Češi mají nemovitosti pojištěné v průměru jen na šedesát procent. Vědí to?

Před rokem 1997 jsme živelní katastrofy znali hlavně z historie a televizních zpráv. Tedy těch, které přicházely zpoza Atlantiku, z Asie a vůbec jiných kontinentů v zámoří. Teď mají Čechy, Morava i Slezsko za sebou opakované povodně, vichřice, a jižní Morava dokonce tornádo.

Jak ale připomínají zástupci pojišťoven, největší díl škod na majetku vzniká, aniž by se přihnala nějaká podobná devastující událost. Typickým případem je třeba prasklé vodovodní potrubí, leccos dokáže také zapomenutý zapnutý spotřebič, domácí mazlíček nebo „šikovně“ si hrající děti. Celkem častým viníkem škodních událostí je otevřený vodovodní kohoutek. Příčin může být celá řada.

Podle datového analytika České asociace pojišťoven (ČAP) Petra Jedličky jsou z hlediska výše škod mimořádně významné například ty vodovodní, které loni dosáhly téměř 2,1 miliardy korun. Z přepětí elektrické sítě vzniklo 21 tisíc událostí bezmála za půl miliardy. Mimořádné jsou samozřejmě požáry. Přestože případů vodovodních škod řešily české pojišťovny neuvěřitelných téměř 56 tisíc a požárů „jen“ zhruba 5200, škody z těch druhých se vyšplhaly na tři miliardy. Bohužel to jen potvrzuje, že oheň bývá často fatální.

Samostatnou kapitolu tvoří už zmíněné živelní pohromy. Z pohledu hlouběji do historie jde nejčastěji o opakující se povodně – zdaleka nejničivější byly ty ve velké části Čech roku 2002, jež překonaly dokonce i ony moravské z roku 1997 s tragickým osudem obce Troubky. Následují povodně z roku 2013, tornáda a bouře léta 2021, samostatnou příčku obsadilo jihomoravské tornádo ze stejného roku. Na šesté příčce historického žebříčku škodních událostí se však pro leckoho možná překvapivě umístila „tíha sněhu“ v zimě 2006; plnění si tehdy vyžádalo 2,5 miliardy korun.

„Pro žebříček je ale podstatné nesrovnávat pouze nominální výše škody v různých letech. Je nutné zohlednit i časovou hodnotu peněz,“ upozorňuje Jedlička. Například za povodně z léta roku 2002 pojišťovny v tehdejších cenách zaplatily přes 35 miliard korun. Ovšem v těch dnešních, při zohlednění inflace, by šlo už o vcelku závratných 72 miliard. To je pro srovnání o pouhých dvacet mi­‑liard méně než pro letošek plánované kapitálové výdaje ministerstva dopravy do dopravní infrastruktury.

Podpojištěné jsou skoro tři čtvrtiny domů. Uvedené vysoké částky plnění jsou ale jen jednou stranou mince. Podle odhadu České asociace pojišťoven je zhruba sedmdesát procent domů podpojištěných. V průměru pak na pouhých šedesát procent své hodnoty. Důvodů, jež k takovému stavu vedou, je mnoho. Tou nejjednodušší příčinou je však čas. Ceny nemovitostí rostou a spolu s tím i ceny stavebních prací a materiálů, které jsou potřeba k obnově či rekonstrukci v případě poškození. „Například dům postavený v roce 2005 za tři mi­‑liony korun může mít dnes hodnotu až dvanácti milionů,“ uvádí příklad ČAP.

Důležité přitom je, že na nedostatečné pojistné krytí může člověk doplatit i v případě, kdy se škoda do pojistné částky vejde. Plnění se totiž může krátit poměrně, právě ve vztahu k podpojištění. Záleží na konkrétní pojišťovně, jde ale o běžnou praxi vyplývající z příslušné legislativy. Druhým důvodem pro růst ceny pak mohou být rekonstrukce, které ji zpravidla zvyšují.

V menším počtu případů může být cesta k problému také opačná. A sice že se třeba s ohledem na změnu krajiny, a tudíž s tím spojené zvýšené riziko povodní, změní pojistné podmínky. Na stejné krytí v případě škody je pak nutné zaplatit vyšší cenu. V některých místech ale mohou být nemovitosti dokonce nepojistitelné. Na rozdíl od Kalifornie zmíněné v úvodu to však u nás není tak častý jev a většinou se týká těch míst, kde se v minulosti rozlily vodní toky, takzvaných záplavových oblastí.

