení, každá zastávka na spaní znamenala doslova nájezdy. Situace se teď trochu uklidnila, museli jsme to zákazníkům vysvětlit a jednat i o ceně, protože dlouhodobě nemá smysl podstupovat riziko ohrožení zaměstnanců, ztráty a poškození zboží. Domluvili jsme se a dostáváme vyšší cenu. Nejdražší na tom všem je, že ta doprava trvá o den déle. Průchodnost se snížila, auta se tam hromadí, incidenty zdlouhavě řeší. A teď se vracím k vaší otázce k brexitu. S přepravou do Anglie se vůbec nic nestane, protože tam je nepořádek už teď. Časové zpoždění je daleko větší, než kdyby tam byla nějaká hraniční procedura.

Některé západoevropské státy začaly po zahraničních dopravcích vynucovat svou minimální mzdu. Pociťujete to?

Když říkám, že se mi nelíbí, jak se dnes v Evropě vládne, tak tohle je v naší branži to nejhorší, co se mohlo stát. Já se na to dívám jednoduchou úvahou. My jsme vstupovali do EU a tam byla nějaká pravidla. Šlo o to, že oni získávali naše trhy a my jsme získávali jejich trhy. Dnes vnímám, že oni ta pravidla chtějí měnit. Oni dnes tady mají fabriky, čemuž jsem docela rád, ale nikdo si nemohl v západní Evropě myslet, že získají úplně všechno. Logicky chtěli získat i ti noví členové. Proto dominujeme ve službách. Na západě se sliby vlastním voličům dostaly za hranu, když jeden členský stát vynucuje svou minimální mzdu po zaměstnancích a zaměstnavatelích jiného státu. V dopravě se to vůbec nehodí, řidič projede během dne třeba hned několika státy, jeho rodina stále žije tady, a nikoliv tam.

Český řidič skutečně nedosahuje ani minimální mzdy v Německu?

Ani náhodou, v Německu je to 8,5 eura za hodinu.

Dodržujete to?

To nedodržuje nikdo. Dopravci se rozdělili do dvou skupin. Jedni podepsali svým zákazníkům, že to dodržují, druzí nic nepodepsali. To je náš případ. Hrozí za to poměrně velké sankce. Ale protože EU zahájila s Německem a Francií vytýkací řízení, tak se dá říci, že se zatím na sankce dodržuje jakési moratorium.

Co když to projde?

Zase se dostáváme k tomu, jak ta úvaha politiků je chybná. Nakonec na to totiž doplatí zas jen obyvatelé západní Evropy, tedy jejich voliči. Protože z těch našich nízkých mezd tamní zaměstnavatelé bohatnou. Pokud bychom to museli vyplácet – bylo by to obrovsky administrativně náročné a krkolomné – tak jsou jen dvě možnosti. Tamní zákazníci dopravci zaplatí více peněz, aby tu mzdu mohl vyplácet, nebo dopravce zkrachuje. Na konci vždy bude dražší zboží.

Je něco ve vašem oboru pozitivního?

Člověk si potřebuje v rámci zachování duševní rovnováhy sám pro sebe udělat pozitivní závěr. A jedna věc je nadmíru pozitivní: ještě hodně dlouho svět nedokáže vymyslet něco, co by nákladní auta nahradilo. Budoucnost té branže je veliká.

Vladimír Starosta (50)
Vystudoval gymnázium a obor finance a úvěr na VŠE Praha. Několik měsíců po revoluci se s otcem podílel na založení dopravní firmy O. K. Trans Praha, kde je dnes zhruba čtvrtinovým vlastníkem. Je prezidentem sdružení dopravců Česmad Bohemia. Ve volném času se věnuje rodině a kultivaci vlastních lesních pozemků.