Česko je předurčeno k úspěchu, říká advokát a mecenáš Pavel Smutný

Pavel Smutný, spoluzakladatel advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný

Pavel Smutný, spoluzakladatel advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný Zdroj: AK CČS

Vždy zůstaneme advokáty, ale děláme čím dál více úkroků směrem k ekonomice, médiím, psychologii či politice, tvrdí Pavel Smutný, spoluzakladatel jedné z největších českých advokátních kanceláří Císař, Češka, Smutný, která loni dosáhla rekordních tržeb ve výši bezmála 360 milionů korun.

S jakými vizemi jste advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný před třiceti lety zakládali?

Kancelář od začátku měla několik podstatných ambicí, které se všechny podařilo naplnit. Kdyby ne, tak by kancelář nebyla tam, kde je dnes. Zaprvé stála na vysoké odbornosti, kterou jsme museli klientům – v začátcích devadesátých let, kdy vznikalo obchodní právo a firmy jako takové – ukázat a dokázat. Vše se tehdy rodilo za složitých okolností – na jednu stranu se do země vracely přirozené obchodní instinkty volného trhu, na druhou stranu to nikdo pořádně neuměl. Byla to doba, kdy se země dostala do velkého zpoždění z hlediska investic a rozvoje podnikání. To byl také důvod masivního vstupu zahraničního kapitálu.

Co musí dnes umět a znát typický moderní advokát oproti době, kdy jste s advokacií začínal vy?

Právo je základ, vždy zůstaneme advokáty, ale z této základní báze děláme čím dál více úkroků směrem k ekonomice, médiím, psychologii i politice. Tato prostředí by měl moderní advokát dobře znát a chápat. Advokacie je privilegované, ale těžké povolání, které vyžaduje logické myšlení, stejně jako sociální inteligenci. To nezvládne každý a jde o neustálý proces vývoje a vzdělávání.

Jedním z hlavních faktorů, který ovlivňuje ekonomiku, je často zmiňované ESG. Jak tento fenomén uchopit?

Předně je důležité říci, že ESG není žádná móda z Bruselu. Žádný evropský „diktát“ nebo podobně hanlivě označené doporučení z dílny Evropské komise. Jsou to však zkratky, pod kterými si řada lidí nic jasně nepředstaví. Mnohým se pod tím skrývá cosi tajemného, jak tomu bývá právě u bruselských nařízení či doporučení. To však není tento případ. ESG je zásadní změna nahlížení na podnikání. Cílem tohoto přístupu je motivovat firmy, aby více investovaly do ekologicky udržitelných zdrojů, byly společensky odpovědné, například aby zakládaly nadace a charity, a měly naprosto rovné podmínky pro všechny zaměstnance. Je možné se na celé téma dívat jako na represivní věc, což je ale úplně zpozdilé, nebo dokonce hloupé. Pojďme se na tyto věci dívat pozitivně.

Pavel Smutný

Je jedním ze tří zakladatelů advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. Je prezidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory a také předním českým mecenášem a prezidentem nadačního fondu Bohemian Heritage Fund, který podporuje českou kulturu a umělce.

Od roku 2009 jste rovněž prezidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory (ČISOK). Podílíte se na mnoha klíčových projektech ovlivňujících vztahy mezi Českem a státem Izrael. Jak se nejen obchodní vztahy obou zemí vyvíjejí?

Nedávno jsem měl tu čest pořádat večeři při příležitosti oficiální návštěvy izraelského ministra zahraničí Eliho Cohena. Měl obsahově skvělý projev, ve kterém zdůraznil, že je čas, aby se izraelská vláda v podpoře našich vztahů posunula a vyzval nás, abychom vytvořili významnou byznysovou delegaci, která by pod jeho patronátem měla v Izraeli specifikovaný program. Šlo by o dva nebo tři nosné obory „budoucnosti“, kde už my i oni máme svá velká jména, ne že se tam někdo chce jen zajet podívat.

Přijedou tam tedy lidé, o kterých už budou něco vědět. Následovala by konkrétní jednání o tom, co by bylo možné uskutečnit. To je významný posun, kterého si osobně velmi cením. Jeho návštěva Česka v podstatě říká, že jsme v kontaktu – jsme přátelé a těmi zůstaneme. Pro Čechy je to velmi cenné přátelství, a to v každém ohledu, zejména pak v tom kulturním a obchodním.

Jak hodnotíte jako mecenáš vývoj české kultury od roku 1989?

Na rozdíl od jiných větví národního výkonu se kultura významně zlepšuje. V devadesátých letech jsme se rozloučili se starým uměním socialismu, jeho protagonistů, architektury. To vedlo k určité prázdnotě, intermezzu vyplněnému průměrností. Nevzpomínám si na žádné významné kulturní počiny, které by se v devadesátých letech nebo počátkem nového století odehrály. Mám pocit, že tehdejší kultura spíše kopírovala vývoj společnosti, která se zaměřila především na ekonomickou transformaci, na osobní výkony.

K mému velkému potěšení je však ta nová generace, která přišla řekněme po roce 2010, plná naprosto výrazných osobností. Kultura se vrací na výsluní.