„Klimatická změna je určitě jedním z jevů, které ovlivňují, a zejména budou ovlivňovat oblast pojištění,“ upozorňuje Lenka Slabejová, gestorka České asociace pojišťoven pro neživotní pojištění. Jak zdůrazňuje, pojištění má krýt škody, jež vzniknou náhle a nepředvídatelně. „Pokud toto pravidlo přestane platit, nelze vyloučit, že se vyskytnou místa, kde nebude možné nebo ekonomicky únosné krýt určité konkrétní riziko,“ dodává.

Jak si Lenka Slabejová vysvětluje, že lidé problém podpojištění nevnímají či ignorují? Podle ní prostě zapomínají smlouvy aktualizovat a žijí v představě, že když už se jednou pojistili, všechno je v pořádku a vždycky bude. „Podle našeho nedávného průzkumu se 78 procent Čechů domnívá, že má u svého domu správně nastavenou pojistnou částku. My bohužel víme, že tomu tak není a že je nutné s pojistnou smlouvou pracovat. Ať už s ohledem na zvyšování pojistné částky, kde doporučujeme aktualizaci jednou za dva až tři roky, nebo při vyšší investici či rekonstrukci,“ uvádí konkrétní příklady.

Zároveň Slabejová připomíná, že klienti mohou navíc v rámci aktualizace dostat i zajímavější nabídku, pokud jde o rozsah krytí nebo asistenční služby.

Nejzodpovědnější jsou na Plzeňsku. Ze zkušeností Lenky Slabejové s českým pojišťovacím trhem se ochota upravit smlouvu zpravidla trochu zvýší právě po nějaké katastrofě. Ze statistik ovšem nelze jednoznačně vyčíst, že by existovaly rozdíly v přístupu klien­tů třeba podle jejich vzdělání, věku nebo příjmů. Rozdíly jsou naopak vidět mezi regiony. Nejzodpovědnější jsou lidé v Plzeňském kraji, naopak v sousedním Karlovarském se svým smlouvám věnují nejméně, a každý desátý ji od uzavření dokonce neaktualizoval nikdy.

Problém podpojištění se ale týká také domácností. Zhruba 32 procent z nich není podle Petra Jedličky pojištěno vůbec. Přitom právě v tomto segmentu loni plnění meziročně narostlo o 177 procent na 2,9 miliardy korun. „Bohužel i u domácností často zapomínáme na to, že jsme si koupili nějaké nové, hezčí vybavení bytu či domu,“ popisuje běžnou chybu Slabejová. Před lety uzavřená pojistka na nižší částku tak nemusí pokrýt škodu například draze nově pořízené kuchyně.

Další důležitou oblastí je odpovědnost. Protože nešťastná událost, jež postihne náš dům, byt či zahradu, může samozřejmě poškodit i kohokoli dalšího v okolí. Může jít o vodu, oheň, poškození statiky, sesuv půdy nebo třeba o strom, který spadl na cizí zahradu. Hůř, když spadne na dům.

Pojišťovny obecně doporučují, že limit tohoto pojištění by rozhodně neměl klesnout pod jeden milion korun. Za vhodný ale považují od pěti milionů výš. Ten většinou pojišťovny nabízejí v jednom balíčku s pojistkou nemovitostí a domácností.

Aktualizace smlouvy každopádně pomůže předejít nepříjemnému překvapení a zklamání, když už k nějaké pojistné události dojde. Po prvním šoku z toho, že svým dosahem někdy až tragická situace vůbec nastala, může přijít druhý z toho, že plnění z pojistky nám pomůže výrazně méně, než jsme doufali.

„Lidé v takové situaci reagují různě. Někteří chápou, že je to výsledek určitého jejich zanedbání. Jiní naopak mají za to, že je odpovědná pojišťovna,“ popisuje Lenka Slabejová. „Je ale potřeba zdůraznit, že dům nebo byt je největším majetkem mnoha z nás. Podle průzkumů čtyřicet procent Čechů odhaduje, že by na nový dům neměli dostatek prostředků. Třetina si to ani nikdy nespočítala. Pojištění je jednou z forem ochrany našeho majetku, ke kterému bychom se měli chovat s odpovídající péčí. To za nás nikdo neudělá.“